Sklípkánkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSklípkánkovití
alternativní popis obrázku chybí
Sklípkánek rudonohý (Sphodros rufipes)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneida)
Podřádsklípkani (Mygalomorphae)
Čeleďsklípkánkovití (Atypidae)
Thorell, 1870
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sklípkánkovití (Atypidae) je jediná čeleď podzemních pavouků ze starobylého podřádu sklípkanů, kteří se v České republice vyskytují. Tito pavouci jsou rozšíření v Evropě, severní Africe, Malé Asii, na Blízkém východě a v Severní Americe. Nepletou pavučinové sítě, vytvářejí výhradně jeden druh vlákna, budují si jednoduché nory a kořist lapají z úkrytu. Preferují teplejší a sušší oblasti, jejich kolonie bývají na osluněných svazích, kde nehrozí zaplavení vodou.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou černí nebo tmavě hnědí, jednoduše zbarvení pavouci, starší jedinci jsou tmavší než mláďata. Tělo mají rozděleno na hlavohruď a zadeček a bývají velcí 7 až 18 mm. Válcovité tělo je neseno osmi robustními, ale poměrně krátkými nohami uzpůsobenými k pohybu v noře. Samcům se nohy po třetím, posledním svlečení před cestou za samicemi prodlouží. Dlouhé, rovnoběžné chelicery s velkými drápky jim směřují dopředu. Na hlavohrudi mají osm očí, střední dvě jsou velká a každé z nich má po straně tři malá. K dýchání jim slouží dva páry plícních vaků umístěných na spodní straně zadečku.

Dospívání[editovat | editovat zdroj]

Po opuštění mateřské nory stráví zbytek života ve své, nově vyhloubené a postupně zvětšované noře, kterou si chelicerami vyhrabou až do 30 cm hloubky a vystelou pavučinou. Nahoře jsou nory spojené s povrchovým lapacím zařízením vytvořeným z pavučiny. U sklípkánků rodu Atypus je to až 20 cm dlouhá (většinou spíše kolem 10cm) lapací trubice z pavučiny ležící vodorovně na zemi, u rodu Sphodros obdobná trubice stojí svisle u paty stromu či kamene a rod Calommata vytváří pavučinové víčko nad norou. Sklípkánkovití v noře nebo v trubici číhají na kořist a když se tato dotkne trubice nebo víčka, hbitě přiběhnou, zaseknou do ní přes pavučinovou stěnu chelicery a následně vstřiknou jed. Lapenou kořist vtáhnou na dno, kde se následkem trávicích enzymů její měkké části rozloží do tekutého stavu, a vysají. Loví drobný hmyz, mravence, plže i jiné členovce. Samice nikdy noru neopustí, samci jednou v životě, když odejdou hledat samice k páření.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Sklípkánkovití pohlavně dospívají ve třech nebo čtyřech letech, kdy naposled svléknou kutikulu. Samci pak vylezou a pátrají po norách samic. Po nalezení bubnováním signalizují svůj příchod. Neoplodněné samice přijmou v norách samce se spermiemi v makadlech a samci zakrátko zahynou. Samice mohou být v dalších letech oplodněny opětovně, dožívají se i deseti let.

Kokon se 40 až 60 oplodněnými vajíčky samice střeží v noře, sklípkánci se zakrátko vylíhnou a zůstávají se samicí až do následujícího jara. Tehdy se podruhé svléknou a velcí 2 až 3 mm opouští rodnou noru a zahajují osamocený život ve svém podzemí. Nejsou schopni po zemi daleko dolézt, nejvýše pár metrů. Někteří spoléhají na vzdušné proudy, vylezou na rostliny a nechají se na pavučinových vláknech odvát větrem.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď sklípkánkovití zahrnuje podle nejnovějších údajů ve "World Spider Catalog" celkem 52 druhů řazených do tří rodů, všechny mají české jméno sklípkánek:

  • Atypus Latreille, 1804 - 32 druhů, je rozšířený v Evropě, Asii a v Severní Americe,
  • Calommata Lucas, 1837 - 13 druhů, vyskytuje se v Africe a na Blízkém východě,
  • Sphodros Walckenaer, 1835 - 7 druhů, žije na východě Spojených států amerických a severovýchodě Mexika.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu sklípkánkovití na Wikimedia Commons
  • Taxon Atypidae ve Wikidruzích
  • JAVŮREK, Pavel. Ekologické faktory ovlivňující výskyt a rozšíření sklípkánků Atypus v Evropě .... Olomouc, 2015 [cit. 10.03.2017]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Milan Veselý. Dostupné online.
  • ŘEZÁČ, Milan. Sklípkánek hnědý – pavouk roku 2013. S. 122–124. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2013 [cit. 10.03.2017]. Čís. 3, s. 122–124. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky) 
  • ŘEZÁČ, Milan. Naši sklípkánci. Vesmír [online]. Přírodovědecký časopis Vesmír, Vesmír, s. r. o., Praha 1, 04.2009 [cit. 10.03.2017]. Roč. 88, čís. 238. Dostupné online. ISSN 1214-4029. (česky) 
  • WATSON, Leslie; DALLWITZ, Mike John. The families of British spiders: Atypidae [online]. Institute of Botany, The Chinese Academy of Sciences, Beijing, China, rev. 04.01.2012 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  • World Spider Catalog, verze 18.0 [online]. Natural History Museum, Bern, CH, rev. 2017 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky)