Wikipedista:SarSko/Pískoviště
 Prameny Klíčavy | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 15. listopadu 1995[1] |
| Nadm. výška | 420–450[1] m n. m. |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Rakovník |
| Umístění | Řevničov, okres Rakovník |
  Prameny Klíčavy | |
| Další informace | |
| Kód | 1824 |
Prameny Klíčavy jsou přírodní rezervace, o velikosti 48, 61 ha, nacházející se ve Středočeském kraji asi 50 km od Prahy v I. zóně CHKO Křivoklátsko, nedaleko města Rakovník ve 420-440 m.n.m. Rezervace byla vyhlášena roku 1995. Důvodem ochrany je jediné rašelinné prameniště na Křivoklátsku, s řadou významných společenstev rostlin a živočichů. Název přírodní rezervace je však zavádějící, protože se ve skutečnosti jedná o Leontýnský potok, který se následně vlévá do potoku Klíčava pod Pilským rybníkem, jenž už není součástí přírodní rezervace.
Lokalita[editovat | editovat zdroj]
Přírodní rezervace se nachází v západní části Středočeského kraje, u obce Řevničov, v horní části CHKO Křivoklátsko. Potok Klíčava, který jí protéká, je jedním z drobnějších levostranných přítoků řeky Berounky, o délce 22,6 km a ploše povodí 87,1 km2, nacházející se z celkové většiny právě v oblasti CHKO Křivoklátsko.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Již v první polovině 20. století začali různí autoři upozorňovat na význam území především z botanického hlediska. V 80. letech se stav vegetace začal zhoršovat hlavně v důsledku odvodnění a zalesňování. Po roce 1994 na území proběhl geobotanický inventarizační průzkum a došlo k zahájení vyhlašovacího procesu.[2]
V roce 2004 byla na území vyhlášena ptačí oblast Křivoklátsko, o pět let později došlo k vyhlášení Evropsky významné lokality Prameny Klíčavy.
Velmi negativní vliv na zdejší ekosystém mělo v minulosti lesní hospodářství. Do 60. let 20. století lze zásahy vnímat, díky kosení podmáčených luk, jako převážně kladné. Zhruba 8 hektarů zamokřené půdy bez lesního porostu bylo v minulosti využíváno k získávání píce a steliva pro hospodářská zvířata. Tímto pravidelným hospodařením na nelesních plochách bylo prostředí disturbováno, což umožnilo přítomnost a přežití zdejších vzácných druhů rostlin.[2]
Negativní důsledky lesního hospodářství se začaly projevovat v druhé polovině 20. století. V rámci snah o intenzifikaci lesní výroby docházelo po dobu skoro čtyřiceti let k mechanizaci v lesním hospodářství a k prohloubení a rozšíření meliorační soustavy na přelomu 70. a 80. let. Tím byl narušen vodní režim lokality, došlo k jejímu částečnému odvodnění, címž bylo usnadněno rozšířování zalesnění. Vznikaly lesní plochy s plným zápojem a nevhodně volenými druhy dřevin. Vysazován byl především smrk ztepilý (picea abies) a borovice lesní (pinus sylvestris), dále i nepůvodní borovice vejmutovka (pinus strobus) a modřín opadavý (larix decidua).[2]
Mnohé vzácné rostliny tímto procesem přicházely o vhodná stanoviště a některé druhy se zachovaly pouze na světlinách a v blízkosti melioračních kanálů.[2]
Plocha přírodní rezervace byla v minulosti součástí honiteb využívaných vlastníky Křivoklátských lesů. Původně se jednalo o knížecí a královskou honitbu, následně přešla do vlastnictví Valdštejnů a Fürstenberků až do prodeje pozemků státu v roce 1929.[2]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Přírodní rezervace se nachází na rozhraní Lánské pahorkatiny a Rakovnické kotliny. Podloží je tvořeno sedimenty z období karbonu a horninami kladenského souvrství se střídáním jílovců, aleuritů, arkóz, arkózových písků a slepenců. Vzácně se vyskytují i uhelné slojky (nýřanské vrstvy).[3]
Pedologie[editovat | editovat zdroj]
Velký vliv na půdy přírodní rezervace má kolísání hladiny spodní vody. Nacházejí se zde půdy rašelinné, gleje a pseudogleje, tvořené hlinitými nebo skeletovitými uloženinami.[2]
Hydrologie[editovat | editovat zdroj]
