Jan Cicero Braniborský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Cicero Braniborský
Johann Cicero 300f.jpg
Narození2. srpna 1455
Ansbach
Úmrtí9. ledna 1499 (ve věku 43 let)
Arneburg
Místo pohřbeníKlášter Lehnin (od 1530)
Evangelická katedrála v Berlíně
NárodnostNěmci
Povoláníaristokrat
Manžel(ka)Markéta Saská (1476–1499)
DětiJáchym I. Braniborský
Albrecht Braniborský
Anna Braniborská
Uršula Braniborská
RodičeAlbrecht III. Achilles a Markéta Bádenská
RodHohenzollernové
PříbuzníBarbora Braniborská, Alžběta Braniborská, Anastázie Braniborská, Uršula Braniborská, Amálie Braniborská, Sibylla Braniborská, Dorotea Braniborská, Markéta Braniborská, Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský a Zikmund Braniborský (sourozenci)
Barbara Braniborská (sestřenice)
Dorotea Braniborská (sestřenice)
Kateřina Saská (švagrová)

Jáchym II. Hektor Braniborský, Anna Braniborská, Alžběta Braniborská, Markéta Braniborská a Jan Braniborsko-Küstrinský (vnoučata)
Funkcekurfiřt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Cicero a jeho manželka Markéta Saská
Náhrobek s ležící postavou Jana Cicera v berlínském dómě

Jan Cicero Braniborský (2. srpna 1455, Ansbach9. ledna 1499, Arneburg/Stará marka) byl čtvrtý kurfiřt Braniborského markrabství z dynastie Hohenzollernů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jan se narodil jako nejstarší syn braniborského kurfiřta Albrechta III. Achilla (14141486) a jeho první manželky Markéty Bádenské (14311457). Princ žil do svých dvanácti let na franských sídlech rodiny a v roce 1466 ho jeho strýc, braniborský kurfiřt Fridrich II. Braniborský odvezl jako svého předpokládaného dědice do Braniborského markrabství. Účastnil se v roce 1468 války proti Pomořansku a doprovázel svého strýce na jednání s uherským králem Matyášem Korvínem.

Otec v roce 1473 ustanovil Jana, který pro svou velkou výřečnost a znalost latiny dostal přízvisko Cicero, regentem Braniborského markrabství. Albrecht sám pak zůstal, stejně jako jeho předchůdci, na jižnějších kmenových sídlech markraběcího domu ve Francích. Pro své mládí však byl Jan do roku 1476 zastupován biskupem Fridrichem von Lebus. Po smrti svého otce v roce 1486 se stal Jan Cicero jako jeho následník braniborským kurfiřtem. Franské državy Albrecht Achilles zajistil zákonem Janovu mladšímu bratrovi. Potvrdil privilegia dvojměstí Berlín-Cölln a určil je za trvalou rezidenci namísto Tangermünde. V tomto aktu lze spatřovat vznik Berlína jako hlavního města.

V roce 1488 zavedl Jan Cicero daň z piva. To byl precedens pro princip nepřímé daně. Ve Staré marce došlo kvůli této dani k povstání, které Jan tvrdě potlačil. Již v době, kdy byl regentem, začala vypořádání a Pomořanským vévodstvím a Hlohovským knížectvím a městy Staré marky. Chytrou diplomacií získal kurfiřt kraj Zossen a nabyl budoucího práva k nástupnictví v Pomořansku.

V roce 1499 zemřel Jan Cicero, který trpěl silnou otylostí, na hradě Arneburg na vodnatelnost (dědičnou chorobu Hohenzollernů). Kurfiřtskou hodnost po něm zdědil jeho syn Jáchym I. Braniborský. Jako první hohenzollernský kurfiřt našel Jan Cicero místo posledního odpočinku ve Staré marce – byl pochován v klášteře Lehnin. Na popud jeho vnuka Jáchyma II. byly jeho ostatky i s epitafem od sochaře Hanse Vischera převezeny do berlínského dómu.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

25. srpna roku 1476 se v Berlíně oženil s Markétou Saskou, dcerou saského vévody Viléma III. Svatba musela být pro Janovu peněžní tíseň odložena. Z manželství se narodilo sedm dětí:

∞ 1502 princezna Alžběta Dánská (14851555)
1502 dánský král Frederik I. Dánský (14711533)
∞ 1507 vévoda Jindřich V. Meklenbursko-Zvěřínský (14791552)

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Jan II. Norimberský
 
 
Fridrich V. Norimberský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Henneberská
 
 
Fridrich I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Míšeňský
 
 
Alžběta Míšeňská
 
 
 
 
 
 
Matylda Bavorská
 
 
Albrecht III. Achilles
 
 
 
 
 
 
Štěpán II. Bavorský
 
 
Fridrich Bavorský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Sicilská
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
 
 
 
 
Bernabo Visconti
 
 
Maddalena Visconti
 
 
 
 
 
 
Beatrice Regina della Scala
 
Jan Cicero Braniborský
 
 
 
 
 
Rudolf IV. Bádenský
 
 
Bernard I. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Matylda ze Sponheimu
 
 
Jakub I. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Ludvík XI. Oettingenský
 
 
Anna Oettingenská
 
 
 
 
 
 
Beatrix of Helfensteinská
 
 
Markéta Bádenská
 
 
 
 
 
 
Jan I. Lotrinský
 
 
Karel II. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Žofie Württemberská
 
 
Kateřina Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Ruprecht III. Falcký
 
 
Markéta Falcká
 
 
 
 
 
 
Eliška Norimberská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Frank-Lothar Kroll: Preußens Herrscher: Von den ersten Hohenzollern bis Wilhelm II., C.H.Beck, 2006
  • Uwe Michas: Von Kurfürst Friedrich I bis Kurfürst Johann Cicero In: Die Mark Brandenburg, Heft 72, Marika Großer Verlag Berlin, 2009 ISBN 978-3-910134-14-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]