Rotterdam Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rotterdam Open
ABN AMRO World Tennis Tournament
logo ročníku 2014
Dějiště konání Ahoy Rotterdam

Založeno1972
OdehránoABN AMRO World Tennis Tournament 2017
MístoRotterdam NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
DějištěAhoy Rotterdam
Souřadnice
Povrchkoberec / hala (1972–1999)
tvrdý – Pro Flex / hala (2000–)
Obdobíúnor a březen
ATP World Tour
1990–1997World Series
1998International Series
1999–2008Series Gold
2009–ATP World Tour 500

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace1 854 365 EUR
www.abnamrowtt.nl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ivan Lendl ve finále 1984, které nebylo dohráno pro hrozbu bombového útoku

Rotterdam Open,[1] hraný pod názvem sponzora ABN AMRO World Tennis Tournament, je profesionální tenisový turnaj mužů v nizozemském Rotterdamu.

Založen byl v roce 1972. Každoročně probíhá v únorovém termínu ve víceúčelové hale Ahoy Rotterdam na krytých dvorcích s tvrdým povrchem. V rámci okruhu ATP World Tour představuje úvodní událost sezóny kategorie ATP World Tour 500. Celková dotace činí 1 854 365 eur. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů.

Historie

Premiérový ročník 1972 vyhrál Američan Arthur Ashe. Následující sezónu se turnaj nekonal. Původně byl součástí okruhu WCT (World Championship Tennis) a poté se stal událostí okruhu Grand Prix. Od roku 1990 jej organizuje ATP Tour.

V roce 1984 došlo k přerušení finálového utkání dvouhry mezi Čechem Ivanem Lendlem a americkým tenistou Jimmy Connorsem za stavu 6–0 a 1–0. Důvodem bylo ohlášení bombové hrozby. Lendl následně nebyl ochoten zápas dohrát.[2]

Od roku 2004 je ředitelem turnaje nizozemský wimbledonský vítěz Richard Krajicek.

V roce navštívil rotterdamskou událost do té doby rekordní počet diváků, a to 115 894 osob.[3]

Přehled rekordů

Nejvíce singlových titulů získal Arthur Ashe (1972, 1975–76), když vyhrál třikrát. Spolu se Stefanem Edbergem (1986–87), Nicolasem Escudém (2001–02) a Robinem Söderlingem (2010–11) také drží rekord v zisku nejvíce triumfů za sebou, když všichni zvítězili dvakrát v řadě. Ve čtyřhře si nejvíce trofejí připsali Anders Järryd (1987, 1991, 1993, 1995) a Nenad Zimonjić (2009–10, 2012–13), oba po čtyřech výhrách.

Přehled okruhů

Body a odměny v roce 2017

Distribuce bodů

Soutěž vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole Q3 Q2 Q1
dvouhra[4] 500 300 180 90 45 0 20 10 0
čtyřhra[5] 0

Finanční odměny

Soutěž vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole
dvouhra[4][6] €371 620 €182 185 €91 680 €46 620 €24 210 €12 770
čtyřhra[5] €111 890 €54 780 €27 480 €14 100 €7 290
částka v deblových soutěžích uváděna na pár


