Krysa obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox krysa obecná

Krysa obecná
Krysa obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: myšovití (Muridae)
Rod: Rattus
Binomické jméno
Rattus rattus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření krysy ve světěToto je jedna z variant mapy. Jiné údaje udávají souvislejší rozšíření v Severní Americe, pouze ostrůvkovité rozšíření v Africe a Austrálii a přidávají i ostrůvkovité rozšíření v Jižní Americe.
Rozšíření krysy ve světě
Toto je jedna z variant mapy. Jiné údaje udávají souvislejší rozšíření v Severní Americe, pouze ostrůvkovité rozšíření v Africe a Austrálii a přidávají i ostrůvkovité rozšíření v Jižní Americe.

Krysa obecná (Rattus rattus) je středně velký hlodavec z čeledi myšovitých, který je často zaměňovaný s potkanem. Oproti němu má delší ocas a uši, ale celkově je subtilnější.

Krysa je obvykle tmavě zbarvená. Měří (bez ocasu) do 250 mm a váží do 250 g. Žije v sušších částech lidských obydlí a jiných staveb ve větších skupinách zahrnujících až 60 jedinců. Rozmnožuje se 2–3× ročně po celý rok. Nejaktivnější je za soumraku. Je všežravec, ale výrazně u ní převažuje rostlinná potrava – zrní, brambory, ovoce i zelenina.

Je rozšířená prakticky ve všech teplejších oblastech světa; v Evropě je těžištěm jejího výskytu Středomoří, ale žije prakticky všude kromě Skandinávie. V Česku žije v povodí Labe v severních a středních Čechách. Její areál zde se pozvolna rozšiřuje.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Krysa obecná je typický myšovitý hlodavec. Je dlouhá 160–235 mm,[1] její ocas měří 185–255 mm a je na něm 220–290 okrouhlých rohovitých prstenců (kroužků).[2] Velikost zadních tlapek činí 29–40 mm, uši mají 22–26,5 mm. Váží 130–250 g.

Krysy žijící v Česku jsou různě zbarvené. Většinou jsou celé tmavé: černé nebo břidlicově šedé na hřbetě i na břiše.[3] Mohou však být i šedohnědé se světlejším nebo přímo bílým břichem a vyskytují se i jedinci rezavě hnědí se světlejším břichem.[4]

Odlišení od potkana[editovat | editovat zdroj]

Krysa je o obvykle o trochu méně mohutná, než potkan. Její zbarvení bývá více do černa, zatímco potkan je spíše šedohnědý až hnědý.[5] Pro odlišení obou druhů lze použít následující konkrétní znaky:

Porovnání hlavních rozdílů
  • Ocas: krysa má dlouhý, štíhlejší a jednobarevný ocas, který je delší než tělo nebo aspoň stejně tak dlouhý.[5] Oproti tomu u potkana je ocas zejména u kořene výrazně silnější a jeho povrch je šupinatý. Shora bývá tmavší než ve spodní části.[6]
  • Uši: krysa má výrazně větší uši které přehnuté dopředu dosahují až k oku, boltce jsou takřka holé.[3]
  • Oči: krysy mají oči větší než potkani.
  • Hlava: krysa má hlavu vpředu špičatější, zatímco potkan více zaoblenou. Na lebce lze také najít výraznější rozdíl – mozkovna krysy má hruškovitý tvar, zatímco u potkana jsou obě boční strany mozkovny rovné a rovnoběžné.
  • Mléčné bradavky: samice krys mají 5 párů mléčných bradavek oproti 6 párům u samic potkanů.[4]

Rozdíl je také v chování obou druhů: krysa vyhledává jen sušší polohy, zatímco potkan spíše vlhčí. Celkově krysa svým chováním – v hnízdě a jeho okolí – působí čistotnějším dojmem.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pochází pravděpodobně z jihu Asie,[1] z oblastí jižně od Himálaje.[5] V polovině 20. století se předpokládalo, že její původní vlastí je jihovýchodní Asie a přilehlé oblasti v Číně; nyní se však její výchozí areál omezuje jen na Indický poloostrov a Cejlon.[7]

Odtud se krysa rozšířila do všech teplejších oblastí světa. Počáteční fázi expanze se dosud nepodařilo uspokojivě popsat.[7] Do Severní Ameriky se dostala zřejmě na lodích dobyvatelů – je zde doložena od roku 1540.[2]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je doložena už koncem 2. tisíciletí př. n. l. ze Středomoří (Sardinie a Korsika). Odtud se s rozšiřováním Říše římské dostávala dále do západní a střední Evropy. Na dnešním německém a rakouském území je doložena už z 2. století n. l. a na Britské ostrovy se dostala o 1 až 2 století později.