Na severozápadě území se nachází rybník Malý Rožumberk, do kterého vtéká Leontýnský potok, protínající celou přírodní rezervaci. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 500- 600 mm za rok.[4]
Flora[editovat | editovat zdroj]
Většinu území rezervace pokrývá les. Výjimku tvoří vodní plochy a menší území bezlesí a mokřadních vegetací v centrální části. Přírodní rezervace se nachází v mezofytiku, v fytogeografickém okresu č. 32 Křivoklátsko. Na území se mísí prvky 3 fytogeografických okresů, k jejichž styku zde dochází. Křivoklátskou hájovou květenu zastupuje například pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), z Džbánu na území zasahují teplomilné druhy jako je pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) a acidofyty z Jesenicko-Rakovnické plošiny, mezi nimi například brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus).[2]
V bezlesí zhruba uprostřed rezervace se nachází glaciální relikt jirnice modrá (Polemonium caeruleum). Její zdejší populace je i přes malý počet jedinců vitální. Celkem je zde 20-30 pravidelně kvetoucích jedinců.[2]
Z důvodu vzácnosti místních rašelinišť se mnoho místních rostlin vyskytuje pouze zde nebo má v rezervaci jednu z mála svých lokalit. Mezi tyto druhy patří například jirnice modrá (Polemonium caeruleum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia). Významná je i diverzita ostřic jako jsou ostřice odchylná (Carex appropinquata), o. nedošáchor (Carex pseudocyperus), o. šupinoplodá (Carex lepidocarpa), o. stinná (Carex umbrosa).[2]
Na území se vyskytuje relativně málo nepůvodních a invazních druhů, většina z nich se nachází především v okolí lesních cest a na komunikací (železnice a silnice). Mezi nepůvodní druhy patří smrk ztepilý, olše šedá, borovice vejmutovka a další.[2]
Nejcennější část rezervace tvoří rašelinná louka v centrální části území. Nachází se zde vápnitá slatiniště a přechodová rašeliniště s častou přítomností ostřic. V aluviu potoka nalezneme pozůstatky původních společenstev mokřadních olšin.[2]
Stanoviště je cenné i přítomností vzácných mechů. Mezi ně patří srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus). Ta se na tomto území nachází jen na území v rozsahu několika metrů čtverečních. Jedná se o její jedinou recentní lokalitu ve Středočeském kraji. Dále se zde vyskytuje například zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum) a vlasolistec vlhkomilný (Tomentypnum nitens).[2]
Přehed zvláštně chráněných a významných ohrožených druhů rostlin[editovat | editovat zdroj]
bělolist rolní (Filago arvensis), bledule jarní (Leucojumvernum), bradáček vejčitý (Listera ovata), bublinatka jižní (Utricularia australis), bublinatka menší (Utriculatia minor), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca), jirnice modrá (Polemoniumcaeruleum), hrachor horský (Lathyrus linifolius), hruštička menší (Pyrola minor), hruštice jednostranná (Orthilia secunda), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), konopice úzkolistá (Galeopsis angustifolia), kosatec sibiřský (Iris sibirica), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), mochna anglická (Potentilla anglica), ostřice blešní (Carex pulicaris), ostřice Davallova (Carex davalliana), ostřice pobřežní (Carex riparia), ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice odchylná (Carex aprpropiquata), ostřice rusá (Carex flava), ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), ostřice trsnatá (Carex cespitosa), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata), svízel severní (Galium boreale), škarda smrdutá mákolistá (Crepis foetida subsp. rhoeadifolia), tolije bahenní (Parnassiapalustris), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).[2]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Přírodní rezervace v podobě smíšeného lesa je velice bohatá na výskyt různých druhů napříč živočišnou říší, včetně desítek vzácných a ohrožených jedinců.
