Pustoryl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pustoryl

Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius)
Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: dřínotvaré (Cornales)
Čeleď: hortenziovité (Hydrangeaceae)
Rod: pustoryl (Philadelphus)
L., 1753

Pustoryl (Philadelphus) je rod rostlin patřící do čeledě hortenziovité (Hydrangeaceae). Jsou to opadavé nebo řidčeji stálezelené keře s jednoduchými vstřícnými listy a bílými květy. Jsou rozšířeny ve východní Asii a Severní a Střední Americe, pustoryl věncový roste jako jediný zástupce v jižní Evropě a na Kavkaze. Pustoryly jsou hojně pěstovány jako okrasné keře, ceněné zejména pro nápadné a často silně vonné květy. Bylo vyšlechtěno množství zahradních kultivarů.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Česká synonyma: jasmín, nepravý jasmín.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pustoryly jsou opadavé nebo stálezelené, vzpřímené nebo výjimečně šplhavé keře s jednoduchými vstřícnými listy. Větve jsou vzpřímené nebo převislé. Borka je často papírovitě odlupčivá. Listy jsou celokrajné nebo na okraji pilovité. Žilnatina je od báze 3 až 5-žilná. Květy jsou uspořádané v hroznech, latách či vrcholících, řidčeji jednotlivé. Květy jsou nejčastěji čtyřčetné, řidčeji pětičetné, většinou vonné. Koruna je bílá nebo nažloutlá, korunní lístky jsou okrouhlé, obvejčité nebo eliptické. Květy obsahují větší počet tyčinek (13 až mnoho) s plochými nitkami. U zahradních kultivarů mají tyčinky často podobu korunních lístků a květy jsou plnokvěté. Semeník je spodní nebo polospodní, se 4 (5) komůrkami obsahujícími mnoho vajíček. Čnělka je členěná ve 4 (3 až 5) ramena zakončená kyjovitou až kopisťovitou a sbíhavou bliznou, případně jsou čnělky téměř až k bázi volné. Plodem je tobolka pukající 4 (5) chlopněmi a obsahující mnoho drobných semen. Semena jsou elipsoidní, na povrchu síťovaná.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod pustoryl zahrnuje asi 70 druhů. Je rozšířen zejména ve východní Asii, v menší míře i v Severní a Střední Americe. Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) se jako jediný původní zástupce vyskytuje i v jižní Evropě a na Kavkaze. V České republice občas rostou zplaněle některé pěstované druhy. Vyskytují se zejména na ruderálních stanovištích, v křovinách, lesících a lesních lemech.[1][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V současné taxonomii (systém APG III) je rod Philadelphus řazen do čeledi hortenziovité (Hydrangeaceae). Ve starší taxonomii se lze setkat se zařazením do čeledí lomikamenovité (Saxifragaceae), pustorylovité (Philadelphaceae) aj.[1][3]

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

Ve větším počtu zahradních kultivarů je pěstován pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), pustoryl vrcholičnatý (P. x cymosus), pustoryl Lemoineův (P. x lemoinei), pustoryl mnohokvětý (P. x polyanthus), pustoryl červenoskvrnný (P. x purpureo-maculatus) a pustoryl panenský (P. x virginalis). Některé kultivary mají nejistý původ a není známa jejich rodičovská kombinace. Kultivary hybridních druhů jsou často uváděny jako Philadelphus hybr. + jméno kultivaru, a to i v případě že je jméno hybridního druhu známo (např. Philadelphus x virginalis 'Schneesturm' jako Philadelphus hybr. 'Schneesturm').[5][6][7]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy lze v ČR použít jako okrasné rostliny. Některé druhy lze použít jako efektní solitéry, ale nejvíce jsou používány ve skupinách a nebo ve volně tvarovaných živých plotech. Doporučuje se nevysazovat intenzivně vonící druhy v blízkosti často otvíraných oken.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4. (česky) 
  2. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  3. a b SHUMEI, Huang; OHBA, Hideaki; AKIYAMA, Shinobu. Flora of China: Philadelphus [online]. [cit. 2015-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HIEKE, Karel. Lexikon okrasných dřevin. Praha : Helma, 1994. (česky) 
  6. HU, Shiu-ying. A Monograph of the Genus Philadelphus. [s.l.] : Arnold Arboretum, 1954. (anglicky) 
  7. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online. (česky) 
  8. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha : SZN, 1978. ISBN 07-105-78. (česky) 
  9. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]