Albrecht II. Míšeňský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albrecht II. Míšeňský
Narození 1240
Míšeň
Úmrtí 20. listopadu 1314 (ve věku 73–74 let)
Erfurt
Manžel(ka) Markéta Štaufská
Kunhuta z Eisenbergu
Děti Fridrich I. Míšeňský, Dětřich Lužický, Anežka Míšeňská a Albert Meissenský
Rodiče Jindřich III. Míšeňský a Konstancie Babenberská
Příbuzní bratři Dietrich von Landsberg a Friedrich der Kleine
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Albrecht s manželkou Markétou (Spalatinova kronika)

Albrecht II. Míšeňský zvaný Nezdárný (německy Albrecht der Entartete, 1240 Míšeň20. listopadu 1314/1315?, Erfurt) byl lantkrabě durynský a markrabě míšeňský. Svými současníky byl popisován jako neschopný muž proslulý svou zuřivostí.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Albrecht byl synem Jindřicha Jasného a Konstancie z rodu Babenberků. Po matce by tudíž mohl uplatňovat i právo na rakouské dědictví. Zřejmě dohoda mezi jeho otcem a českým králem Václavem I. roku 1251 zapřičinila, že markrabě Jindřich nevystoupil s nároky svých synů na uprázdněný vévodský trůn.[2] [pozn. 1] Albrecht i s bratrem Dětřichem byli v pozdější době spojenci českého krále Přemysla Otakara II. a byli jmenováni v tzv. druhé dodatkové smlouvě mezi Přemyslem a Rudolfem Habsburským.[3]

Roku 1288[4] zemřel Jindřich Jasný a Albrecht Nezdárný zdědil otcův titul. Byl věčně zadlužený a proto překypoval ochotou na úkor příbuzenstva prodávat části Durynska a Míšeňska, čehož roku 1294 využil novopečený římský král Adolf Nasavský a uzavřel s Albrechtem dohodu, v níž bylo sepsáno, že za odstupné ve výši 12000[5] hřiven připadnou obě území říši. Albrechtovi synové s dohodou samozřejmě nesouhlasili a proto na ně Adolf Nasavský neváhal uvalit říšskou klatbu a snažil se je zlomit silou. Roku 1294 finančně podpořen Anglií obsadil Durynsko a přes nesouhlas mohučského arcibiskupa se ujal moci.[5] Svým zájmem o získání Míšeňska[pozn. 2] proti sobě popudil českého krále Václava II., kterému v rámci předvolebních dohod přislíbil přednostní právo na obsazení tohoto léna.[7] Po smrti Adolfa Nasavského roku 1298 u Göllheimu dohoda nezanikla, jeho nástupce Albrecht Habsburský byl také přesvědčen, že Albrechtova území bez ohledu na potomky připadnou říši.[8]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Albechtovou první manželkou se na přelomu let 1254/55[9] stala Markéta, prvorozená dcera císaře Fridricha Štaufského. Věnem Albrechtovi přinesla Pliseňsko s Altenburkem a Zwickau.[10] Zpočátku manželé sídlili na hradě v Eckartburgu a poté na Wartburgu a pro zřejmě šťastné manželství byl pohromou Albrechtův vášnivý milostný románek s Kunhutou z Eisenbergu, která byla Markétinou dvorní dámou. Uražená Markéta opustila Wartburg 24. června 1270 a odešla do Frankfurtu, kde o šest týdnů později zemřela. Před odchodem při polibku na rozloučenou navždy poznamenala svého syna Fridricha[pozn. 3] kousnutím do tváře, odtud pochází jeho přízvisko Pokousaný.[12] Cizoložný Albrecht se se svou milenkou i přes její nízký původ oženil.

Chlapců se ujal strýc Dětřich z Landsbergu a Albrecht se je snažil připravit o dědictví ve prospěch syna z nového manželství. Díky tomu strávili oba chlapci mnoho let válkou proti vlastnímu otci.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jindřich Jasný byl v tu dobu ženatý s Václavovou dcerou Anežkou.
  2. Míšeňsko byl formálně neobsazené po smrti Fridricha Tuty, syna Dětřicha Landsberského.[6]
  3. Fridrich byl zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara II.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 127. Dále jen Velké dějiny. 
  2. Velké dějiny, str. 40
  3. Velké dějiny, str. 181
  4. Heinrich III. der Erlauchte [online]. Genealogie-mittelalter.de, [cit. 2010-04-26]. Dostupné online. (německy) 
  5. a b Velké dějiny, str. 434
  6. Velké dějiny, str. 439
  7. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha : Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 146-147.  
  8. Václav II., str. 167
  9. Isabella von England [online]. Genealogie-mittelalter.de, [cit. 2010-04-26]. Dostupné online. (německy) 
  10. Velké dějiny, str. 24
  11. Velké dějiny, str. 126
  12. Velké dějiny, str. 127

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]