Přehled finále

Dvouhra

Tomáš Berdych během vítězného turnaje z roku 2014
Rok Vítěz Finalista Výsledek
2017 Francie Jo-Wilfried Tsonga Belgie David Goffin 4–6, 6–4, 6–1
2016 Slovensko Martin Kližan Francie Gaël Monfils 6–7(1–7), 6–3, 6–1
2015 Švýcarsko Stan Wawrinka Česko Tomáš Berdych 4–6, 6–3, 6–4
2014 Česko Tomáš Berdych Chorvatsko Marin Čilić 6–4, 6–2
2013 Argentina Juan Martín del Potro Francie Julien Benneteau 7–6(7–2), 6–3
2012 Švýcarsko Roger Federer Argentina Juan Martín del Potro 6–1, 6–4
2011 Švédsko Robin Söderling Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 3–6, 6–3
2010 Švédsko Robin Söderling Rusko Michail Južnyj 6–4, 2–0skreč
2009 Spojené království Andy Murray Španělsko Rafael Nadal 6–3, 4–6, 6–0
2008 Francie Michaël Llodra Švédsko Robin Söderling 6–7(3–7), 6–3, 7–6(7–4)
2007 Rusko Michail Južnyj Chorvatsko Ivan Ljubičić 6–2, 6–4
2006 Česko Radek Štěpánek Belgie Christophe Rochus 6–0, 6–3
2005 Švýcarsko Roger Federer ChorvatskoIvan Ljubičić 5–7, 7–5, 7–6(7–5)
2004 Austrálie Lleyton Hewitt Španělsko Juan Carlos Ferrero 6–7(1–7), 7–5, 6–4
2003 Bělorusko Max Mirnyj Nizozemsko Raemon Sluiter 7–6(7–3), 6–4
2002 Francie Nicolas Escudé Spojené království Tim Henman 3–6, 7–6(9–7), 6–4
2001 Francie Nicolas Escudé Švýcarsko Roger Federer 7–5, 3–6, 7–6(7–5)
2000 Francie Cédric Pioline Spojené království Tim Henman 6–7(3–7), 6–4, 7–6(7–4)
1999 Rusko Jevgenij Kafelnikov Spojené království Tim Henman 6–2, 7–6(7–3)
1998 Nizozemsko Jan Siemerink Švédsko Thomas Johansson 7–6(7–2), 6–2
1997 Nizozemsko Richard Krajicek Česko Daniel Vacek 7–6(7–4), 7–6(7–5)
1996 Chorvatsko Goran Ivanišević Rusko Jevgenij Kafelnikov 6–4, 3–6, 6–3
1995 Nizozemsko Richard Krajicek Nizozemsko Paul Haarhuis 7–6(7–5), 6–4
1994 Německo Michael Stich Jihoafrická republika Wayne Ferreira 4–6, 6–3, 6–0
1993 Švédsko Anders Järryd Česko Karel Nováček 6–3, 7–5
1992 Německo Boris Becker Rusko Alexander Volkov 7–6(11–9), 4–6, 6–2
1991 Itálie Omar Camporese Československo Ivan Lendl 3–6, 7–6(7–4), 7–6(7–4)
1990 USA Brad Gilbert Švédsko Jonas Svensson 6–1, 6–3
1989 Švýcarsko Jakob Hlasek Švédsko Anders Järryd 6–1, 7–5
1988 Švédsko Stefan Edberg Československo Miloslav Mečíř 7–6, 6–2
1987 Švédsko Stefan Edberg USA John McEnroe 3–6, 6–3, 6–1
1986 Švédsko Joakim Nyström Švédsko Anders Järryd 6–0, 6–3
1985 Československo Miloslav Mečíř Švýcarsko Jakob Hlasek 6–1, 6–2
1984 USA Jimmy Connors / Československo Ivan Lendl finále přerušeno
1983 USA Gene Mayer Argentina Guillermo Vilas 6–1, 7–6
1982 Argentina Guillermo Vilas USA Jimmy Connors 0–6, 6–2, 6–4
1981 USA Jimmy Connors USA Gene Mayer 6–1, 2–6, 6–2
1980 Švýcarsko Heinz Günthardt USA Gene Mayer 6–2, 6–4
1979 Švédsko Björn Borg USA John McEnroe 6–4, 6–2
1978 USA Jimmy Connors Mexiko Raúl Ramírez 7–5, 7–5
1977 USA Dick Stockton Rumunská socialistická republika Ilie Năstase 2–6, 6–3, 6–3
1976 USAArthur Ashe USA Bob Lutz 6–3, 6–3
1975 USA Arthur Ashe Nizozemsko Tom Okker 3–6, 6–2, 6–4
1974 Nizozemsko Tom Okker USA Tom Gorman 4–6, 7–6(7–2), 6–1
1973 turnaj se nekonal
1972 USA Arthur Ashe Nizozemsko Tom Okker 3–6, 6–2, 6–1

