Pavel II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Infobox Papež

Znak Pavla II.

Pavel II., rodným jménem Pietro Barbo (23. února 1417, Benátky26. července 1471, Řím) byl od roku 1464 až do své smrti papežem katolické církve (14641471).


Život

Pietro Barbo se narodil 23. února 1417 v Benátkách do rodiny vlivných a bohatých patriciů, jejichž rodinné vazby sahaly až k papeži Evženu IV. Díky němu (a také díky své tetě, sestře dotyčného papeže) se Pietro stal již r. 1440 kardinálem a měl velký vliv za pontifikátů Mikuláše V. a Kalixta III. Také díky tomuto vlivu se po smrti papeže Kalixta stal jeho nástupcem.

Papežem

Volební kapitulace, kterou si kardinálové vynutili na budoucím papeži Pavlovi II., byla ukázkou snahy kurie omezit vliv papežů a přenést tento vliv na koncily, či dokonce přímo na kardinálské kolegium. Pavel II. se zavázal pokračovat v bojích s Turky, zreformovat církev a konečně i svolat v nejbližší době všeobecný koncil. Pavel II. však dokázal kardinály převést, před volbou totiž vše slíbil jen ústně a ihned po volbě donutil kardinály k poslušnosti. Papežství se opět vrátilo k absolutní monarchii římského pontifika.

Přesto však častečně splnil to, co ve své volební kapitulaci slíbil. Jedná se o papežovu účast na válce proti Turkům. Jeho řešení tohoto problému je však mnohem efektivnější, než řešení nabízené předchozími papeži. Na rozdíl od přímé (a ne příliš efektivní) účasti na válce svoláváním vlastního vojska se Pavel II. raději soustředil na finanční podpoře Uherského království.

Papežství se za jeho pontifikátu vojensky střetávalo nejen s protivníky na mezinárodním poli (Čechy, Turecká říše, ale i Francie), ale i na poli "vnitropolitickém", tj. v samotné Itálii, kde se jeho politickými konkurenty stali již tradiční protipapežské státy, jako jsou Benátky, Neapolské království, či Florencie Lorenza I. Medicejského.

Pavel II. a České království

V řešení otázek české reformace byl Pavel II. zpočátku mírnější a vstřícnější než jeho předchůdce. Brzy se však přidal k názorům kardinála Karvajala, který již roku 1448 navštívil Čechy a zablokoval volbu pražského arcibiskupa. Papež prohlásil Jiřího z Poděbrad r. 1466 za kacíře a podporoval Jiříkova konkurenta, uherského krále Matyáše Korvína.

Řím a Benátky

Pavel II. nebyl výrazně humanistický papež, nepřál humanistickým literátům. Oblíbil si však výtvarné umění, památky a archeologii. Díky němu se v Římě začaly rozvíjet první archeologické výzkumy. Měly pochopitelně dobově příznačný ráz starožitnických "vykopávek", nikoliv vědecký charakter. Jejich zahájení a soubor nálezů však znamenaly základ papežských sbírek (pozdějších Vatikánských muzeí) a měly také vliv na budoucí umělecký a architektonický vývoj Říma.

Původem Benátčan, dbal Pavel II. na rozvoj rodného města. Při chrámu sv. Marka v Benátkách si dal vybudovat rezidenci - palác typu opevněného kastelu se dvěma nárožními věžemi s cimbuřím.

Miloval také zlatnictví a medailérství, které bylo v té době v počátcích svého rozvoje. Jako první papež si dal odlít instalační medaili se svým portrétem a zavedl post papežského medailéra, jímž pro něj i jeho nástupce byl Cristoforo di Geremia. Instalační medaile se při uvedení papeže do úřadu rozhazovaly mezi lid během jeho průvodu do Svatopetrské baziliky.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel II. na Wikimedia Commons

Papež
Předchůdce:
'
14641471
Pavel II.
Nástupce:
'