Sluka lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSluka lesní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď slukovití (Scolopacidae)
Rod sluka (Scolopax)
Binomické jméno
Scolopax rusticola
(Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sluka lesní

Sluka lesní (Scolopax rusticola) je velký monotypický[2] druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je velká jako holub (délka těla 33–38 cm, rozpětí křídel 55–65 cm), se zavalitým tělem a dlouhým zobákem. Opeření je kombinace šedé, okrové, tmavohnědé a rezavě hnědé barvy. Na rozdíl od bekasiny otavní má na temeni příčné (ne podélné) pruhy. Ptáci ve všech šatech jsou zbarveni podobně.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdní areál sahá od západní Evropy východně až po Japonsko. Převážně tažná, se zimovišti v západní Evropě, Středomoří, na Blízkém východě a v jižní Asii. V ČR vrcholí přílet od poloviny března do druhé poloviny května, odlet probíhá hlavně od října do listopadu. Mimořádně přezimuje i u nás.[2]

V České republice hnízdí na většině území, častěji od vyšších poloh po horní hranici lesa, zjištěna byla i v lužních lesích. Celková početnost byla v letech 20012003 odhadována na 2000-4000 párů[4] (oproti 1,5-3 tisícům párům v letech 1985-89).[2] Zvláště chráněná jako ohrožený druh.[5]

Hnízdí ve vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s roztroušenými otevřenými plochami.[3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se především červy, v menší míře také hmyzem, pavouky, semeny a částmi trav. Potravu hledá na zemi, a to i v nižších vrstvách půdy. Odtud ji dostává tzv. pícháním, při němž zabodává zobák do země, rozevře jeho špičku a díky hmatovým tělískům v něm kořist uchopí.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí 1× až 2× do roka. Tok probíhá hlavně od března do dubna, ve vyšších polohách až do května. Samci při něm za soumraku obletují lesní linie (tzv. táhnou) a ozývají se charakteristickým pískáním nebo kvorkáním (měkký vrčivý hlas). V minulosti byly sluky právě při toku loveny. Poté se snáší k samici, která čeká na zemi, a zde také dochází k páření. Samice jsou polyandrické, což znamená, že se páří s více samci. Samec samici opouští již po dokončení snůšky, veškerou hnízdní péči tak obstarává sama. Hnízdo je mělký důlek v zemi, snůška čítá 4 (2-5) žlutavá, vzácněji i růžová, olivově, olivově hnědě nebo červenohnědě skvrnitá vejce o velikosti 43,5 x 33,5 mm. Délka sezení je 20-21 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo krátce po vylíhnutí a plně nezávislá jsou zhruba ve věku 5-6 týdnů. U samice je známá schopnost přenášet mláďata v letu, nejčastěji přitisknutá nohama k břichu.[2][6]

Myslivost[editovat | editovat zdroj]

Sluka lesní je v současné době řazena mezi celoročně hájené druhy zvěře. V minulosti byla lovena především v době jarního toku. Existují veršované myslivecké průpovídky, které doporučují lov sluk v době postu (od Popeleční středy do Květné neděle).

Např. "V postní dobu - sluky k lovu / Na kýchavnou - přitáhnou. / O družebné - nejvíc jich zde. / Na smrtelnou - ještě tu jsou. / Na květnou - hou, hou hou. / Po Veliké noci - odpočívají lovci." nebo "První neděle je Reminiscere - pozor dejte! Ta druhá je Oculi - sluky se k nám přitulí - přitáhly! Ta třetí je Laetare - množí se stále - toť pravé! Ta čtvrtá je Judica - mnoho jich už utíká - nemnohá! Ta pátá je Palmarum - tralárum - kdos nestřelil, máš utrum! A šestá je Quasimodo Geniti - už počaly hnízditi!"[7]

Vzhledem k tomu, že se jedná o pohyblivé svátky, je toto doporučení zavádějící. Sluka má velmi chutné maso, jedly se i její nevyčištěné vnitřnosti, ze kterých se dělala pomazánka zvaná slučí mázka nebo salmi. Slučí pírka se používala ve zlatnictví a malířství jako velmi jemné štětečky.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-12]
  2. a b c d e f HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel a kol.. Fauna ČR Ptáci 2/II. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1114-5.  
  3. a b SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 150-151.  
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-12-12]. Dostupné online.  
  6. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.  
  7. Andreska, Jiří - Andresková, Erika: Tisíc let myslivost. Vimperk: Tina, 1993
  8. SVENSSON, Lars a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň : Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 160.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]