Přechodný kov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako přechodné kovy (přechodové kovy, tranzitivní kovy, tranzitivní prvky) jsou podle doporučení IUPAC označovány všechny prvky d-bloku periodické tabulky prvků, včetně zinku, kadmia, rtuti a kopernicia, tj. skupin 3-12.[1] IUPAC ve svém platném doporučení připouští, že někdy se do přechodných prvků nezahrnuje skupina 12. Také předběžně navrhované doporučení nového názvosloví anorganické chemie již definuje jako přechodné prvky pouze prvky skupin 3-11 a výslovně již zahrnuje i lanthanoidy a aktinoidy, tedy tzv. vnitřně přechodné prvky.[2]

Název "přechodné" či „přechodové“ vyjadřuje postavení těchto prvků v periodické tabulce prvků. V každé z period, ve kterých se vyskytují, vykazují tyto prvky postupné přidávání elektronů do atomových orbitalů d. Přechodné prvky tak představují přechod mezi skupinou „2“ kovů alkalických zemin (vápníkem, stronciem, bariem) a skupinou „13“ (galium, indium, thalium).

Seznam přechodných kovů[editovat | editovat zdroj]

(včetně skupiny 12)

Skupina 3 (III B) 4 (IV B) 5 (V B) 6 (VI B) 7 (VII B) 8 (VIII B) 9 (VIII B) 10 (VIII B) 11 (I B) 12 (II B)
4. perioda Sc 21 Ti 22 V 23 Cr 24 Mn 25 Fe 26 Co 27 Ni 28 Cu 29 Zn 30
5. perioda Y 39 Zr 40 Nb 41 Mo 42 Tc 43 Ru 44 Rh 45 Pd 46 Ag 47 Cd 48
6. perioda * Hf 72 Ta 73 W 74 Re 75 Os 76 Ir 77 Pt 78 Au 79 Hg 80
7. perioda ** Rf 104 Db 105 Sg 106 Bh 107 Hs 108 Mt 109 Ds 110 Rg 111 Cn 112

Lanthanoidy(*) a aktinoidy(**) se označují jako vnitřně přechodné prvky

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Přechodné kovy vykazují vysokou pevnost v tahu, hustotu, teplotu tání a varu. Tyto i jiné vlastnosti jsou u přechodových kovů způsobeny schopností jejich d elektronů delokalizovat se v prostředí kovové mřížky. U kovových látek je kov tím pevnější, čím více elektronů je společných – sdílených mezi atomovými jádry (kovová vazba).

Typické vlastnosti přechodných kovů[editovat | editovat zdroj]

Vnitřně přechodné prvky[editovat | editovat zdroj]

V analogii k přechodovým prvkům je používán také výraz vnitřně přechodné prvky, kterým se označují prvky f-bloků periodické tabulky prvků. Jedná o lanthanoidy (prvky s atomovým číslem 57-71) a aktinoidy (prvky s atomovým číslem 89-103).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Nomenclature of Inorganic Chemistry - IUPAC Recommendations 2005 ("Red Book II"), oddíl IR-3.5
  2. Nomenclature of Inorganic Chemistry - IUPAC Provisional Recommendations, oddíly IR-3.6.1 až IR-3.6.2

Související články[editovat | editovat zdroj]



Periodická tabulka chemických prvků
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
H (přehled) He
Li Be B C N O F Ne
Na Mg Al Si P S Cl Ar
K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr
Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe
Cs Ba * Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn
Fr Ra ** Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Uut Fl Uup Lv Uus Uuo
 
*Lanthanoidy  La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu
**Aktinoidy  Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr
 
Skupiny prvků: Kovy · Nekovy · Polokovy | Blok s · Blok p · Blok d · Blok f