Fridrich I. Míšeňský

Fridrich I. Míšeňský
	falckrabě saský, markrabě míšeňský a lankrabě durynský
	Fridrichův náhrobek v Eisenachu
Narození	1257; Wartburg
Úmrtí	16. listopadu 1323; Eisenach
Pohřben	klášter Reinhardsbrunn
Manželky	Anežka Goricko-Tyrolská; Alžběta z Lobdeburgu
Potomci	Fridrich; Alžběta; Fridrich II. Míšeňský
Dynastie	Wettinové
Otec	Albrecht II. Míšeňský
Matka	Markéta Štaufská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridrich I. Míšeňský zvaný Pokousaný nebo Čacký^[1] (německy Friedrich der Freidige, 1257, Wartburg - 16. listopadu 1323, Eisenach) byl falckrabě saský, markrabě míšeňský a lantkrabě durynský.

Život

Narodil se jako syn Albrechta II. Míšeňského a Markéty, dcery císaře Fridricha II. Podle legendy, jeho matka, v roce 1270 prchající před svým záletnickým manželem, nemohla překonat bolest z odloučení a kousla Fridricha do tváře. Odtud pochází jeho přízvisko Pokousaný.^[2]

Po smrti Konradina v roce 1268 se stal Fridrich legitimním dědicem štaufských nároků, nárokoval si Sicilské království, Jeruzalémské království a Švábské vévodství. Tyto nároky se setkaly s malou odezvou. Švábsko se rozpadlo na územní jednotky. V zámoří byl nedoceněný, Karel I. z Anjou měl moc v jižní Itálii pevně v rukou. Markrabě Fridrich v roce 1269 navrhl invazi do Itálie a sháněl podporu u lombardských guelfů a ghibellinů, ale své plány nikdy neuskutečnil a už nikdy nesehrál velkou roli v italských záležitostech. Od roku 1280 byl falckrabětem saským.

Protože otec upřednostňoval Fridrichova nevlastního bratra Apitze, vedl proti němu Fridrich i s bratrem Dětřichem válku. Fridrich byl v roce 1281 zajat, ale po dlouhé válce oběma bratrům otec uznal jeho práva. Po smrti jejich bratrance Fridricha Tuty, se oba bratři zmocnili jeho území, Fridrich Míšeňska, takže otci zůstal pouze Landsberg. Nicméně, král Adolf Nasavský se domníval, že po Tutově smrti by se měla Míšeň a Východní Marka vrátit ke koruně, a koupil Durynsko od zadluženého Albrechta. Bratři opět volali do zbraně k obraně svého dědictví, ale nakonec se museli země vzdát. Fridrich zůstal daleko od domova až do Adolfovy smrti, kdy se vrátil zpět domů. Otec se s ním smířil. Nicméně, brzy poté si král Albrecht I. Habsburský nárokoval Durynsko, v čemž byl podpořen městy, která toužila po nezávislosti (říšská bezprostřednost). Rodina lantkraběte byla obléhána na Wartburgu silami z Eisenachu, Fridrich nicméně uspěl v jejich osvobození. Až vítězství v Lucce dne 31. května 1307 přineslo bratrům úlevu, a než král mohl nasbírat nové síly, zemřel.

Po Dětřichově smrti (1307) vzdali vazalové poctu pouze Fridrichovi, protože král Albrecht se vzdal svého práva za roční důchod. Pouze města byla stále proti Fridrichovi. Erfurt byl podroben násilí, a tak se Fridrich usmířil s novým králem Jindřichem VII., jemuž se původně odmítl podrobit. V roce 1310 mu císař udělil jeho pozemky v léna.

Nicméně, boj s Braniborskem ještě pokračoval, a když byl Fridrich zajat markrabětem Valdemarem, musel zaplatit 32 000 stříbrných marek a vzdát se Dolní Lužice, aby se dostal na svobodu. Tyto spory byly roku 1316 obnoveny, ale skončily v roce 1317 Magdeburským mírem. Zánikem askánské dynastie, Fridrich získal všechny ztracená území s výjimkou Landsbergu a Dolní Lužice. Nyní byl schopen sjednat obecný mír.

Roku 1321 ho ranila mrtvice, zůstal ochrnutý^[3] a zemřel 16. listopadu 1323 v Eisenachu. Jeho kosti byly později přemístěny na hrad Grimmenstein v Gothe a po jeho zbourání byly uloženy na hradě Friedenstein, nicméně, jeho hrob byl v Reinhardsbrunnu.

V roce 1285 se oženil s Anežkou, dcerou Menharda II. Tyrolského a Alžběty Bavorské, ovdovělé matky Konradina, a po její smrti se v roce 1303 oženil s Alžbětou z Lobdeburgu, dcerou své nevlastní matky. Přežily ho jen dvě jeho děti, Alžběta, která se v roce 1322 vdala za Jindřicha II., lankraběte z Hesse, a Fridrich, který byl otcovým nástupcem.

Vývod z předků

Ota II. Míšeňský

Dětřich Míšeňský

Hedvika Braniborská

Jindřich III. Míšeňský

Heřman I. Durynský

Guta Durynská

Žofie ze Sommerschenburgu

Albrecht II. Míšeňský

Leopold V. Babenberský

Leopold VI. Babenberský

Helena Uherská

Konstancie Babenberská

Ioannes Angelos?

Theodora Angelovna

Angelina?

'Fridrich I. Míšeňský'

Fridrich I. Barbarossa

Jindřich VI. Štaufský

Beatrix Burgundská

Fridrich II. Štaufský

Jindřich II. Plantagenet

Aymer z Angoulême

Alice z Courtenay

Odkazy

Reference

↑ ŽEMLIČKA, Josef. Do tří korun. Praha 1: NLN, 2017. ISBN 978-80-7422-566-6.
↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 127.
↑ BOBKOVÁ, Lenka. Jan Lucemburský: Otec slavného syna. Praha: Vyšehrad, 2018. 600 s. ISBN 978-80-7429-342-9. S. 249.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick I, Margrave of Meissen na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridrich I. Míšeňský na Wikimedia Commons

[1] ŽEMLIČKA, Josef. Do tří korun. Praha 1: NLN, 2017. ISBN 978-80-7422-566-6.

[2] VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 127.

[3] BOBKOVÁ, Lenka. Jan Lucemburský: Otec slavného syna. Praha: Vyšehrad, 2018. 600 s. ISBN 978-80-7429-342-9. S. 249.

[1]

[2]

[3]