Přeskočit na obsah

Seznam masakrů v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pražský pogrom proti Židům roku 1389 (Česko-moravská kronika, 1868)

V následujícím seznamu jsou uvedeny masakry, tj. incidenty, při kterých došlo k zabití více než pěti nebojujících osob (neozbrojených civilistů, vězňů nebo válečných zajatců), a ke kterým došlo na území někdejších zemí Koruny české, pozdější české části Československa a pozdější České republiky. Jedná se mj. o případy pogromů a zločinů z národností nenávisti, hromadné popravy, případy poválečného násilí či masových vražd.


Masakry před husitskými válkami (až do roku 1419)[editovat | editovat zdroj]

Následuje výčet masakrů a antisemitských pogromů, ke kterým došlo v českých zemích před rokem 1419:

název datum Umístění Úmrtí Poznámky
Pogrom v Praze (1096) 30. června 1096 Praha několik set Část masakrů spáchaných během první křížové výpravy; oběťmi byli zdejší Židé. Přesný počet obětí není znám.
1096 Pogromy na Moravě (1096) červenec 1096 v několika městech na Moravě neznámý Část masakrů spáchaných během první křížové výpravy; oběťmi byli zdejší Židé. Přesný počet obětí není znám.
Pogrom v Praze (1161) 1161 Praha 85 85 Židů bylo upáleno před městskou branou u Vyšehradu po smyšlených obviněních z otravy studní, vodních zdrojů a dokonce i vzduchu v domech. Jejich popel byl vhozen do řeky Vltavy a byla zničena pražská synagoga.
Chebský pogrom Velikonoce 1350 Cheb neznámý Protižidovský pogrom za vlády Karla IV. Poté co skončilo velikonoční kázání v minoritském kostele, se rozlícený dav rozhodl vybít zdejší židovskou komunitu. Majetek Židů pak byl rozkraden, či zkonfiskován městem.
Pražský pogrom o Velikonocích 1389 18. dubna 1389 Praha Více než 3000 Největší protižidovský pogrom v Praze se odehrál v sobotu před Velikonocemi za nepřítomnosti českého krále Václava IV. ve městě. Většina zdrojů uvádí, že více než 3 tisíce (z tehdejší zhruba čtyřtisícové židovské komunity) bylo zabito (některé zdroje potom odhadují 400–500). Gaon Avigdor Karo (Abigedor Ḳara), básník a znalec kabaly, složil elegie na památku této tragédie, které byly začleněny do tzv. Selichot, neboli společných modliteb recitovaných během židovských vysokých svátků a židovských postních dnů.

Masakry během husitských válek (1419–1434)[editovat | editovat zdroj]

K následujícím masakrům a pogromům došlo v českých zemích během husitských válek v letech 1419–1434. Během těchto válek se husité i katolíci dopustili mnoha zvěrstev. Většina husitů byli etničtí Češi, ale byli mezi nimi i němečtí a polští přívrženci tohoto hnutí. Na druhé straně většina katolíků zapojených do tohoto konfliktu byli etničtí Němci, stejně tak potom uherští, čeští a polští katolíci. Oběťmi se v tomto období stávali také Židé, kteří stáli na straně reformátora Jana Husa. Řada vražd a masakrů husitských válek se odehrála též za hranicemi českých zemí, ty však nejsou v seznamu zahrnuty.

