Fridrich II. Míšeňský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fridrich II. Míšeňský
lantkrabě durynský a markrabě míšeňský
Narození 30. listopadu 1310
Gotha
Úmrtí 18. listopadu 1349
Wartburg
Pohřben klášter Altzella
Manželky Matylda Bavorská
Potomci Alžběta Míšeňská
Fridrich III. Míšeňský
Baltazar Durynský
Beatrix
Ludvík Míšeňský
Vilém I. Míšeňský
Anna
Klára
Dynastie Wettinové
Otec Fridrich I. Míšeňský
Matka Alžběta z Lobdeburgu

Fridrich II. Míšeňský řečený Vážný (německy Friedrich der Ernsthafte, 30. listopadu 1310, Gotha - 18. listopadu 1349, Wartburg) byl lantkrabě durynský a markrabě míšeňský z dynastie Wettinů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným synem z manželství Fridricha I. Míšeňského a jeho druhé choti Alžběty z Lobdeburgu.[1] Roku 1323 zdědil po otcově smrti Míšeň a Durynsko, regentskou vládu vykonávala jeho matka Alžběta. Původně byl zasnouben s českou princeznou Jitkou, dcerou Jana Lucemburského. V lednu 1323 se Fridrichova matka na nátlak Ludvíka Bavora svatebního plánu zřekla a Jitka byla potupně odeslána zpět na pražský dvůr.[2] V květnu 1323 se Fridrich v Norimberku oženil s Bavorovou dcerou Matyldou.

Poté, co v roce 1329 dospěl, musel projít dlouhodobými boji s vazaly a sousedy, zejména s hrabětem z Weimar-Orlamünde a hrabětem ze Schwarzburgu. S českým králem Janem jej pojilo přátelství,[3] které roku 1344 v Siegenu zpečetili smlouvou o vzájemné pomoci, na níž se podílel i moravský markrabě Karel, který měl provdat svou budoucí dceru za Fridrichova syna.[4] Po smrti císaře Ludvíka Bavora roku 1347 byl Fridrich jedním z kandidátů na královskou korunu. Římským králem se stal Karel IV. a 21. září 1348 v Budyšíně spolu uzavřeli přátelskou dohodu, v níž Fridrich Karla uznal římským králem.
Zemřel na podzim roku 1349 a byl pohřben v knížecí kapli v klášteře Altzella.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Praha: Svoboda, 1980. S. 652. 
  2. Spěváček, str. 64
  3. Spěváček, str. 118
  4. Spěváček, str. 175