Evžen Oněgin (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Opera Evžen Oněgin (rusky: Евгений Онегин), Opus 24, s podtitulem "lyrické scény o třech jednáních" je jedno z nejslavnějších děl skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Libreto napsal skladatel spolu s Konstantinem Šilovským podle stejnojmenného veršovaného románu A. S. Puškina, z něhož se do libreta dostalo velké množství doslovných citací i celé scény, ačkoli uspořádání děje je jinak v obou dílech odlišné. Čajkovského opera měla premiéru v Moskvě roku 1879. Dílo je pozoruhodnou kombinací komorního, dějově nekomplikovaného, prostého, až "antioperního" tématu s velkým výrazovým aparátem romantické opery (symfonický zvuk orchestru, sborové scény, tance, árie a ansámbly). Jistě nejslavnější částí tohoto díla, která vyniká právě spojením intimně laděného textu s velkou a emotivně vypjatou hudební architekturou, je tzv. "Dopisová scéna", v níž Taťána v noci píše Oněginovi vyznání lásky a odevzdání. Jiným slavným číslem Čajkovského opery je basová árie knížete Gremina známá v českém prostředí pod názvem "Láska klíčí v každém věku".

[editovat] Postavy opery

Evžen Oněgin - baryton
Taťána, Larinina dcera - soprán
Lenskij - tenor
Olga, Larinina mladší dcera - mezzosoprán
Larina, statkářka - mezzosoprán
Filipjevna, chůva - alt
Kníže Gremin - bas
Triquet, Francouz - tenor
Zareckij - bas
Setník - bas
Guillot - němá role

Sbor vesničanů, statkářů, důstojníků a hostů na plese.

[editovat] Stručný obsah opery

Děj se odehrává na ruském venkově a později v Petrohradě ve 20. letech 19. století. Ve shodě s Puškinem je hlavní postavou blazeovaný, životem znuděný individualista Evžen Oněgin, do nějž se bezhlavě a fatálně zamiluje mladá dívka Taťána, která je naopak plná ideálů a iluzí o romantické lásce a vášnivém odevzdání milovanému člověku. Oněgin ji věcně a suše odmítá a Taťánin emocionální rozlet tak velmi rychle končí. Poté, co cynický Oněgin z rozmaru vyprovokuje hádku s přítelem a básníkem Vladimírem Lenským, kterého v následném souboji zastřelí, pokračuje děj opery s několikaletým odstupem na petrohradském šlechtickém plese, kde Oněgin znovu potkává Taťánu, tentokrát však jako manželku knížete Gremina. Jejím zjevem i postavením je ohromen - ona vesnická dívka se nerozhodla celý život trápit pro nešťastnou lásku, nýbrž důstojně přijala život, jaký je - bez iluzí. Toto Oněgina podvědomě ponižuje a provokuje. Nyní je to on, kdo propadne citovému zmatku, a Taťáně vyznává lásku. Ta jeho vyznání opětuje, ale zároveň Oněgina odmítá, protože nehodlá ničit své klidné manželství. Oněgin zůstává ve svém zmatku sám a proklíná svůj osud.