Čtyřhra

Rok Vítězové Finalisté Výsledek
2017 Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
7–6(7–5), 6–3
2016 Francie Nicolas Mahut
Kanada Vasek Pospisil
Německo Philipp Petzschner
Rakousko Alexander Peya
7–6(7–2), 6–4
2015 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
3–6, 6–3, [10–8]
2014 Francie Michaël Llodra
Francie Nicolas Mahut
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
6–2, 7–6(7–4)
2013 Švédsko Robert Lindstedt
Srbsko Nenad Zimonjić
Nizozemsko Thiemo de Bakker
Nizozemsko Jesse Huta Galung
5–7, 6–3, [10–8]
2012 Francie Michaël Llodra
Srbsko Nenad Zimonjić
Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 7–5, [16–14]
2011 Rakousko Jürgen Melzer
Německo Philipp Petzschner
Francie Michaël Llodra
Srbsko Nenad Zimonjić
6–4, 3–6, [10–5]
2010 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
Švédsko Simon Aspelin
Austrálie Paul Hanley
6–4, 4–6, [10–7]
2009 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
Česko Lukáš Dlouhý
Indie Leander Paes
6–2, 7–5
2008 Česko Tomáš Berdych
Rusko Dmitrij Tursunov
Německo Philipp Kohlschreiber
Rusko Michail Južnyj
7–5, 3–6, [10–7]
2007 Česko Martin Damm
Indie Leander Paes
Rumunsko Andrei Pavel
Německo Alexander Waske
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
2006 Austrálie Paul Hanley
Zimbabwe Kevin Ullyett
Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
7–6(7–4), 7–6(7–2)
2005 Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
Česko Cyril Suk
Česko Pavel Vízner
6–4, 4–6, 6–3
2004 Austrálie Paul Hanley
Česko Radek Štěpánek
Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
5–7, 7–6(7–5), 7–5
2003 Austrálie Wayne Arthurs
Austrálie Paul Hanley
Švýcarsko Roger Federer
Bělorusko Max Mirnyj
7–6(7–4), 6–2
2002 Švýcarsko Roger Federer
Bělorusko Max Mirnyj
Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
4–6, 6–3, [10–4]
2001 Švédsko Jonas Björkman
Švýcarsko Roger Federer
Česko Petr Pála
Česko Pavel Vízner
6–3, 6–0
2000 Jižní Afrika David Adams
Jižní Afrika John-Laffnie de Jager
Spojené království Tim Henman
Rusko Jevgenij Kafelnikov
5–7, 6–2, 6–3
1999 Jižní Afrika David Adams
Jižní Afrika John-Laffnie de Jager
Spojené království Neil Broad
Austrálie Peter Tramacchi
6–7(5–7), 6–3, 6–4
1998 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Spojené království Neil Broad
Jižní Afrika Piet Norval
7–6, 6–3
1997 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Belgie Libor Pimek
Jižní Afrika Byron Talbot
7–6(7–5), 6–4
1996 Jižní Afrika David Adams
Jižní Afrika Marius Barnard
Nizozemsko Hendrik Jan Davids
Česko Cyril Suk
6–3, 5–7, 7–6
1995 Česko Martin Damm
Švédsko Anders Järryd
Španělsko Tomas Carbonell
Španělsko Francisco Roig
6–3, 6–2
1994 Spojené království Jeremy Bates
Švédsko Jonas Björkman
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
6–4, 6–1
1993 Švédsko Henrik Holm
Švédsko Anders Järryd
Jihoafrická republika David Adams
Vlajka Ruska (1991–1993) Andrej Olchovskij
6–4, 7–6
1992 Německo Marc-Kevin Goellner
Německo David Prinosil
Nizozemsko Paul Haarhuis
Nizozemsko Mark Koevermans
6–2, 6–7, 7–6
1991 USA Patrick Galbraith
Švédsko Anders Järryd
USA Steve DeVries
Austrálie David Macpherson
7–6, 6–2
1990 Mexiko Leonardo Lavalle
Mexiko Jorge Lozano
Itálie Diego Nargiso
Venezuela Nicolas Pereira
6–3, 7–6
1989 Česko Miloslav Mečíř
Česko Milan Šrejber
Švédsko Jan Gunnarsson
Švédsko Magnus Gustafsson
7–6, 6–0
1988 Německo Patrik Kühnen
Německo Tore Meinecke
Švédsko Magnus Gustafsson
Itálie Diego Nargiso
7–6, 7–6
1987 Švédsko Stefan Edberg
Švédsko Anders Järryd
USA Chip Hooper
USA Mike Leach
3–6, 6–3, 6–4
1986 Švédsko Stefan Edberg
Jugoslávie Slobodan Živojinović
Polsko Wojciech Fibak
USA Matt Mitchell
2–6, 6–3, 6–2
1985 Česko Tomáš Šmíd
Česko Pavel Složil
USA Vitas Gerulaitis
Austrálie Paul McNamee
6–4, 6–4
1984 USA Kevin Curren
Polsko Wojciech Fibak
USA Fritz Buehning
USA Ferdi Taygan
6–4, 6–4
1983 USA Fritz Buehning
USA Tom Gullikson
Austrálie Peter Fleming
Česko Pavel Složil
7–6, 4–6, 7–6
1982 Austrálie Mark Edmondson
USA Sherwood Stewart
USA Fritz Buehning
USA Kevin Curren
7–5, 6–2
1981 USA Fritz Buehning
USA Ferdi Taygan
USA Gene Mayer
USA Sandy Mayer
7–6, 1–6, 6–4
1980 Indie Vidžaj Amritraž
USA Stan Smith
USA Bill Scanlon
USA Brian Teacher
6–4, 6–3
1979 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Švýcarsko Heinz Günthardt
Jihoafrická republika Bernard Mitton
6–4, 6–4
1978 USA Fred McNair
Mexiko Raul Ramirez
USA Robert Lutz
USA Stan Smith
6–2, 6–3
1977 Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
Indie Vidžaj Amritraž
USA Dick Stockton
6–4, 6–4
1976 Austrálie Rod Laver
Jihoafrická republika Frew McMillan
USA Arthur Ashe
Nizozemsko Tom Okker
6–1, 6–74, 7–65
1975 Jihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
Španělské království José Higueras
MaďarskoBalázs Taróczy
6–2, 6–2
1974 Jihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
Francie Pierre Barthès
Rumunská socialistická republika Ilie Năstase
6–4, 6–4
1973 turnaj se nekonal
1972 Austrálie Roy Emerson
USA John Newcombe
USA Arthur Ashe
USA Robert Lutz
6–2, 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotterdam Open na anglické Wikipedii.

  1. Live Tennis Guide Rotterdam Open [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-17. 
  2. Bomb Scare Ends Rotterdam Final [online]. NY Times, March 19, 1984 [cit. 2012-03-27]. Dostupné online. 
  3. ABN AMRO WTT History [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-04. 
  4. a b ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy