Přeskočit na obsah

Beno Blachut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Beno Blachut
Základní informace
Narození14. června 1913
Vítkovice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. ledna 1985 (ve věku 71 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryopera
Povolánízpěvák
Nástrojehlas
Hlasový obortenor
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda (1952)
zasloužilý umělec (1958)
národní umělec (1963)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Náhrobky manželů Blachutových a Hakenových

Beno Blachut (14. června 1913 ,Vítkovice, nyní součást Ostravy – 10. ledna 1985 Praha) byl český operní pěvec, tenorista. Byl držitelem čestných titulů laureát státní ceny, zasloužilý umělec (1958) a národní umělec (1963).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Beno Blachut se vyučil kotlářem ve Vítkovických železárnách, odkud byl za hospodářské krize v roce 1933 propuštěn. V letech 1935–1939 studoval zpěv na Pražské konzervatoři u Luise Kadeřábka. Dne 25. prosince 1938 se představil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě v Českém divadle v Olomouci, kde byl angažován v sezónách 1939–1940 a 1940–1941. Od 1. srpna 1941 se stal členem opery Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti.

Blachut byl vynikajícím interpretem především českého repertoáru (B. Smetana: Jeník, Vítek, Vít, Lukáš, Dalibor, Šťáhlav, Michálek, Skřivánek; A. Dvořák: Princ, Jirka, Benda; L. Janáček: Laca Klemeň, Boris, Brouček, Filka Morozov ad.). Ze světového repertoáru ztvárnil např. Mozartova Belmonta, Wagnerova Erika a Waltra Stolzinga, Verdiho Radama a Otella, Pucciniho Cavaradossiho a Rudolfa, Leoncavallova Cania.

Světovou kariéru mu přes několikeré nabídky znemožnil nejprve nacistický a později komunistický režim. Jako člen opery Národního divadla hostoval v Moskvě, Vídni, Helsinkách, Amsterdamu, Edinburghu atd.

Pro Československý rozhlas a firmy Supraphon a Decca pořídil řadu nahrávek árií, písní, operních výstupů i kompletů, např. Dalibor, Hubička, Rusalka, Psohlavci, Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Zápisník zmizelého, Stabat Mater, Svatební košile, Česká mše vánoční ad.

V roce 2001 byla v Praze založena Společnost Beno Blachuta. V roce 2003 vznikl v České televizi dokument Benek, který sleduje životní a umělecké osudy pěvce. V dokumentu je použita řada Blachutových televizních i filmových kreací.

Pohřben je v hrobce na pražském Vyšehradě[1] vedle Antonína Dvořáka.

Nahrávky (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava: Ostravská univerzita ; Opava: Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 20–21.
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze, Panton, Praha, 1985, str. 177
  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 155, 163, 212, 453, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 309, 332.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 52–53. 
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 102, 126–8
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 30–1
  • KONEČNÁ, Hana a kol. Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 236, 383, 395, 397–8
  • KRÁL, Antonín. Národní divadlo 1958–1961, Národní divadlo, Praha, 1961, str. 34, 69, 104
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek: A–L. 2. vydání. Ostrava: Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 127.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 104. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 5. sešit: Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 539–541. 

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ hrob pěvce ND Beno Blachuta na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-22. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beno_Blachut&oldid=22581354“