Členský stát Evropské unie: Porovnání verzí
→Rozšiřování EU: o šest (pět byl původní počet před jejich zánikem) |
→Nejvzdálenější regiony: Upřesnění Sv. Martina, Nld část stejného názvu má jiný status značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace |
||
Řádek 357: | Řádek 357: | ||
* [[Guadeloupe]] (Karibik) |
* [[Guadeloupe]] (Karibik) |
||
* [[Martinik]] (Karibik) |
* [[Martinik]] (Karibik) |
||
* [[Svatý Martin (francouzská část)|Svatý Martin]] (Karibik) |
* [[Svatý Martin (francouzská část)|Svatý Martin]], francouzská část (Karibik) |
||
* [[Mayotte]] (Indický oceán)<ref>{{Citace elektronické monografie |
* [[Mayotte]] (Indický oceán)<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| vydavatel = Evropská rada |
| vydavatel = Evropská rada |
Verze z 29. 5. 2017, 23:09
Plnoprávným členským státem Evropské unie se kandidátská země může stát po splnění Kodaňských kritérií:
- politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin
- ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie
- kritéria přijetí acquis communautaire: země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie
Rozšiřování EU
Zakládajícími členy dnešní EU byly v roce 1952 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, SRN a Nizozemsko - takzvaná „šestka“.
K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství (EHS, ESUO a Euratom) došlo až o 21 let později, v roce 1973. V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko, Irsko a Spojené království.
V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko, které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskem - rozšíření druhé a třetí, takzvané jižní.
Čtvrté rozšíření - zvané severní - v roce 1995 přidalo k EU další tři země: Finsko, Rakousko a Švédsko. Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko, jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu. Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii - poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973. Norsko ale zůstává členem Evropské sdružení volného obchodu (ESVO).
Znovusjednocení Německa 3. října 1990 zvětšilo Unii o šest spolkových zemí na území bývalé NDR. Oficiálně nešlo o rozšíření EU, nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status.
Páté rozšíření EU - zvané východní - proběhlo 1. května 2004, kdy se Unie rozšířila o 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
Šesté rozšíření – Od 1. ledna 2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko.
Sedmé rozšíření proběhlo dne 1. července 2013, kdy se součástí EU stalo Chorvatsko.
Kandidátské země jsou Makedonie, Turecko, Černá Hora, Srbsko a Albánie (stav k srpnu 2015).
Přehled států EU
Státy s nadprůměrnou úrovní ekonomiky (AIC nebo PPP na hlavu) jsou vyznačeny tučně.
stát | vstup | obyvatelstvo (rok 2012)[1] |
rozloha (km²)[2] | AIC na hlavu (EU = 100 %)[3] | PPP na hlavu (% EU) (rok 2015)[3] |
křesel v EP (k 1.7.2014) [4] |
hlasů v Radě (k 1.7.2014) [5] |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Belgie | 1958 | 11 094 850 | 30 528 | 112 | 117 | 21 | 12 |
Bulharsko | 2007 | 7 327 224 | 110 879 | 51 | 46 | 17 | 10 |
Česko | 2004 | 10 505 445 | 78 867 | 76 | 85 | 21 | 12 |
Dánsko | 1973 | 5 573 894 | 43 094 | 114 | 124 | 13 | 7 |
Estonsko | 2004 | 1 294 486 | 45 228 | 69 | 74 | 6 | 4 |
Finsko | 1995 | 5 401 267 | 338 145 | 113 | 108 | 13 | 7 |
Francie | 1958 | 65 327 724 | 643 801 | 111 | 106 | 74 | 29 |
Chorvatsko | 2013 | 4 398 150 | 56 594 | 58 | 58 | 11 | 7 |
Irsko | 1973 | 4 582 769 | 70 273 | 95 | 145 | 11 | 7 |
Itálie | 1958 | 59 394 207 | 301 340 | 97 | 98 | 73 | 29 |
Kypr | 2004 | 862 011 | 9 251 | 97 | 95 | 6 | 4 |
Litva | 2004 | 3 003 641 | 65 300 | 82 | 74 | 11 | 7 |
Lotyšsko | 2004 | 2 041 763 | 64 589 | 66 | 64 | 8 | 4 |
Lucembursko | 1958 | 524 853 | 2 586 | 137 | 271 | 6 | 4 |
Malta | 2004 | 417 520 | 316 | 81 | 89 | 6 | 3 |
Maďarsko | 2004 | 9 932 000 | 93 028 | 62 | 68 | 21 | 12 |
Německo | 1958 | 81 843 743 | 357 022 | 124 | 125 | 96 | 29 |
Nizozemsko | 1958 | 16 730 348 | 41 543 | 111 | 129 | 26 | 13 |
Polsko | 2004 | 38 538 447 | 312 685 | 74 | 69 | 51 | 27 |
Portugalsko | 1986 | 10 542 398 | 92 090 | 83 | 77 | 21 | 12 |
Rakousko | 1995 | 8 443 018 | 83 871 | 119 | 127 | 18 | 10 |
Rumunsko | 2007 | 21 355 849 | 238 391 | 58 | 57 | 32 | 14 |
Řecko | 1981 | 11 290 067 | 131 957 | 81 | 71 | 21 | 12 |
Slovensko | 2004 | 5 404 322 | 49 035 | 77 | 77 | 13 | 7 |
Slovinsko | 2004 | 2 055 496 | 20 273 | 74 | 83 | 8 | 4 |
Spojené království [p 1] | 1973 | 63 256 141 | 243 610 | 116 | 110 | 73 | 29 |
Španělsko | 1986 | 46 196 276 | 505 370 | 88 | 92 | 54 | 27 |
Švédsko | 1995 | 9 482 855 | 450 295 | 111 | 123 | 20 | 10 |
EU celkem | 506 820 764 | 4 381 376 | 100 | 100 | 751 | 352 |
Oblasti EU se zvláštním statusem
Nejvzdálenější regiony
Statut „nejvzdálenějšího regionu“ (anglicky outermost regions) má v roce 2014 devět území.[7] Jmenovitě se jedná o:
- Francouzská Guyana (Jižní Amerika)
- Guadeloupe (Karibik)
- Martinik (Karibik)
- Svatý Martin, francouzská část (Karibik)
- Mayotte (Indický oceán)[8]
- Réunion (Indický oceán)
- Azory (Makaronésie)
- Madeira (Makaronésie)
- Kanárské ostrovy (Makaronésie)
Zámořské země a území
Zámořské země a území (anglicky overseas countries and territories) je souhrnné pojmenování pro území pod správou Spojeného království, Francouzské republiky, Dánského království a Nizozemského království.[9][10] Následující výčet území je platný k 1. lednu 2015.
