Pevnost v tahu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pevnost v tahu nebo konečná pevnost je za daných podmínek největší možné napětí v materiálu při natahování, kterému materiál jako celek odolává aniž by se porušil.

Pevnost v tahu je opakem pevnosti v tlaku. Hodnoty těchto dvou veličin mohou být výrazně odlišné. Experimentální údaje poukazují na to, že u hornin je pevnost v tahu 30x nižší než pevnost v tlaku.[1]

Hodnoty pevnosti v tahu:

Materiál Pevnost v tahu v

N / mm2

Hliník
45[2]
Titan 235[3]
Hořčík 116[4]
Nikl 370[5]
Chrom 370[5]
Měď 200[5]
Ocel St52 520
Uhlíkové nanotrubice 63 000[6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pevnosť v ťahu na slovenské Wikipedii.

  1. JAROŠ, Josef, Vachtl, Josef. Strukturní geologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 437 s. ISBN 80-200-0134-4
  2. Askeland: Materialwissenschaften: Grundlagen - Übungen - Lösungen. Spektrum Akademischer Verlag, 2010.
  3. Leyens: Titan und Titanlegierungen.
  4. Prof. C. Leyens: Skript Eisen- und Nichteisenmetalle, TU Dresden.
  5. a b c Dr. Freudenberger: Skript Nichteisenmetalle, TU Bergakademie Freiberg.
  6. Yu, Min-Feng (2000): "Tensile Loading of Ropes of Single Wall Carbon nanotubes and their Mechanical Properties".
  7. Yu, Min-Feng (2000): "Strength and Breaking Mechanism of Multiwalled Carbon nanotubes Under Tensile Load".

Související články[editovat | editovat zdroj]