název datum Umístění Úmrtí Poznámky
Popravy kališníků v Kutné Hoře přelom 1419 a 1420 Kutná Hora nejméně stovky Po dobytí Kutné Hory katolickými silami Petrem z Konopiště a Divůčka z Lukova byli husité ze širokého okolí popraveni stětím[1] a svržením do zdejších důlních šachet. V letech 1419 až 1421 tak mělo být popraveno až 1600 lidí.[2] Jedním z popravených byl též kazatel Jan Chůdek.
Pogrom v Praze (1421) 1421 Praha neznámý Židovská čtvrť v Praze byla vypleněna a mnoho Židů bylo zabito. K pogromu patrně došlo počátkem roku 1421, podle některých pramenů k němu došlo brzy po bitvě u Vyšehradu, problěhlé 1. listopadu 1420.[3]
Dobytí Chomutova 16. března 1421 Chomutov nejméně stovky Husitské vojsko o síle asi 6 000 mužů pod vedením Jana Žižky dorazilo 15. března k Chomutovu. Město bylo následující den dobyto a vypáleno, většina obyvatel byla zabita.[4][5]
Poprava zajatců po porážce adamitů 21. října 1421 Ostrov na Hamru u Tábora asi 40 Po porážce sekty adamitů vojskem Jana Žižky nechal Žižka 40 zajatých stít či upálit.[6] Naživu byl údajně ponechán jen jeden, aby táborským kněžím vypověděl všechny skutky svých druhů. Tyto tzv. adamitské články pak poslal Žižka do Prahy, aby o nich byli informováni pražští kněží.[7]
Poprava zajatců po bitvě u Lipan 30. května 1434 Lipany asi 700 Po porážce radikálních husitů (především táboritů) v bitvě u Lipan v závěru konfliktu bylo v nedalekých stodolách v okolních vesnicích upáleno asi 700 řadových vojáků, kteří se vzdali po slibech milosti a obnovení vojenské služby. Téměř všechny oběti byli etničtí Češi. Za jednoho z hlavních strůjců masakru bývá označován Jan Švihovský z Rýzmburka.

Masakry v letech 1436–1900[editovat | editovat zdroj]

Následuje výčet masakrů a pogromů, ke kterým došlo na území v českých zemích v letech 1436 až 1618:

název datum Umístění Úmrtí Poznámky
Pogrom v Praze (1483) patrně 24. září 1483 Praha neznámý Součást lidových bouří pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy strana podobojí, obávající se o svůj vliv, provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně, včetně defenestrace. Oběti byli Židé. [3]

Masakry za třicetileté války (1618–1648)[editovat | editovat zdroj]

Následuje výčet masakrů a pogromů, ke kterým došlo na území v českých zemích v letech 1618 až 1648:

název datum Umístění Úmrtí Poznámky
Staroměstská exekuce 21. června 1621 Staroměstské náměstí, Staré město pražské 27 Exemplární veřejná poprava 27 vůdců českého stavovského povstání na pražském Staroměstském náměstí. Martin Fruwein z Podolí zemřel nedlouho předtím za nevyjasněných okolností ve vězení a byl sťat posmrtně, naopak odsouzený Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu byl těsně před popravou omilostněn.
Poprava zajatců po bitvě u Nového Jičína 25. července 1621 Nový Jičín několik set Po dobytí Nového Jičína protestantským vojskem Jana Jiřího Krnovského v dozvucích porážky českého stavovského povstání byly povražděmy stovky zajatých vojáků, povětšinou cizineckých žoldnéřů.
Pražský krvavý soud 14. února 1633 Staroměstské náměstí, Staré město pražské 17 Exemplární veřejná poprava sedmnácti důstojníků císařské armády pod vrchním velením generalissima Albrechta z Valdštejna, vinných z dezerce po nejistém úspěchu císařských vojsk v bitvě u Lützenu. Krutostí rozsudků, umístěním popravního lešení či volbou postavy kata se odkazovala na Staroměstskou exekuci.
Atentát na Albrechta z Valdštejna 25. února 1634 Cheb nejméně 5 Úkladná politická vražda generalissima císařské armády Albrechta z Valdštejna irskými žoldnéři při jeho pobytu v Chebu. Spolu s ním zahynuli zde zahynuli jeho věrní Kristián von Ilow, Vilém Kinský, Jindřich Niemann, Adam Erdman Trčka z Lípy a několik dalších osob z řad jejich osobní stráže a služebnictva.
Popravy po potlačení Valašského povstání 15. února 1644 Vsetín a okolní obce odhadem 100 až 300 Proces masových poprav probíhající po potlačení Valašského povstání porážkou Valachů v bitvě u Vsetína 26. ledna 1644. Většina poprav byla provedena ve Vsetíně, několik dalších pak v okolních obcích. Jednalo z nejmasovějších poprav v české národní historii.


Masakry v letech 1648–1900[editovat | editovat zdroj]

Následuje výčet masakrů a pogromů, ke kterým došlo na území v českých zemích v letech 1648 až 1900:

název datum Umístění Úmrtí Poznámky
Krveprolití v Běchovicích 17. června 1848 Praha nejméně 7 Incident v rámci revolučních událostí v Rakouském císařství v letech 1848 až 1849. Císařské vojsko na běchovickém nádraží prohledávalo vlaky, jimž z Prahy prchali studenti účastnící se potlačených Svatodušních bouří. Kvůli zmatkům došlo ke střelbě, při níž bylo nejméně 7 osob zabito a 50 zraněno.

