Kovová vazba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kovová vazba je specifický typ chemické vazby, která se ustavuje mezi atomy kovů.

Označení kovová vazba vychází z představy moderní teorie kovů, podle které jsou valenční elektrony atomů tvořící kov volně sdílené mezi všemi atomy, takže kovové ionty jsou obklopeny a prostoupeny jakýmsi „elektronovým plynem“. Přítomnost takových volných elektronů velmi dobře vysvětluje vysokou tepelnou a elektrickou vodivost, kovový lesk, pravidelnou krystalickou mřížku, nízkou elektronegativitu, tvorbu kationtů, neprůhlednost a další vlastnosti kovů.

Soudržnost krystalů je způsobována různými silami podle toho, jaké částice tvoří krystalickou strukturu. U iontových krystalů jsou soudržné síly převážně elektrostatické. Podobnou strukturu jako iontové krystaly mají i látky, u kterých se vedle iontového charakteru uplatní i kovalentní charakter. Jsou-li krystalické struktury vybudovány z molekul, uplatní se Van der Waalsovy síly, vodíková vazba nebo slabé elektrostatické interakce.

Tepelná a elektrická vodivost je ovlivněna elektronovým plynem, který se nachází mezi uzlovými body mřížky. Například u hořčíku je počet valenčních elektronů 3s, v tomto případě dochází k překryvu vrstev 3s a 3p , takže ze všech molekulových orbitalů z valenční vrstvy vzniklého z vrstvy 3s a 3p o dané energii je jich zaplněna jen čtvrtina. Elektrony mohou v kovech snadno přecházet do volných molekulových orbitalů ve valenční vrstvě, čímž způsobují dobrou elektrickou vodivost. Čím jsou uzlové body blíž u sebe, tím hůře elektrony procházejí a vodivost je tedy slabší

Při kování nebo tváření se díky delokalizaci vazebných elektronů jednotlivé vrstvy krystalové mřížky po sobě volně posouvají. Kujnost je ovlivněna vzdáleností uzlových bodů. Čím jsou uzlové body k sobě blíže, tím je kov tvrdší, ale křehčí. V opačném případě je kov měkčí a snadno se upravuje.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Beiser, Úvod do moderní fyziky, Academia 1978