Bezobratlí[editovat | editovat zdroj]
Nejvíce zastoupeným druhem jsou bezobratlí, především pavouci včetně vzácného lovčíka vodního (Dolomedes fimbriatus), který se nachází v blízkosti pramenů na vegetaci nebo přímo v nich. Na skalních a lesních habitatech se setkáme se stepníky (Eresus), skálovkami (Scotophaeus) a sklípkánky (Atypus). Ze zástupců brouků je nejvíce zastoupeným chrobák lesní (Anoplotrupes stercorosus) z čeledi chrobátkovitých, specifický svou černomodrou barvou, vzácně také vruboun (Scarabeus) z čeledi vrubounovitých nebo zástupci z čeledi kovaříkovitých (Elateridae), vázaní především na letité stromy. Přírodní rezervace, stejně jako celý zbytek CHKO Křivoklátska, je ideálním stanovištěm pro výskyt tesaříkovitých, zastoupených tesaříkem obrovským (Cerambyx cerdo), vyskytujících se na pařezech, kusech dřeva a v blízkosti stromů. Většina zástupců této čeledi je velice vzácná a chráněná zákonem. Přímo v pramenech Klíčavy a navazujícím Leontýnském potoce je možné objevit i zástupce korýšů nebo mlžů, v podobě čeledi velevrubovitých (Unionidae). V jarních měsících se v rezervaci můžeme setkat se zástupcem čeledi martináčovitých (Saturniidae), martináčem bukovým (Aglia tau), přezdávaným paví oko bukové, který se vyskytuje především v dubových a bukových porostech s aktivitou především v noci.
Obratlovci[editovat | editovat zdroj]
Rezervace je bohatá především na zastoupení z řad obojživelníků, plazů a ptáků s výskytem vzácných druhů, které se v České republice běžně neobjevují. Rybník Malý Rožumberk je ideálním útočištěm pro čolka horského (Ichtyhosaura alpestris) a čolka obecného (Lissotriton vulgaris, okolí rybníka pak také pro zástupce hadů, v podobě užovky hladké (Coronella austriaca) a užovky obojkováé (Natrix natrix). Díky ideálním podmínkám se zde daří hlavně skokanům, v zastoupení skokana štíhlého (Rana dalmatina), který se vyskytuje v teplých křovinách lesních porostů. Diverzita lesa poskytuje azyl především ptactvu v podobě krahujce obecného (Accipiter nisus), krkavce velkého (Covus corax), sluky lesní (Scolopax rusticola), včelojeda lesního (Pernis apivorus), ale i vzácného a chráněného kulíška nejmenšího (Glacidium passerinum), nejmenší sovy v Evropě. Z řad savců se v rezervaci můžeme setkat hlavně se zástupcem čeledi veverkovitých, veverkou obecnou (Sciurus vulgaris).
Přehled zvláště chráněných a významných ohrožených druhů živočichů[editovat | editovat zdroj]
kuželík tmavý (Euconulus praticola), vrkoč útlý (Vertigo angustior), drabčík (Atheta subglabra, Bryophacis crassicornis, Schistoglossa curtipennis), blešivec (Altica palustris), krytohlav (Cryptocephalus exiguus), páteříček (Malthodes crassicornis), potápník (Ilybius crassus), vodomil (Chaetarthria simillima), čolek horský (Ichtyhosaura alpestris), čolek obecný (Lissotriton vulgaris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka hladká (Coronella austriaca), užovka obojková (Natrix natrix), zmije obecná (Vipera berus), krahujec obecný (Accipiter nisus), krkavec velký (Covus corax), kulíšek nejmenší (Glacidium passerinum), sluka lesní (Scolopax rusticola), včelojed lesní (Pernis apivorus), veverka obecná (Sciurus vulgaris).
