Stanislav Gross

Šablona:Infobox Politik Stanislav Gross (30. října 1969 Praha – 16. dubna 2015 Praha) byl český právník a někdejší sociálně demokratický politik. Od dubna 2000 do léta 2004 byl ministrem vnitra, od roku 2001 statutárním místopředsedou ČSSD, od r. 2002 1. místopředsedou vlády. Po propadu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 a odstoupení Vladimíra Špidly ho nahradil ve vedení strany i jako předseda vlády. Z této funkce odstoupil 25. dubna 2005 po tříměsíční vládní krizi způsobené aférou kolem jeho financí; 24. září 2005 opustil vysokou politiku úplně.

Osobní život

Po maturitě na SPŠ dopravní v Praze, v roce 1988 krátce pracoval jako elektromechanik – kandidát strojvedoucího v Lokomotivním depu Praha-Vršovice. Po vykonání základní vojenské služby v Olomouci v letech 1988 až 1990 se zapojil do politiky, v níž tak působil bez delší praxe, což bylo předmětem kritiky jeho protivníků. V letech 1993 až 1999 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze; na FP Západočeské univerzity v Plzni získal titul JUDr. Jeho kritici ho obviňovali, že nevystudoval zcela regulérně.

Poprvé se ženil těsně po vojně, na začátku devadesátých let, podle svých slov (poté citovaných Frekvencí 1) z mladické nerozvážnosti, a manželství bylo po půl roce rozvedeno. Deník Blesk se dopátral identity jeho první manželky, avšak zveřejnění její fotografie bylo hodnoceno jako neetický zásah do soukromí.

Gross se oženil podruhé, měl manželku Šárku a dvě dcery, Denisu (* 1997) a Natálii (* 2002).

V říjnu 2004 na Grosse byla spáchána tzv. Google bomba na slovní spojení „Velký bratr“.

V průběhu roku 2014 byla v deníku Blesk zveřejněna informace o vážném onemocnění Stanislava Grosse, které ho postupně paralyzovalo. Nejčastěji se hovořilo o amyotrofické laterální skleróze (ALS). Na následky nemoci 16. dubna 2015 zemřel.

Politická kariéra

V roce 1989 vstoupil do obnovené sociální demokracie (oblastní sdružení Praha 10) a ještě v roce 1990 byl zvolen předsedou (zprvu ústředním tajemníkem) Mladých sociálních demokratů, jímž byl do roku 1994. Roku 1992 byl zvolen do České národní rady, z níž se po rozdělení Československa stala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Od 17. ledna 1995 byl předsedou poslaneckého klubu ČSSD, jímž zůstal i po dalších dvojích volbách; po volbách roku 1998 byl i místopředsedou Poslanecké sněmovny (od 17. července 1998 do 5. dubna 2000). Od 20. ledna 1996 působil jako odborný mluvčí ČSSD pro resort bezpečnosti, současně byl členem předsednictva ÚVV ČSSD. 5. dubna 2000 byl jmenován ministrem vnitra ČR ve vládě Miloše Zemana; stejné ministerstvo řídil i ve vládě Vladimíra Špidly 2002-2004, jejímž byl 1. místopředsedou. Na XXX. sjezdu ČSSD v dubnu 2001 byl zvolen statutárním místopředsedou ČSSD a v březnu 2003 potvrzen, po Špidlově odstoupení na konci června 2004 tak převzal vedení strany. Na XXXII. sjezdu ČSSD 26. března 2005 byl zvolen předsedou (291 hlasů proti 203 Zdeňka Škromacha).

Po Špidlově demisi prezident České republiky Václav Klaus 2. července 2004 pověřil Grosse sestavením nové vlády a 26. července ho jmenoval premiérem jakožto nejmladším (34 let) v historii země. Vláda Stanislava Grosse byla jmenována 4. srpna 2004, důvěru Poslanecké sněmovny získala 24. srpna (101 poslanců pro, 99 proti). 21. září se spolu s dalšími ministry vzdal poslaneckého mandátu.

