Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kunsthistorisches Museum)
Jump to navigation Jump to search
Kunsthistorisches Museum Wien
Hlavní budova muzea
Údaje o muzeu
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Město Vídeň
Adresa Maria-Theresien-Platz, 1010 Wien
Zakladatel František Josef I.
Založeno 17. říjen 1891
Zaměření Evropské malířství 15. – 18. století
Původní účel budovy Muzeum
Další budovy Hofburg, Neuburg, Lobkovický palác (Vídeň), Schönbrunn, Theseův chrám, zámek v Ambras (zámek)
Vyhledávané exponáty Raffael Santi: Madona v zeleni; Pieter Brueghel: Stavba babylonské věže; Tizian: Nymfa a ovčák
Návštěvníci 840 000 (v roce 2015)
Kód památky 13763
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Schodiště v hlavní budově muzea
Říšská koruna (zlato, 10. stol.)
Pieter Brueghel starší: Selský tanec, detail
Vermeer: Malíř ve svém ateliéru
Zajíc (Korint, asi 560 př. n. l.)
Jeden ze sálů zámku v Ambrasu

Uměleckohistorické muzeum (německy Kunsthistorisches Museum, zkráceně také KHM) ve Vídni patří mezi nejvýznamnější muzea umění v Evropě. Z podnětu císaře Františka Josefa I. soustředilo císařskou klenotnici, obrazárnu, sbírky zbraní, starožitností a mincí, zlaté poklady nalezené v Uhrách a další sbírky.

Struktura muzea[editovat | editovat zdroj]

V hlavní budově naproti Hofburgu jsou umístěna následující oddělení: obrazová galerie (Gemäldegalerie), Císařská klenotnice ve Vídni (Kaiserliche Schatzkammer), egyptsko-orientální sbírka (Ägyptisch-Orientalische Sammlung), antická sbírka (Antikensammlung), sbírka uměleckých předmětů města Vídně (Kunstkammer Wien), kabinet mincí (Münzkabinett) a knihovna.

V části Hofburgu zvané Neue Burg sídlí Efezské muzeum (Ephesos Museum), sbírka starých hudebních nástrojů (Sammlung alter Musikinstrumente), dvorní lovecká sbírka a zbrojnice (Hofjagd- und Rüstkammer) a archiv muzea.

Organizačně jsou k muzeu přičleněny i následující instituce: Rakouské muzeum divadla v Lobkovickém paláci (Österreichisches Theatermuseum im Palais Lobkowitz), Muzeum světa ve Vídni (Das Weltmuseum Wien, do roku 2017 v rekonstrukci), Theseův chrám ve Volksgarten u Hofburgu a Muzeum kočárů (Wagenburg) v Schönbrunnu. Mimo Vídeň patří k muzeu rovněž habsburské sbírky na zámku Ambras u Innsbrucku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podnět k vybudování instituce dal císař František Josef I. V rámci sanace městských hradeb Vídně vznikala na jejich místě ve 2. polovině 19. století výstavná okružní třída Ringstraße. Budova Uměleckohistorického musea s protilehlým Přírodovědným muzeem (Naturhistorisches museum Wien) měly vytvářet jednotný komplex v rámci rozšířeného císařského paláce Hofburgu. Návrhem byl pověřen v té době již renomovaný německý architekt Gottfried Semper, asistoval mu Karl von Hasenauer. Stavba probíhala v letech 18721891. Obě muzea, od jejichž přímého propojení s císařským palácem bylo nakonec upuštěno, byla slavnostně otevřena 17. října 1891. Generální rekonstrukce budov skončila v červnu roku 2014 a je spojena s novou prezentací sbírek.

Budovy jsou vystavěny v neorenesančním stylu inspirovaném italskou renesancí. Uměleckohistorické muzeum má obdélníkový půdorys o délce 60 metrů z členitých úseků kolem dvou dvorů, s vloženým středním křídlem završeným kupolí. Fasáda je osazena kvádry a architektonickou plastikou z pískovce. Interiér budovy je bohatě zdobený, vykládaný mramorem, zdobený štuky, zlatem a dekorativní výmalbou interiérů.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Obrazová galerie (Gemäldegalerie)[editovat | editovat zdroj]

Sbírku postupně vytvářeli příslušníci habsburského rodu. Jedním z prvních sběratelů byl Ferdinand II. Tyrolský, syn císaře Ferdinanda I. Jeho sbírka více než tisíce portrétních miniatur je vystavena v numismatickém oddělení muzea. Velkou sbírku obrazů shromáždil v Praze císař Rudolf II. Do Vídně se jí však dostala jen malá část, protože velké množství artefaktů a obrazů si odvezli jako válečnou kořist v roce 1648 Švédové. Větší část sbírky je rozptýlena po celé Evropě. Vlastním zakladatelem dnešní obrazové sbírky je arcivévoda Leopold I. Vilém (1614–1662). Její hlavní část, která na konci arcivévodova života čítala kolem 1400 obrazů, nakoupil v době, kdy byl místodržícím španělského krále Filipa IV. v Nizozemsku. Leopold také nechal ke sbírce vypracovat tištěný inventář. V omezené míře rozšiřoval obrazovou sbírku císař Leopold I. V jeho době se do Vídně dostala zejména díla florentského renesančního malířství (mj. Raffaelova Madona v zeleni) nebo portréty Diega Velázqueze.[1]

Až do doby císaře Karla VI. byla habsburská obrazová sbírka rozptýlena na více místech. Karel VI. nechal pro potřeby obrazárny upravit prostory vídeňského paláce Stallburgu a sbírku soustředil v něm. Za Josefa II. byla obrazárna přestěhována do zámku Belveder. Roku 1783 byl vydán katalog sbírky v němčině a francouzštině, obrazy byly rozděleny podle jednotlivých uměleckých škol a v duchu josefinismu opatřeny jednotnými rámy. Galerie byla třikrát týdně přístupná veřejnosti. V roce 1891 byla galerie otevřena ve stávajících prostorách. Zároveň začala vycházet ročenka, ve které byly publikovány vědecké studie týkající se nejen obrazového fondu muzea (v současnosti pod názvem Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums).

Výběr obrazů[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Císařská klenotnice[editovat | editovat zdroj]

Sbírka, rozdělená na světskou a církevní klenotnici, zahrnuje císařské i rakouské korunovační klenoty, v čele s říšskou korunou, klenoty okolo Řádu zlatého rouna, původní žezlo a jablko českého krále a další zvlášť cenné předměty.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Šperky a klenoty[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Zbroj, hudební nástroje a pod.[editovat | editovat zdroj]

Sbírka zbraní a hudebních nástrojů je umístěna v novém křídle Hofburgu (Neue Burg), sbírka kočárů v zámku Schönbrunn.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROHASKA, Wolfgang. Kunsthistorisches Museum Wien. Die Gemäldegalerie. München: C. H. Beck, 2014. 128 s. ISBN 978-3-406-66626-1. S. 8–15. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]