Martináčovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMartináčovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďmartináčovití (Saturniidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martináčovití (Saturniidae) je čeleď motýlů. Patří k největším motýlům na území ČR. Známým druhem je zejména martináč hrušňový.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Charakteristickým znakem dospělých samečků jsou dvojitě hřebenitá tykadla, která jsou schopna zachytit pach (feromony) samičky na vzdálenost i několika kilometrů. Na křídlech mají různobarevné kresby, které slouží jako mimikry, barevná i průsvitná oka, sloužící ke zmatení nebo odstrašení nepřítele. Tělíčko je hustě ochlupené. Dospělec (imágo) má zakrnělý sosák. Housenky mají na těle výrůstky a bradavky s chlupy.

Martináčovití mají skvěle vyvinuté smysly, zejména samečci mají fantasticky vyvinutý smysl pro detekci samičích pohlavních feromonů. Samečci druhu martináč měsíčitý dokážou ucítit feromony samiček až na vzdálenost kolem deseti kilometrů.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Právě kvůli zakrnělému sosáku nemůže dospělec přijímat potravu a délka jeho života je velmi krátká (maximálně čtyři až pět dní)[zdroj?]. Patří mezi noční motýly. Polyfágní housenky žijí na bylinách, křovinách i stromech (na ovocných stromech občas škodí). Housenky martináčů se kuklí v zámotcích z jemného a pevného hedvábného vlákna. Některé asijské druhy jsou právě pro toto vlákno chovány uměle.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Motýli této čeledi jsou rozšířeni po celém světě včetně ČR.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Na jižní Moravě a jižním Slovensku se vyskytuje největší evropský motýl (rozpětí křídel až 15 cm) martináč hrušňový (Saturnia pyri Den. et Schiff.). Jeho housenky žijí hlavně na ovocných stromech. V listnatých lesích žije menší a světlejší martináč habrový (Eudia pavonia L.).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA , Vladimír. Kdo na to má nos: šestice živočichů s výjimečným čichem. 100 + 1 ZZ. 11.03.2020 [cit. 1. 4. 2022]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/kdo-na-ma-nos-sestice-zivocichu-s-vyjimecnym-cichem

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]