Aféra s financemi a pád vlády

Na konci ledna 2005 deník Mladá fronta DNES zkritizoval Grosse za nejasný zdroj financování jeho bytu v Praze za 4,2 mil. Kč. Za svá vysvětlení o údajné půjčce přes nemajetného příbuzného byl všeobecně kritizován médii, českou pobočkou Transparency International a interpelován ODS v parlamentu. Byl rovněž kritizován za to, že jako ministr vnitra založil několik policejních týmů podřízených přímo sobě s nejasným účelem. Ve stejném období týdeník Respekt upozornil na to, že firma vlastněná Šárkou Grossovou koupila dům za 5,9 mil. Kč; vysvětlila to nespecifikovaným úvěrem. Dále upozornil Respekt na spojení Grossových s Libuší Barkovou vlastnící a provozující nevěstinec. Na internetu se objevila petice vyzývající ke Grossovu odvolání, právní podklad jejích požadavků byl ovšem sporný. V březnu 2005 se konaly demonstrace za Grossovo odstoupení v Brně a Praze.

Pod rostoucím tlakem koaličních partnerů, zejména KDU-ČSL a jmenovitě Miroslava Kalouska, Gross několikrát prohlásil, že „odstupuje“, jen aby svá prohlášení vzápětí odvolal. V polovině dubna 2005 vedla jednání koalice k první z dohod, které měly zaručit existenci koalice vedené ČSSD do voleb 2006. Následníkem Grosse v navrhovaném „novém“ sestavení vlády, do které se navrátili i někteří krátce předtím odstoupivší ministři, se původně měl stát Jan Kohout, podle zpráv médií vybraný Grossem. Krátce nato se ale ukázalo, že Gross k jeho nominaci neměl podporu vedení ČSSD nebo ji ztratil. Koncem dubna vedla další jednání ke skutečné demisi Grosse a určení jeho následníka Jiřího Paroubka. Na zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD 24. září 2005 Gross oznámil, že rezignuje na funkci předsedy ČSSD a nebude kandidovat v dalších volbách do Poslanecké sněmovny.

Kritika a aféry

Studium práv

Někteří Grossovi kritici ho obviňují, že nevystudoval zcela regulérně. Grossova diplomová práce Vývoj českého bankovnictví v transformačním období, kterou obhájil na pražské právnické fakultě, například měla pouhých 33 stran. Rovněž je o něm známo, že vůbec neuměl německy (stav 2005) a tento jazyk ve svých životopisech neuváděl, ačkoliv na právech udělal zkoušku z němčiny, která je velmi náročná.

Při aféře s podvodným udělování titulů na plzeňské právnické fakultě pak bylo zjištěno, že Grossova údajná 114stránková rigorózní práce na téma Vývoj organizace finanční správy od roku 1918 je mezi těmi, které v archivech univerzity chybí – ačkoliv rektor univerzity Josef Průša tvrdil, že je ukryta v trezoru děkanátu, dočasný děkan Jiří Pospíšil ji tam nenašel. Jediný, kdo potvrdil, že práci viděl a četl, byl Milan Kindl, hlavní aktér aféry, druhým zkoušejícím byl podle MF Dnes Daniel Telecký, předseda akademického senátu fakulty.

Vyšetřování Grossovy finanční aféry

V prosinci 2005 poprvé a v červnu 2007 podruhé policisté kauzu odložili, když dospěli k závěru, že Gross se při nákupu bytu na pražském Barrandově nedopustil krácení daní ani jiného trestného činu či přestupku.

Po odchodu z politiky

Od svého odchodu z politiky pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři Eduarda Bruny. 18. března 2008 neuspěl u advokátní zkoušky. Zkoušky složil napodruhé 16. prosince 2008, byť se značnými problémy.