Ve 20. století začala z chladnějších evropských oblastí ustupovat - v Německu zmizela např. z Vestfálska a její současný výskyt ve Velké Británii je problematický,[7] i když atlas evropských savců uvádí, že zde přežívá ve velkých přístavech.[8] Zatímco v chladnějších evropských oblastech krysa spíše mizí, do některých jiných naopak proniká: v Čechách se rozšiřuje podél Labe, v Polsku podél Odry a v Maďarsku podél Dunaje.[7]

Přes částečné zmenšování jejího teritoria žije krysa nyní prakticky ve všech evropských zemích. Těžiště jejího výskytu je ve Středomoří, v přímořských oblastech a ve větších přístavech. Nejseverněji byla zjištěna na Špicberkách.[8] Chybí ve Finsku, Norsku, Švédsku, na Islandu a pravděpodobně i na Slovensku. Situace ve východní Evropě není jasná.[7]

České území[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření krysy obecné v České republice

V českých zemích byla nalezena v raně středověkých vykopávkách na Pražském hradě (10. – 13. století).[4] V období vrcholného středověku byla rozšířena již na mnoha místech zejména v Čechách (Tábor, Krašov na Plzeňsku, Tetín na Berounsku) – tedy i na těch, kde nyní nežije. Byla nalezena v pětině archeologických nalezišť.[7]

Později začala krysa z českého území ustupovat. Dříve se uvažovalo, že se tak stalo rozšiřováním přizpůsobivějších potkanů, ale bylo to způsobeno spíše přechodem od sušších dřevěných staveb (pro krysy optimálních) ke kamenným a cihlovým stavbám s vlhčími sklepy a později i kanalizací.[4] Navíc potkani začali do českých zemí pronikat až v 18. století – tedy v dobách, kdy byla krysa již na ústupu.

Krysa se do Českých zemí začala rozšiřovat opět koncem 19. století především říční lodní dopravou.[4] V roce 1879 byla zjištěna v Děčíně, o 35 let později v Mělníce a v roce 1929 byla objevena i v Praze. Podle posledních poznatků (první desetiletí 21. století) žije krysa obecná především v severních a středních Čechách v území od Loun a Rakovníka na západě po Českou Lípu a Mladou Boleslav na východě až po Prahu na jihu.[1] Oblast jejího výskytu se pomalu rozšiřuje – v roce 2000 byla nalezna na jih od Prahy v Říčanech.

Krysy zde rozšiřovala nejen lodní doprava, ale i rozvoz potravin a krmiv. Kromě toho krysy osidlovaly nová území i samy aktivně. Vliv na jejich šíření mohl ve 20. století mít i rozvoj ovocnářství, kdy sklady poskytovaly krysám množství jejich oblíbené potravy.[9]

Na Moravě a ve Slezsku se populace krysy také v novověku snižovaly, ale krysa zde zřejmě ostrůvkovitě přežívala až do začátku 20. století[1] (poslední nález je z Fryštáku v roce 1922).[9] Její výskyt zde však nebyl systematicky sledován. Z posledního období existuje jediný nález z roku 1983 z Beskyd (Čeladná).

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Krysa na pytli s obilím. Na snímku je vidět zejména její dlouhý ocas.

Krysa je stejně jako příbuzný potkan synantropní hlodavec – žije tedy v lidských obydlích nebo blízko nich. Původně jde však o stromový druh, který se soužití s člověkem přizpůsobil až později.[4] V Česku se však ve volné přírodě nevyskytuje – byla pozorována v ovocných sadech během dozrávání ovoce, ale jen poblíž budov.[9] Obdobné to je i v ostatních evropských zemích, pouze ve Středomoří se vyskytuje i ve volné přírodě.[3]

Krysa obecná je oproti potkanovi suchomilný druh. Z tohoto i předchozího důvodu se proto krysa vyskytuje spíše na vyšších místech domů: na půdách, v sýpkách, ve vyšších patrech apod.[10] Hnízda, ke kterým přináší i své zásoby, si staví v různých úkrytech budov. Hnízda jsou vystlaná směsí papíru, vlny a rostlinných vláken.[2] Třetina z nich byla zaznamenána v sýpkách, mlýnech, skladech ovoce a dalších zemědělských plodin (např. olejnin). Další se vyskytovala v kravínech a drůbežárnách (zde někdy i masově),[2] ale i v obytných budovách, kůlnách a podobných stavbách.[9] V okolí hnízd se pohybují po stále stejných cestičkách, které si označují pachovými značkami.[2] Tím si vymezuje svoje území proti příslušníkům jiných skupin.

Je aktivní po celý rok – stejně jako ostatní myšovití hlodavci se neukládá k zimnímu spánku. Velmi dobře šplhá - často se pohybuje po kabelech elektrického vedení nebo potrubích. Nejaktivnější je po západu a před východem Slunce. Žije ve skupinách, které mají 20–60 jedinců; uvádí se však i 60–90 zvířat.[3] Tyto skupiny nejsou nijak hierarchicky uspořádané a i jednotlivé páry nejsou příliš soudržné.[2]

Nevyjasněn je vznik tzv. krysích králů, kdy se několik zvířat vzájemně zaplete ocasy. Obvykle se nemohou odtrhnout a uhynou. Je popsán případ, kdy se takto svázalo 32 krys.[3]

Vzhledem k své teplomilnosti se v Česku vyskytuje pouze v nižších polohách obvykle do 400 m n. m. Nejvýše byla objevena v Krásném Lese v Krušných horách (610 m).

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potrava krysy obecné – obdobně jako ostatních myšovitých hlodavců – je z větší části rostlinná. Její přesnější složení závisí na tom, kde krysa žije. Konzumuje především dužnaté plody, zrní, brambory, zeleninu nebo zelené části rostlin.[4] Živočišná potrava zaujímá menší podíl než u potkanů. Škodí více nebo méně podle toho, jaký druh potravy ve svém okolí najde: z hospodářských produktů konzumuje obilí, brambory, zeleninu nebo krmné směsi (šrot).

V některých zemích jejího původního výskytu – v jihovýchodní Asiidomorodci krysy chytají a jedí.[11]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Krysy se rozmnožují po celý rok, ovšem v Česku velká část mláďat ze zimních vrhů hyne vlivem nízkých teplot.[4] Ve vrhu je obvykle 6–8 mláďat, byly však popsány i vrhy s 16 mláďaty. Samice je březí 21–23 dnů, mláďata se rodí s hmotností kolem 5 g, začínají vidět v 14–16 dnech. Pohlavně dospívají ve 3 měsících při váze asi 100 g.[2][3]

Krysy se v přirozených podmínkách dožívají stáří jen 2 – 2,5 roku. Oproti jiným známým myšovitým hlodavcům nedosahuje krysa tak vysoké plodnosti – samice mívají za celý život jen 4–5 vrhů.

Nemoci[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako potkan přenáší i krysa obecná infekční choroby. V jihovýchodní Asii přenáší např. jeden z hantavirůSeoul virus.[12]

Vliv krys z tohoto hlediska nebyl zatím v Česku vzhledem k jejich dosud malému rozšíření podrobněji zkoumán.[5] Obecně je považována za bacilonosiče, zvláště v případě morových epidemií v minulých stoletích.[8] Od 20. století je za nebezpečnějšího přenašeče infekčních nemocí považován potkan.

Nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Krysy jsou v Česku potravou sov a lasicovitých šelem. Podrobněji nebyly tyto vztahy sledovány, pouze bylo zjištěno, že v potravě sov pálených tvoří krysy méně než 1%.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ANDĚRA, Miloš. Profil taxonu krysa obecná [online]. BioLib, [cit. 2010-08-15]. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g HAGEN, Horst. Savci - Zajíci, hlodavci a šelmy. Praha : Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-067-3. Kapitola Hlodavci, s. 56.  
  3. a b c d e f GAISLER, Jiří; ZEJDA, Jan. Savci. Praha : Aventinum nakladatelství, 1995. ISBN 80-85277-92-1. Kapitola Krysa obecná, s. 324.  
  4. a b c d e f g h i ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha : Sobotales, 2005. [dále jen ANDĚRA (2005)]. Kapitola Hlodavci, s. 151–152.  
  5. a b c d PELIKÁN, Jaroslav; GAISLER, Jiří; RÖDL, Ivan. Naší savci. Praha : Academia, 1979. Kapitola Hlodavci, s. 128–130.  
  6. ANDĚRA (2005), s. 149-151
  7. a b c d e f ANDĚRA, Miloš; BENEŠ, B.. Atlas rozšíření savců v české republice - Předběžná verze IV. Hlodavci (Rodentia) Část 2.. Praha : Národní muzeum Praha, 2002. [dále jen ANDĚRA, BENEŠ (2002)]. ISBN 80-7036-137-9. Kapitola Krysa obecná, s. 73.  
  8. a b c MITCHEL-JONES, A. J., a kol. The Atlas of European Mammals. London : Academic Press, 1999. ISBN 0-85661-130-1. Kapitola Krysa obecná, s. 280. (anglicky) 
  9. a b c d ANDĚRA, BENEŠ (2002), s.75
  10. Příroda ČSSR. Příprava vydání Jiří Čihař. Praha : Práce, 1988. Kapitola Lidská sídliště, s. 109.  
  11. FELIX, Jiří. Evropská fauna. Praha : Artia, 1977. S. 251.  
  12. All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2004-06-14, [cit. 2010-09-04]. Kapitola Virology. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ANDĚRA, BENEŠ (2002), s. 76

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha : Sobotales, 2005.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Taxon Rattus rattus ve Wikidruzích
  • Mammal Species of the World, 3rd edition [online]. Bucknell University, [cit. 2010-08-15]. Kapitola Rattus rattus. Dostupné online. (anglicky) 
  • BioLib.cz – Rattus rattus [online]. BioLib.cz. Dostupné online.