Masakry v letech 1900–1939[editovat | editovat zdroj]

Následuje výčet masakrů a pogromů, ke kterým došlo v zemích koruny České a pozdějšího prvorepublikového Československa do začátku druhé světové války:

název datum Umístění Úmrtí Poznámky
Masakr v Kadani 4. března 1919 Kadaň nejméně 25 Součást generální stávky a tzv. Sudetské demonstrace v německy mluvících oblastech během hospodářské krize po první světové válce. Podle některých zdrojů bylo při střelbě do demonstrantů na hlavním městském náměstí až 25 lidí bylo zabito (včetně těch asi 70 zraněných, z nichž někteří později zemřeli). Oběťmi byli povětšinou Sudetští Němci.[8]
Masakr ve Šternberku 4. března 1919 Šternberk 15 Součást generální stávky a tzv. Sudetské demonstrace v německy mluvících oblastech během hospodářské krize po první světové válce. Oběťmi byli povětšinou Sudetští Němci.
Frývaldovská stávka 25. listopadu 1931 Dolní Lipová 8 Součást stávkového hnutí během Velké hospodářské krize. 8 lidí zahynulo a nejméně 13 dalších bylo zraněno.

Masakry v letech 1939–1945[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam masakrů v Česku v letech 1939–1945.

Masakry během komunistického režimu v Československu (1948-1989)[editovat | editovat zdroj]

Níže je uveden seznam masakrů, ke kterým došlo na území české části Československa po nástupu komunistického režimu v zemi roku 1948 až do Sametové revoluce roku 1989:

Name Date Location Deaths Notes
Poprava odsouzených v procesu se Slánským 3. prosince 1952 Praha 11 Jedenáct předních členů Komunistické strany Československa bylo popraveno oběšením a tři další byli odsouzeni k doživotnímu vězení po otevřeně antisemitském osmidenním monstrprocesu inspirovaném Stalinem ; 11 ze 14 obžalovaných bylo židovského původu; všech 14 obžalovaných bylo rehabilitováno v letech 1960 až 1963 po vnitřním československém vyšetřování (zveřejněno až mnohem později).
Vražda v Jeseníku (1967) 27. února 1967 Jeseník 8 Duševně nemocný Josef Svoboda zabil celou svou rodinu sekerou a poté spáchal sebevraždu.[9]
Boj o Československý rozhlas (1968) 21. srpna 1968 Praha-Vinohrady 9 (16) Při pokusu neozbrojených demonstrantů bránit budovu Českého rozhlasu proti sovětským okupantům byli 4 muži zastřeleni a 5 mužů zasaženo a zabito sovětským vojenským nákladním automobilem ; téhož dne na stejném místě zemřeli 4 muži při výbuchu sovětského tanku , který demonstranti zapálili. Další 3 lidé zemřeli po rozšíření požáru na okolní budovy; v jiných částech Prahy byly 2 osoby zastřeleny a 2 osoby rozdrceny sovětskými tanky. Součást invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Okupace Liberce (1968) 21. srpna 1968 Liberec 9 V časných hodinách sovětské invaze byli sovětskými jednotkami zastřeleni 4 lidé na hlavním náměstí a 24 bylo zraněno, z nichž 2 zemřeli později; několik hodin poté vrazil sovětský tank do pasáže na náměstí a způsobil okamžitou smrt 2 lidí a zranil 9 (1 zemřel později).[10] Součást invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa .
Let JAT 367 26. ledna 1972 Srbská Kamenice 27 Let JAT 367 byl zničen při výbuchu ve vzduchu. Zahynulo 27 z 28 osob na palubě (kromě jugoslávské letušky Vesny Vulović, která přežila pád z výšky 10 160 metrů). Dle oficiální zprávy byla v letadle umístěna bomba agenty Ustasa, existují ale spekulace, že letadlo bylo sestřeleno dvěma československými střelami země-vzduch SA-12, protože bez povolení vstoupilo do vojensky střeženého leteckého prostoru. Letoun McDonnell Douglas DC-9 je zničen.
Útok automobilem v Praze (1973) 10. července 1973 Praha-Holešovice 8 Vražedkyně Olga Hepnarová zabila najetím nákladním automobilem na tramvajový ostrůvek v pražských Holešovicích usmrtila 3 lidi na místě a 17 pak zranila, z nichž 5 později zemřelo.[11]
Střelba v Motorestu Kadrnožka 1 . června 1981 Motorest Kadrnožka, Tachovsko 5 Voják ČSLA Lubomír Bugár zastřelil služební zbraní 4 zaměstnance motoresti. Po policejním pronásledování se zastřelil.[12]
Požár Ústavu sociální péče v Měděnci 1. listopadu 1984 Měděnec 26 Pacientka Eva Kováčová zapálila ústav pro mentálně a tělesně postižené ženy. Kováčová si odseděla 9 let ve vězení a do konce života zůstala většinou v ústavní péči. V 90. letech podstoupil operaci změny pohlaví pod jménem René Lízna. V červenci 2014 spáchal sebevraždu.[13] Tragédii z roku 1992 zachytil film Requiem pro panenku.
Vražda v Předměřicích nad Labem 22. prosince 1986 Předměřice nad Labem 5 Opilý otec Vladimír Lulek ubodal k smrti 4 děti a svou ženu a zranil souseda. V roce 1989 byl popraven.[14]
Masakr v Kolíně (1989) 29. dubna 1989 Kolín 4 Sedmnáctiletý Jiří Popelka zastřelil kradenými zbraněmi 4 lidi (členů jeho rodiny) při pokusu o útěk s komplicem do západního Německa. Odseděl si 9 let ve vězení.