Obchod s akciemi Moravia Energo

V září 2007 odhalil týdeník Euro, že se Stanislav Gross stal 31% vlastníkem firmy Moravia Energo. Vzhledem k tomu, že zisky společnosti byly 126 a 100 milionů v roce 2005 a 2006, hodnota společnosti, asi desetinásobek ročního zisku, pravděpodobně přesahuje jednu miliardu Kč a Grossův podíl je tedy asi 300 milionů Kč. Gross argumentoval, že jako soukromá osoba má právo na soukromí a že koupil podíl od Roberta Sýkory za velmi malou částku, asi 30 milionů Kč, které si půjčil. Protikorupční policie započala vyšetřování.

Později vyšlo najevo, že akcie koupil od Roberta Sýkory, bývalého náměstka ministra průmyslu, za 21 milionů Kč, který se jich chtěl zbavit kvůli sporům s majoritním akcionářem Tomášem Chrenkem. Peníze na nákup akcií si půjčil od slovenské pobočky Key Investments. Když po Grossovi chtěli věřitelé splatit část dluhu, zachránil jej Richard Kučík půjčkou 13,5 milionu. Akcie potom prodal za 110 milionů korun společnosti Arca Capital Bohemia řízené slovenským podnikatelem Pavolem Krúpou. Sérií několika zcela legálních kroků tak Gross získal mnoho desítek miliónů Kč, tudíž svou investici dokázal během krátké doby zhodnotit téměř 10×. Vzniká zde samozřejmě podezření, že ve skutečnosti veškeré transakce bývalého politika byly pouze krycí manévr, kterým chtěl Gross legalizovat černé peníze fakticky získané již během svého působení v politice. Poslanci ČSSD žádali po Grossovi uspokojivé vysvětlení, avšak k tomu se Gross neodhodlal. Případ poté šetřila policie.

Na začátku roku 2008 si Gross s manželkou koupili luxusní apartmán v Hidden Bay, Miami na Floridě. Tato nemovitost je vedena pouze na jméno manželky, a původně stála 735 000 dolarů. Ve stejnou dobu koupili také nemovitost blízko u jejich bytu v Praze na Barrandově za 10 milionů korun.

Obchodní, řídící a správní aktivity

Podle výpisu z obchodního rejstříku:

• od dubna 1998 do prosince 2003 předseda správní rady Nadace Pavla Nováka, se sídlem Praha 1, Hybernská 7 – Lidový dům
• od listopadu 1999 předseda správní rady a zřizovatel Nadační fond Zdraví pro studenty, se sídlem Praha 1, Spálená 12
• od září 2000 do září 2003 zakladatel, v září 2003 člen správní rady Studentský zdravotní ústav o.p.s., se sídlem Praha 1, Spálená 12
• od prosince 2002 člen správní rady a zřizovatel Nadace policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni, se sídlem Praha 7, Letná, Nad Štolou 3

Odkazy

Literatura

• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 382–383. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Gross
• Informace o parlamentním působení na stránkách Poslanecké sněmovny

Transparency.cz (TIC):

• Tiskové stanovisko vyzývající premiéra Grosse, aby věrohodně vysvětlil původ prostředků na koupi svého bytu, 1. 2. 2005
• Výběr z reakcí

Články:

• Gross utratil víc, než vydělal – iDNES.cz 29. 1. 2005
• Nevolnost z politiky aneb Gross je příliš snadný terč! – Josef Brož, Britské listy 11. 3. 2005
• Provize za privatizaci mosteckých dolů tekly do Česka

Autoritní data	NKC: jn20000400818 GND: 1069653985 ISNI: 0000 0000 7910 2974 LCCN: no2005066237 SNK: 151129 SUDOC: 112208657 VIAF: 61280669 WorldCat Entities: E39PBJpV8Y78Pbj4jCwrPRYwYP

Portály: Česko | Lidé | Politika