Lišaj smrtihlav
 Lišaj smrtihlav | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
| Řád | motýli (Lepidoptera) |
| Podřád | Glossata |
| Čeleď | lišajovití (Sphingidae) |
| Rod | Acherontia |
| Binomické jméno | |
| Acherontia atropos Linné, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) je velký a nápadný motýl z čeledi lišajovitých, jeden z největších motýlů České republiky[1] a Evropy vůbec.[2] Díky kresbě na hrudi, připomínající umrlčí lebku, je bezesporu nejznámějším lišajem – zejména v minulosti pověrčiví lidé věřili, že smrtihlav (který, podobně jako jiní lišajové, v noci přilétá k umělým zdrojům světla) je znamením neštěstí.[3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se především v jižní Evropě, severní Africe a přední Asii, kde je domácím druhem. Jedná se nicméně o tažného motýla, a tak lze jednotlivé migrující kusy nalézt až v jižním Švédsku či v Indii. Podle některých zdrojů se vyskytuje také na Madagaskaru.[2]
V ČR se lze setkat s migrujícími jedinci, kteří se vzácně usazují v teplejších částech republiky. Intenzita výskytu je přitom vázaná na dostatečně teplé počasí na migrační trase, zejména pak v jižní Evropě.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
(svrchní a spodní pohled)
Při délce předního křídla 45–65 mm patří lišaj smrtihlav k největším lišajům vůbec. Přední křídla jsou černošedá s jemnými hnědými skvrnami a vlnkami, zadní křídla jsou hlínově žlutá se dvěma příčnými tmavohnědými páskami, z nichž vnější je širší. Na tmavé hrudi vyniká světlá kresba, která může svým tvarem připomínat umrlčí lebku. Zadeček je po stranách žlutý, středem se táhne tmavohnědý pruh a na každém článku je příčný tmavý proužek. Tykadla jsou krátká a tmavá se světlými, háčkovitými konečky. Sosák je krátký a tuhý.[2]
Vajíčka jsou žlutozelená, hladká.
Housenky jsou relativně pestré, mohou se vyskytovat ve třech barevných formách – převládající barvou je buď žlutá, modrozelená nebo hnědá. Po stranách hlavy mají šikmé tmavé pruhy, které pokračují také na bocích článků těla. Hřbet housenky je modročerně kropenatý.[3] Na posledním článku se nachází esovitě prohnutý růžek, který je zrnitý až trnitý.
Kukla je rudohnědá a lesklá, asi 6 centimetrů dlouhá.[2]
Bionomie[editovat | editovat zdroj]
Oplodněné samičky první generace přilétají do ČR v květnu a červnu, a kladou vajíčka na živné rostliny. V září a říjnu se pak líhnou motýli generace druhé, kteří jsou neplodní a dále se nemnoží. Přes den motýli odpočívají na kmenech stromů, sloupech či budovách, v noci létají.[3] Lišaj smrtihlav je vynikající letec, dosahující rychlosti i více než 50 km/h.[5] Dospělci se živí olizováním mízy stromů a sáním nektaru z květů, dobře zdokumentována je ale také jejich záliba v medu, pro který jsou ochotni zalézat do včelích úlů, kde sosákem nabodávají zavíčkované buňky s medem a sají jejich obsah. Podle mnoha knižních zdrojů má při tom smrtihlav často přijít o život,[1][2][3][5] existuje však také výzkum z roku 1991, který uvádí, že motýl je schopen včely ošálit napodobováním jejich pachu, a k napadání tedy nedochází.[6]
Při vyrušení či ohrožení vydávají dospělci krátké pisklavé zvuky.[2]
Z nakladených vajíček se po 10–12 dnech líhnou housenky. Živí se listy lilkovitých rostlin; ve středoevropských podmínkách je to nejčastěji nať brambor, dále pak rajče, kustovnice cizí, rulík zlomocný a také tabák. Na živných rostlinách se housenky vyskytují jednotlivě. Vývoj housenek trvá v našich podmínkách 40 až 60 dní v období od června do srpna. V konečné fázi vývoje mohou být 12–15 cm dlouhé, a tlusté jako lidský palec.[3] Podobně jako dospělec, také housenka je schopna vydávat varovné zvuky při ohrožení či kontaktu – vrže kusadly.[2]
Před kuklením se housenky zahrabávají do země 15–40 cm hluboko a vytvářejí si prostornou dutinu, ve které se kuklí.[2] Pokud se kukla nevylíhne ještě v létě, ve středoevropských podmínkách zpravidla nepřežije zimu – k přezimování dochází jen ve výjimečně mírných letech.[5]
Kulturní význam[editovat | editovat zdroj]
- Lišaj smrtihlav je častým námětem poštovních známek s tematikou motýlů.
- Píseň Daniela Landy Smrtihlav ze stejnojmenného alba se v textu opírá o lidové pověry o lišaji smrtihlavu.[7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Srovnání velikosti motýla s lidskou rukou -
Housenka – žlutá forma -
Housenka – hnědá forma -
Kukla lišaje smrtihlava -
Ázerbájdžánská známka z roku 1995
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s.
- ↑ a b c d e PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s.
- ↑ LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721.
- ↑ a b c ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997.
- ↑ Moritz, RFA, WH Kirchner and RM Crewe. 1991. Chemical camouflage of the death's head hawkmoth (Acherontia atropos L.) in honeybee colonies. Naturwissenschaften 78 (4): 179-182.
- ↑ Daniel Landa - Smrtihlav. KaraokeTexty.cz [online]. [cit. 2018-06-17]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Taxon Acherontia atropos ve Wikidruzích
Obrázky, zvuky či videa k tématu lišaj smrtihlav na Wikimedia Commons - Lišaj smrtihlav na BioLibu
- Lišaj smrtihlav na Encyclopedia of Life (anglicky)