Ochrana[editovat | editovat zdroj]
U přírodní rezervace nedošlo k vyhlášení ochranného pásma, je jím tedy pás do vzdálenosti 50 metrů od hranice ZCHÚ (dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb.). V rámci IUCN se jedná o IV kategorii ochrany zaměřenou na péči o stanoviště nebo druhy.
Přírodní rezervace se překrývá s ptačí oblastí v rámci soustavy Natura 2000.[5] Zároveň se jedná i o Evropsky významnou lokalitu Prameny Klíčavy o rozloze 62,6339 ha v rámci téže soustavy. Předmětem ochrany v rámci EVL jsou v tomto případě přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition, přechodová rašeliniště a třasoviště, smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) a srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus).[6]
Předměty ochrany[editovat | editovat zdroj]
Na území rezervace se nachází mimořádně cenná stanoviště pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Zdejší rašelinné prameniště je jediné svého druhu v rámci CHKO Křivoklátsko.[2]
Předmětem ochrany jsou z ekosystémů mokřadní olšiny v mozaice s jasano-olšovými luhy (47 % ZCHÚ), nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště (méně než 1 % ZCHÚ), střídavě vlhké bezkolencové louky (méně než 1 % ZCHÚ), makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) (méně než 1 % ZCHÚ).[2]
Předmětem ochrany v rámci druhů jsou bledule jarní (Leucojum vernum) (stupeň ohrožení dle červených seznamů ČR- ohrožený), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) (téměř ohrožený) a srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus) (zranitelný).[2]
Environmentální problémy[editovat | editovat zdroj]
Mezi hlavní problémy rezervace patří odvodňování a zalesňování území, narušení druhové skladby a výskyt nepůvodních druhů. Problémem je i výskyt druhů netypických pro jednotlivé biotopy. Mnohé z nich patří ke konkurenčně silným druhům jako je například třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea) a další, které ohrožují místní bezkolencové louky.[2]
Pro ekosystém mokřadních olšin je problematický výskyt ostřice třeslicovité (Carex brizoides) či třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a ruderální kopřivy dvoudomé (Urtica dioica).[2]
Plán péče[editovat | editovat zdroj]
Na území se nacházejí různorodé ekosystémy, které vyžadují specifické typy managementu. Cílem ochrany je obnova a zachování ekosystémů bez výskytu invazních a nepůvodních druhů.[2]
V rámci lesních ekosystémů se preferuje lesy ponechat samovolnému vývoji s účelovým výběrem k redukci smrku ztepilého, modřínu opadavého a olše šedé. Při výchově by mělo docházet k redukci geograficky nepůvodních náletů. Obnova by měla probíhat podrostně či násečně za účelem přeměny na původní druhovou skladbu. V případě umělé obnovy je důležité, aby nedošlo k zalesnění světlin s výskytem vzácných a ohrožených druhů.[2]
Pro nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště je doporučeno sečení ideálně jedenkrát do roka. Biomasa by měla být následně odklizena do odvodňovacích kanálů, čímž dojde ke zpomalení odtoku vody z území. Důležité je, aby k sečení docházelo až po odkvětu zvláště chráněných rostlin. Dále je doporučeno očišťování tůněk lokálním vytrháváním drnů a jemného odstraňování usazenin ze dna ideálně každých 5 let.[2]
V plánu je propojení louky s rašeliništěm a louky s jirnicí modrou a navýšení rozlohy z 0,75 ha na 0,8 ha.[2]
Sečení je zásadním zásahem i v případě střídavě vlhkých bezkolencových luk. Zde je důraz kladen na obsekání trsů kosatce sibiřského. Dále by zde každých pět let mělo docházet k výřezu nežádoucích dřevin, jako je například křovitá vrba.[2]
Zásadní bude vyloučit rybí obsádku v rybníku Malý Rožumberk, čímž bude podpořen biotop pro rozmnožování obojživelníků.[2]
U makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) bude odstraněn požerák a dojde k převodu rybníka na průtočnou tůň, kde bude zachován bezpečnostní přeliv.[2]
Pro jednotlivé zde chráněné druhy je cílem zachování životaschopné populace druhu. Pro bleduli jarní se jedná o min. 8000 kvetoucích jedinců, prstnatec májový min. 200 kvetoucích jedinců a u srpnatky fermežové minimálně 2 metry čtvereční prostoru.[2]
Praktikované způsoby managementu[editovat | editovat zdroj]
Mezi praktikované metody patří například přehrazování vodních toků zbudováním přehrážek v okolí koryta a odvodňovacích strouh, což prospělo místním porostům mokřadních olšin, jejichž velká část byla degradována v následku dřívějšího odvodnění.[2]
V rámci obnovy rašeliniště došlo na několika místech ke stržení drnů a následnému vzniku drobných tůněk. V nich se daří například bublinatce menší (Utricularia minor) a jižní (U. australis). V okolí tůněk se rozšířila rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).[2]
Turismus[editovat | editovat zdroj]
Dopravní dostupnost[editovat | editovat zdroj]
Oblast přírodní rezervace je dostupná z obce Řevničov po silnici 2372 v délce asi 6 km přímo k pramenům. Dále se zde nachází parkoviště pro motorová vozidla, kde je možné auto odstavit a jít přes modře značenou turistickou stezku nebo po silnici. Mimo obec se nachází železniční stanice Řevničov - U nádraží, ze které se k pramenům dá dostat přibližně po 1 km chůze po modré značce po stejné silnici jako z obce Řevničov, nacházející se asi 5 km severně od nádraží. Další možností je autobusová zastávka Ruda - Horácká lísa, v oblasti Rakovníku, která je, stejně jako Řevničov - železniční stanice, vzdálena od pramenů přibližně 1 km chůze po modře značené turistické stezce.
Možnosti výletu[editovat | editovat zdroj]
V okolí přírodní rezervace se nachází řada památek a atrakcí, které jsou v této oblasti velice populární. Lze si udělat procházku ke kamennému památníku lesníka Ing. Wollmanna, nacházejícího se hned vedle vodní nádrže- 2,5 km od pramenů. Ve městě Řevničov je možné navštívit gotický, barokně přestavěný kostel sv. Petra a Pavla či kapli sv. Anny u Řevničova, ve směru na Louny. Ve městě Lužná, asi 6 km od přírodní rezervace, stojí za návštěvu muzeum ČD nebo JK CLASSICS Muzeum amerických historických automobilů, která jsou otevřená pouze přes víkend. Dalšími nedalekými turisticky vyhledávanými místy je vrch Louštín, s pozůstatky pravěkého hradiště, Malý Louštín, kde se nacházejí zbytky zámecké zdi, rozhledna na Mackově hoře, rekreační středisko u Buckého rybníka nebo Studánka Merkovka, s pitnou železitou vodou z pramene, posledního pozůstatku Žlutých lázní. Celé území je často využíváno při sběru hub, s výskytem hřibu smrkového (Boletus edulis).
-
Les u železniční stanice Řevničov -
Informační deska přírodní rezervace Prameny Klíčavy -
Rozdvojení Leontýnského potoka -
Leontýnský potok -
Diverzita smíšeného lesa -
Lesní oplocenka -
Vstup do lesa po modře značené cestě
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PR Prameny Klíčavy [online]. AOPK ČR [cit. 2010-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab TICHAIOVÁ, Jana; JEDLIČKA, Josef; LANKAŠ, Karel. Plán péče o přírodní rezervaci Prameny Klíčavy na období 2023–2031 [online]. AOPK ČR [cit. 2023-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Geologické lokality - Vyhledávání - Prameny Klíčavy. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Portál ČHMÚ : Historická data : Počasí : Mapy charakteristik klimatu. www.chmi.cz [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Ptačí oblasti. AOPK ČR [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Evropsky významné lokality. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SarSko/Pískoviště na Wikimedia Commons
