Zdeněk Košler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Košler
Narození25. března 1928
Praha
Úmrtí2. července 1995 (ve věku 67 let) nebo 2. června 1995 (ve věku 67 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materHudební a taneční fakulta Akademie múzických umění
Akademie múzických umění v Praze
Povolánídirigent
OceněníInternational Besançon Competition for Young Conductors (1956)
zasloužilý umělec (1974)
národní umělec (1984)
Webwww.zdenek-kosler.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Košler (25. března 1928 Praha2. července 1995 Praha) byl český dirigent.

Život

Pocházel z muzikantské rodiny, která tehdy bydlela v Praze, jeho otec Václav byl violistou, členem orchestru Národního divadla. Mladší bratr Miroslav (25. července 1931-20. září 2016) byl výraznou osobností české sbormistrovské reprezentace.

Jeho manželkou byla tanečnice ND Jana Košlerová (rozená Svobodová, 2. března 1925 - 1. července 2012) [1].

V letech 19381941 zpíval v Kühnově dětském sboru. Již od mládí jej zajímalo dirigování, dirigoval i otcův amatérský dechový soubor. V období 19381943 se učil soukromě hudební teorii u Otakara Jeremiáše. Také studoval klavírní hru u E. Grünfeldové a dirigování u P. Dědečka. Vystudoval smíchovské Vančurovo reálné gymnázium [2], avšak v letech 1944–5 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín, takže maturitu skládal až v roce 1947 [1].

V letech 19451948 byl korepetitorem Českého pěveckého sboru. V období 19481952 studoval na dirigentském oddělení Hudební akademie múzických uměníKarla Ančerla a R. Brocka. Již v roce 1948 nastoupil do Národního divadla jako korepetitor (v té době ještě jako student HAMU). První zkušenosti s taktovkou zde získal velice rychle, neboť od roku 1951 zde také dirigoval operní představení (Lazebník sevillský, Prodaná nevěsta, Tajemství).

V roce 1956 zvítězil na dirigentské soutěži v Besançonu (repertoárem zaměřena na francouzskou hudbu).

Od roku 1958 do roku 1962 následovalo angažmá ve funkci šéfa opery v Olomouci (první Košlerovou premiérou v Olomouci byla Janáčkova Věc Makropulos, dále nastudoval např. Mozartovu operu Così fan tutte, Figarovu svatbu atd.).

V roce 1963 dosáhl ještě slavnějšího vítězství v dirigentské soutěži Dimitrije MitropouloseNew Yorku – jedním z ocenění byla roční spolupráce s Leonardem Bernsteinem, kterému následně dělal v sezóně 1963/1964 asistenta v Newyorské filharmonii [1].

V letech 19621966 působil jako šéf ostravské opery, kde premiéroval celou řadu oper (Prokofjevův Semjon Kotko, Čajkovského Evžen Oněgin, Wagnerovy Mistry pěvce, znovu Věc Makropulos, Straussovu Salome i Dvořákovu Rusalku).

V letech 19651967 byl dirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a současně na pozvání Waltera Felsensteina hostoval v Komické opeřeBerlíně. Zde byl pak v sezóně 1967/1968 angažován i jako šéfdirigent.

V roce 1965 ve Vídeňské státní opeře pohostinsky premiéroval Straussovu Salome. V letech 19661967 dirigoval ve Vídni s Vídeňskými symfoniky velký dvořákovský cyklus se všemi devíti symfoniemi. V roce 1971 se stal druhým dirigentem České filharmonie, v roce 1976 dirigentem České filharmonie. V letech 19711976 byl současně i šéfdirigentem Slovenského národního divadlaBratislavě.

Od ledna 1980 do července roku 1985 působil jako šéf opery Národního divadla [1] v Praze (na toto působiště se vrátil ještě v roce 1990). Roku 1992 odešel do penze, ale znovu se chopil nové práce. Kromě jiného stihl dát velký „zakladatelský impuls“ Českému národnímu symfonickému orchestru.

Košlerovo umění bylo známé i za hranicemi. Svědčí o tom kritiky z četných zájezdů po Anglii, Rakousku, Spojených státech či Kanadě. Největší popularitě se těšil v Japonsku, kde od roku 1968 pravidelně hostoval [1]. Když sečteme dohromady hostování u japonských orchestrů i hostování se Slovenskou filharmonií, operou ND a Českou filharmonií byl na japonských turné celkem třicetkrát!

Zdeněk Košler byl dirigentem s fenomenální pamětí a dokonalým sluchem, nejen tím vzbuzoval v každém muzikantovi přirozený respekt. S Českou filharmonií provedl řadu děl, která obohacují klasický repertoár. Koncerty se vyznačovaly objevnou dramaturgií a vysokými nároky na interprety. Jako dirigent je podepsán pod celou řadou vynikajících nahrávek vážné hudby.

Hrob Zdeňka Košlera na pražských Olšanských hřbitovech

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. a b c d e Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 238
  2. Nyní škola existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.

Literatura

Externí odkazy