Masakry po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Name Date Location Deaths Notes
Střelba v Petřvaldu 8. března 2009 Petřvald 4 (+ sebevražda pachatele) Makedonský státní příslušník Raif Kačar (41) nelegálně drženou pistolí zavraždil svou bývalou přítelkyni (25), její rodiče a současného partnera a poté spáchal sebevraždu. Pachatel obětem předtím vyhrožoval zabitím.
Vražda v Širokém dole 2. září 2011 Široký Důl 4 Romana Zienertová zabila své čtyři děti za pomocí nožů a polštáře.[15]
Exploze panelového domu ve Frenštátě pod Radhoštěm 17. února 2013 Frenštát pod Radhoštěm 5 (+ sebevražda pachatele) Antonín Blažek (57), kterému hrozilo brzké vystěhování, se na chodbě bytového domu rozlil benzínem a otevřel ventil zemního plynu. Zapálil ji, což vedlo k velkému výbuchu, zřícení části budovy a požáru. Pachatel obětem předtím vyhrožoval svým sousedům. Silně poškozený dům musel být kompletně zbourán.
Čtyřnásobná vražda v Brně-Ivanovicích 22. května 2013 Brno 4 Americký občan Kevin Dahlgren (20) ubodal k smrti 4 členy své vzdálené rodiny.
Střelba v Uherském Brodě 24. února 2015 Uherský Brod 8 (+ sebevražda pachatele) Zdeněk Kovář (63) vešel do restaurace a z legálně držené ruční zbraně a revolveru zahájil palbu do hostů a personálu. K útoku došlo poté, co mu policie nařídila odevzdat střelné zbraně kvůli zhoršujícímu se duševnímu zdraví. V předchozích letech se dopustil několika přestupků, které by policii umožnily jeho střelné zbraně zabavit, ty však nebyly vyšetřovány v plném rozsahu zákona.
Střelba ve Fakultní nemocnici Ostrava 10. prosince 2019 Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava 7 (+ sebevražda pachatele) Ctirad Vitásek (42) zastřelil pacienty v čekárně Fakultní nemocnice Ostrava nelegálně drženou pistolí CZ 75.[16] Pachatel byl v minulosti třikrát odsouzen, z toho jedno za násilný trestný čin. Pachatel byl již dříve umístěn v psychiatrické léčebně..
Požár v domově pro hendikepované ve Vejprtech 19. ledna 2020 Vejprty 8 Neznámý člověk zapálil centrum péče o mentálně postižené ve Vejprtech , osm lidí zahynulu. V minulosti zde došlo ke dvěma menším případům požáru uvnitř budovy, které vyšetřovala policie. Provozovatel pečovatelského centra zareagoval zabavením všech zapalovačů klientům, ale úřady to považovaly za nezákonné, takže je musely vrátit.
Požár panelového domu v Bohumíně 8. srpna 2020 Bohumín 11 Zdeněk Konopka (54) zapálil synův byt, ve kterém se to hemžilo lidmi na narozeninové oslavě, na kterou nebyl pozván, a zabil 11 lidí. [46] Pachatel byl v minulosti již čtyřikrát odsouzen, z toho dva za násilné trestné činy. Pachatel svému synovi a odcizené manželce vyhrožoval několik týdnů před útokem, policejní vyšetřování incidentu bylo v době útoku stále otevřené.
Vražda v Loučce u Vsetína 24. dubna 2022 Loučka u Vsetína 4 Otec zabil nožem svou ženu a 3 děti. Způsobil výbuch domu.[17]
Střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 21. prosince 2023 Praha 14 (+ sebevražda pachatele a předchozí vražda otce) Ozbrojený útočník zahájil palbu v hlavní budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze několik hodin poté, co zavraždil vlastního otce. Na mástě činu usmrtil 14 lidí, při policejním zásahu se pak sám zastřelil. Předtím téhož dne pachatel zavaždil svého otce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of massacres in the Czech Republic na anglické Wikipedii.

