Sklípkánkovití

Sklípkánkovití
	Sklípkánek rudonohý (Sphodros rufipes)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	klepítkatci (Chelicerata);
Třída	pavoukovci (Arachnida);
Řád	pavouci (Araneida);
Podřád	sklípkani (Mygalomorphae);
Čeleď	sklípkánkovití (Atypidae); Thorell, 1870
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sklípkánkovití (Atypidae) je jediná čeleď podzemních pavouků ze starobylého podřádu sklípkanů, kteří se v České republice vyskytují. Tito pavouci jsou rozšíření v Evropě, severní Africe, Malé Asii, na Blízkém východě a v Severní Americe. Nepletou pavučinové sítě, vytvářejí výhradně jeden druh vlákna, budují si jednoduché nory a kořist lapají z úkrytu. Preferují teplejší a sušší oblasti, jejich kolonie bývají na osluněných svazích, kde nehrozí zaplavení vodou.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou černí nebo tmavě hnědí, jednoduše zbarvení pavouci, starší jedinci jsou tmavší než mláďata. Tělo mají rozděleno na hlavohruď a zadeček a bývají velcí 7 až 18 mm. Válcovité tělo je neseno osmi robustními, ale poměrně krátkými nohami uzpůsobenými k pohybu v noře. Samcům se nohy po třetím, posledním svlečení před cestou za samicemi prodlouží. Dlouhé, rovnoběžné chelicery s velkými drápky jim směřují dopředu. Na hlavohrudi mají osm očí, střední dvě jsou velká a každé z nich má po straně tři malá. K dýchání jim slouží dva páry plícních vaků umístěných na spodní straně zadečku.

Dospívání[editovat | editovat zdroj]

Po opuštění mateřské nory stráví zbytek života ve své, nově vyhloubené a postupně zvětšované noře, kterou si chelicerami vyhrabou až do 30 cm hloubky a vystelou pavučinou. Nahoře jsou nory spojené s povrchovým lapacím zařízením vytvořeným z pavučiny. U sklípkánků rodu Atypus je to až 20 cm dlouhá (většinou spíše kolem 10cm) lapací trubice z pavučiny ležící vodorovně na zemi, u rodu Sphodros obdobná trubice stojí svisle u paty stromu či kamene a rod Calommata vytváří pavučinové víčko nad norou. Sklípkánkovití v noře nebo v trubici číhají na kořist a když se tato dotkne trubice nebo víčka, hbitě přiběhnou, zaseknou do ní přes pavučinovou stěnu chelicery a následně vstřiknou jed. Lapenou kořist vtáhnou na dno, kde se následkem trávicích enzymů její měkké části rozloží do tekutého stavu, a vysají. Loví drobný hmyz, mravence, plže i jiné členovce. Samice nikdy noru neopustí, samci jednou v životě, když odejdou hledat samice k páření.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Sklípkánkovití pohlavně dospívají ve třech nebo čtyřech letech, kdy naposled svléknou kutikulu. Samci pak vylezou a pátrají po norách samic. Po nalezení bubnováním signalizují svůj příchod. Neoplodněné samice přijmou v norách samce se spermiemi v makadlech a samci zakrátko zahynou. Samice mohou být v dalších letech oplodněny opětovně, dožívají se i deseti let.

Kokon se 40 až 60 oplodněnými vajíčky samice střeží v noře, sklípkánci se zakrátko vylíhnou a zůstávají se samicí až do následujícího jara. Tehdy se podruhé svléknou a velcí 2 až 3 mm opouští rodnou noru a zahajují osamocený život ve svém podzemí. Nejsou schopni po zemi daleko dolézt, nejvýše pár metrů. Někteří spoléhají na vzdušné proudy, vylezou na rostliny a nechají se na pavučinových vláknech odvát větrem.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď sklípkánkovití zahrnuje podle nejnovějších údajů ve "World Spider Catalog" celkem 52 druhů řazených do tří rodů, všechny mají české jméno sklípkánek:

Atypus Latreille, 1804 - 32 druhů, je rozšířený v Evropě, Asii a v Severní Americe,
Calommata Lucas, 1837 - 13 druhů, vyskytuje se v Africe a na Blízkém východě,
Sphodros Walckenaer, 1835 - 7 druhů, žije na východě Spojených států amerických a severovýchodě Mexika.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu sklípkánkovití na Wikimedia Commons
Taxon Atypidae ve Wikidruzích
JAVŮREK, Pavel. Ekologické faktory ovlivňující výskyt a rozšíření sklípkánků Atypus v Evropě .... Olomouc, 2015 [cit. 10.03.2017]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Milan Veselý. Dostupné online.
ŘEZÁČ, Milan. Sklípkánek hnědý – pavouk roku 2013. S. 122–124. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2013 [cit. 10.03.2017]. Čís. 3, s. 122–124. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
ŘEZÁČ, Milan. Naši sklípkánci. Vesmír [online]. Přírodovědecký časopis Vesmír, Vesmír, s. r. o., Praha 1, 04.2009 [cit. 10.03.2017]. Roč. 88, čís. 238. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
WATSON, Leslie; DALLWITZ, Mike John. The families of British spiders: Atypidae [online]. Institute of Botany, The Chinese Academy of Sciences, Beijing, China, rev. 04.01.2012 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
World Spider Catalog, verze 18.0 [online]. Natural History Museum, Bern, CH, rev. 2017 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky)