Jan Jiří Krnovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Jiří Krnovský
Johann Georg of Jägendorf.jpg
Narození16. prosince 1577
Wolmirstedt
Úmrtí2. března 1624 (ve věku 46 let)
Levoča
Povolánívládce
Manžel(ka)Eva Christina von Württemberg (od 1610)
DětiErnst von Brandenburg
RodičeJáchym Fridrich Braniborský a Kateřina Braniborsko-Küstrinská
PříbuzníMarie Eleonora Braniborská, Barbara Žofie Braniborská, Anna Kateřina Braniborská, Jan Zikmund Braniborský, Kristián Vilém Braniborský, August Braniborský, Arnošt Braniborský, Albrecht Fridrich Braniborský a Jáchym Braniborský (sourozenci)
Funkcebiskup štrasburský (1592–1604)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jiří Krnovský (německy Johann Georg von Jägerndorf; 16. prosince 1577 Wolmirstedt2. března[1] 1624 Levoča) byl krnovský vévoda a český vojevůdce, vrchní velitel armády slezských stavů během českého stavovského povstání z rodu Hohenzollernů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhorozený syn braniborského markraběte Jáchyma Fridricha a jeho první ženy Kateřiny Hohenzollernové.V roce 1588 odcestoval do Štrasburku, kde studoval se starším bratrem Janem Zikmundem kalvínskou akademii.[2][3] V roce 1604 byl jako představitel protestantů jmenován ve Štrasburku biskupem, po sporech s katolíky se nakonec vzdal úřadu.[3] V roce 1607 mu otec odevzdal Krnov, Bytom a Bohumín. Jan Jiří poté začal na Krnovsku lidem vnucovat Kalvinismus, a když měšťané odpírali, poslal na ně svých 150 žoldnéřů jako výstrahu. Později, když roku 1609 Rudolf II. vydal Majestát na svobodu víry – tj. včetně augsburské konfese (Augsburské vyznáníConfessio augustana), spokojil s užíváním farního kostela sv. Martina v Krnově společně pro ritus augšpurský i helvetský (kalvínský). Díky úsilí markraběte Jana Jiřího Krnovského uzavřeli Slezané 13. července 1609 česko-slezský obranný spolek. 20. srpna 1609 si slezská šlechta vymohla na císaři Rudolfovi II. slezský Majestát – náboženskou svobodu. V Krnově mohli užívat farního kostel sv. Martina v Krnově společně pro ritus augšpurský i helvetský (kalvínský). 3. června 1610 se oženil s Evou Kristinou, dcerou Würtemberského vévody, a získal tak cenné kontakty s říšskými knížaty. Udržoval konspirativní spojení s předáky českých stavů: Karlem starším ze Žerotína a Petrem Vokem z Rožmberka.[2] V roce 1613 o Janu Jiřím psal císař Matyáš Habsburský jako markrabím krnovském, který měl strojit hanebné úklady vůči Habsburkům.

Když roku 1618 vypuklo stavovské povstání, účastnil se jej Jan Jiří jako vůdce slezských sborů proti císaři. Za to byl po porážce povstání dán 22. ledna 1621 do říšské klatby spolu s Fridrichem Falckým, Kristiánem Anhaltským a Jiřím Fridrichem Hohenlohe. Spolu s tím byl prohlášen za zbaveného svých zemí. Jako plnomocný komisař vypuzeného českého krále Fridricha Falckého v čele nemalého vojska opanoval Horní Slezsko, podnikl vojenská tažení na Moravu a do Čech. Následně koordinoval vojenské výpady na Moravu a na Slovensko s Gabrielem Betlenem. Po podepsání mikulovském míru Albrecht z Valdštejna ztratil spojenectví s Gabrielem Bethlenem a následně byly roku 1622 vypuzeny císařskými vojsky jeho posádky ze Slezska. Markrabě se odebral do v Levoči a zde 12. března 1624 zemřel jako nemajetný. Knížectví krnovské dal císař Ferdinand II. 15. března 1622 jako dědičné léno opavskému knížeti Karlovi z Lichtenštejna.[4]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Jáchym I. Braniborský
 
 
Jáchym II. Braniborský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Dánská
 
 
Jan Jiří Braniborský
 
 
 
 
 
 
Jiří Saský
 
 
Magdalena Saská
 
 
 
 
 
 
Barbora Jagellonská
 
 
Jáchym Fridrich Braniborský
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Lehnický
 
 
Fridrich II. Lehnický
 
 
 
 
 
 
Ludmila z Poděbrad
 
 
Žofie Lehnická
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský
 
 
Žofie Braniborsko-Ansbašská
 
 
 
 
 
 
Žofie Jagellonská
 
Jan Jiří Krnovský
 
 
 
 
 
Jan Cicero Braniborský
 
 
Jáchym I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
Markéta Saská
 
 
Jan Braniborsko-Küstrinský
 
 
 
 
 
 
Jan I. Dánský
 
 
Alžběta Dánská
 
 
 
 
 
 
Kristina Saská
 
 
Kateřina Braniborsko-Küstrinská
 
 
 
 
 
 
Jindřich IV. Brušvicko-Lüneburský
 
 
Jindřich II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Pomořanská
 
 
Kateřina Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Jindřich Württemberský
 
 
Marie Württemberská
 
 
 
 
 
 
Eva ze Salmu
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Jiří Krnovský
  • HIRSCH, Theodor. Johann Georg, Markgraf von Brandenburg. In: Allgemeine Deutsche Biographie. svazek 14, Duncker & Humblot, Leipzig 1881, s. 175–176.
  • FUKALA, Radek. Jan Jiří Krnovský : stavovské povstání a zápas s Habsburky. České Budějovice: Veduta, 2005. 396 s. ISBN 80-86829-11-1. 
  • FUKALA, Radek. Role Jana Jiřího Krnovského ve stavovských hnutích. Opava: Slezská univerzita. Filozoficko-přírodovědecká fakulta. Ústav historie a muzeologie, 1997. 271 s. ISBN 80-85879-15-8. 
  • FUKALA, Radek. Sen o odplatě : dramata třicetileté války. Praha: Epocha, 2005. 389 s. ISBN 80-86328-84-8. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Krnov, město v rakouském Slezsku“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je JVva.
  1. Tak dle ADB, Ottův slovník naučný uvádí 12. března
  2. a b Krnovský Jan jiří: Krnov. www.krnov.cz [online]. [cit. 2020-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-27. 
  3. a b Jan Jiří Krnovský – ZLT Zámek Krnov. www.zamekkrnov.cz [online]. [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. 
  4. Krnovsko :: Slezské a kladské mince. slezske-mince.webnode.cz [online]. [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. 
Předchůdce:
Jáchym Fridrich
Znak z doby nástupu Krnovský kníže
16071622
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel I. z Lichtenštejna