- britská území:
- Anguilla (Karibik)
- Bermudy (severní Atlantik)[p 2]
- Britské antarktické území (Jižní oceán)[p 3]
- Britské indickooceánské území (Indický oceán)
- Britské Panenské ostrovy (Karibik)
- Falklandy (jižní Atlantik)
- Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy (jižní Atlantik)
- Kajmanské ostrovy (Karibik)
- Montserrat (Karibik)
- Pitcairnovy ostrovy (Tichý oceán)
- Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha (jižní Atlantik)
- Turks a Caicos (Atlantik)
- francouzská území:
- Francouzská Polynésie (Tichý oceán)
- Francouzská jižní a antarktická území (Indický oceán)[p 3]
- Nová Kaledonie (Tichý oceán)
- Saint-Pierre a Miquelon (severní Atlantik)
- Wallis a Futuna (Tichý oceán)
- Svatý Bartoloměj (Karibik)[12]
- dánská území:
- Grónsko (severní Amerika)
Oblasti, které patří do EU, ale jsou mimo celní oblast EU
Několik území, která jsou plnohodnotnou součástí EU, je vyjmuto z celní oblasti EU. Jedná se:[13]
- německá území Helgoland a Büsingen am Hochrhein
- francouzské zámořské departmenty
- španělská území Kanárské ostrovy, Ceuta a Melilla
- řecká Hora Athos
- italská území Livigno, Campione d'Italia a italská část Luganského jezera
- finské souostroví Ålandy
- Gibraltar
Oblasti pod správou členů EU, které nepatří do EU
- Ostrov Man (Irské moře)
- Jersey (kanál La Manche)
- Guernsey (kanál La Manche)
- Faerské ostrovy (severní Atlantik)
- Akrotiri a Dhekelia (ostrov Kypr)
Odkazy
Poznámky
- ↑ V červnu 2016 proběhlo referendum o členství Spojeného království v Evropské unii, ve kterém voliči zvolili vystoupení Spojeného království z EU.[6]
- ↑ Až do roku 2014 Bermudy jednostranně neuplatňovaly statut „Zámořské země a území“ na svém území.[11]
- ↑ a b Územní nároky Britského antarktického území a Adéliny země (jeden z 5 distriktů Francouzských jižních a antarktických území) jsou dle Smlouvy o Antarktidě pozastaveny.
Reference
- ↑ (anglicky) Eurostat - Population at 1 January
- ↑ (anglicky) seznam států světa dle rozlohy na webu www.cia.gov
- ↑ a b Consumption per capita varied by almost one to three across EU Member States [online]. EUROSTAT [cit. 2016-06-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ (česky) Evropský parlament / Poslanci EP na webu Evropského parlamentu
- ↑ (česky)(anglicky) oficiální stránky Evropské rady
- ↑ WIRNITZER, Jan; BĚLKA, Michal. Británie jako první země opustí EU. Pro odchod bylo 51,9 % voličů. iDNES.cz [online]. 2016-06-23, rev. 2016-06-24 [cit. 2016-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Regionální politika a nejvzdálenější regiony [online]. Evropská komise [cit. 2014-01-02]. Dostupné online.
- ↑ ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY, kterým se mění status ostrova Mayotte vůči Evropské unii [online]. Evropská rada [cit. 2012-09-20]. Dostupné online.
- ↑ EU relations with Overseas Countries and Territories [online]. Evropská komise [cit. 2014-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [online]. RADA EVROPSKÉ UNIE [cit. 2011-08-07]. Dostupné online.; strana 425, Příloha II
- ↑ Bermuda [online]. European Commission [cit. 2015-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY ze dne 29. října 2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii [online]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2012-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Taxation - What territories of the Member States are excluded from the European Community VAT territories? [online]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2014-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu členský stát Evropské unie na Wikimedia Commons
- Evropská unie 123 – přehledný rozcestník užitečných odkazů Evropské unie : Sekce Státy EU: Oficiální servery států • Státní a veřejná správa • Souhrnné teritoriální informace • Encyklopedické informace • Turistické a cestovní informace
- Mapy EU na webu EU