  1. ŠIMEK, František. Staré letopisy české: z vratislavského rukopisu novočeským pravopisem vydává František Šimek. [s.l.]: Historický spolek 212 s. Dostupné online. Google-Books-ID: A4cxAQAAIAAJ. 
  2. Církev československá husitská. www.ccsh.cz [online]. 2000- [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. 
  3. a b David J. Podiebrad (ed.): Alterthümer der Prager Josefstadt, israelitischer Friedhof, Alt-Neu-Schule und andere Synagogen, 3rd edition, Prague 1870, p. 140
  4. Zprávy muzea - 600 LET OD DOBYTÍ MĚSTA CHOMUTOVA - Oblastní muzeum v Chomutově. www.muzeumchomutov.cz [online]. [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  5. Dobytí Chomutova 1421 [online]. KAM po Česku, 24.02.2021 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  6. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3, Kronika válečných let. Vyd. 2., Ve vydavatelství Karolinum 1. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 420 s., [42] s. obr. příl. ISBN 80-7184-072-6. [str. 101.]
  7. VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. (Tzv. adamitské články jsou otištěny na str. 262–263.)
  8. Kadaňský březen 1919. www.historickasidla.cz [online]. [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 
  9. KRŇÁVEK, Petr. Jesenická tragédie: sedm mrtvých rukou jediného vraha. Šumperský a jesenický deník. 2013-07-11. Dostupné online [cit. 2024-06-02]. 
  10. Chronologie událostí 20. a 21. srpna 1968 — Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. 
  11. Kriminální případy > Olga Hepnarová - tragédie na zastávce | Policie ČR. www.policie-cr.cz [online]. [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. 
  12. REDAKCE. V motorestu U Kadrnožky se v roce 1981 odehrál masakr podobný tomu v Brodě. Deník.cz. 2015-02-26. Dostupné online [cit. 2024-06-02]. 
  13. ROMEA. Romani transgender man, famous as subject of Czechoslovak film, commits suicide. Romea.cz - Everything about Roma in one place [online]. 2014-11-06 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. 
  14. Poslední poprava na území ČR: Vrah Lulek ubodal manželku a 4 děti! Kat mu dal provaz a šel na panáka. Blesk.cz [online]. 2024-02-02 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. 
  15. HOLAKOVSKÝ, Milan. Odvolací senát potvrdil vražedkyni dětí doživotní vězení. Hradecký deník. 2012-09-19. Dostupné online [cit. 2024-06-02]. 
  16. Czech shooting: Gunman kills six at hospital in Ostrava. www.bbc.com. 2019-12-10. Dostupné online [cit. 2024-06-02]. (anglicky) 
  17. VOZÁROVÁ, Jana. Po výbuchu v Loučce našli mrtvou ženu a tři děti, policie mluví o vraždě. Zlínský deník. 2022-04-25. Dostupné online [cit. 2024-06-02]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PROKEŠ, Jaroslav. Dějiny Prahy. Praha: R. Schütz, 1948. s. 354.

Související články[editovat | editovat zdroj]