Jodid sodný
| Jodid sodný | |
|---|---|
 | |
 Krystalová mřížka jodidu sodného | |
| Obecné | |
| Systematický název | jodid sodný |
| Latinský název | Natrii iodidum Natrium iodatum |
| Anglický název | Sodium iodide |
| Německý název | Natriumiodid |
| Sumární vzorec | NaI |
| Vzhled | bílý hygroskopický prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7681-82-5 13517-06-1 (dihydrát) |
| PubChem | 5238 |
| ChEBI | 33167 |
| Číslo RTECS | WB6475000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 149,895 g/mol 185,925 g/mol (dihydrát) |
| Teplota tání | 661 °C 152 °C (dihydrát) |
| Teplota varu | 1 304 °C |
| Hustota | 3,665 g/cm3 |
| Dynamický viskozitní koeficient | 1,45 cP (677 °C) 1,18 cP (747 °C) 0,96 cP (827 °C) |
| Index lomu | nD= 1,744 5 |
| Rozpustnost ve vodě | 159,7 g/100 g (0 °C) 179,3 g/100 g (20 °C) 184 g/100 g (25 °C) 190 g/100 g (30 °C) 205 g/100 g (40 °C) 227 g/100 g (50 °C) 257 g/100 g (60 °C) 297,02 g/100 g (80 °C) 302,08 g/100 g (100 °C) 310 g/100 g (120 °C) 320 g/100 g (140 °C) dihydrát 315,19 g/100 g (0 °C) 383,81 g/100 g (20 °C) 552,07 g/100 g (40 °C) 644,44 g/100 g (50 °C) 840,03 g/100 g (60 °C) 1 366 g/100 g (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 65,0 g/100 g (10 °C) 78,0 g/100 g (25 °C) 80,7 g/100 g (40 °C) 79,4 g/100 g (60 °C) ethanol 43,3 g/100 g (25 °C) aceton 30,0 g/100 g (20 °C) 21,8 g/100 g (30 °C) kapalný amoniak |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | pyridin |
| Povrchové napětí | 83 mN/m (760 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová trojklonná (dihydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | a= 646 pm dihydrát a=685 pm b=576 pm c=716 pm α=98° β=119° γ=68°30´ |
| Dipólový moment | 30,8×10−30 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −287,9 kJ/mol −884,9 kJ/mol (dihydrát) |
| Entalpie tání ΔHt | 147 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 1 067 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −50,2 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 98,5 JK−1mol−1 115,5 JK−1mol−1 (dihydrát) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −284,6 kJ/mol −747,7 kJ/mol (dihydrát) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,348 4 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R50 |
| S-věty | S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jodid sodný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NaI. Obsahuje sodné kationty (Na+) a jodidové anionty (I−), je to tedy iontová sloučenina. Za standardních podmínek se vyskytuje jako bílá krystalická sůl, která je hygroskopická a ve vodě dobře rozpustná. Na vzduchu podléhá oxidaci jodidu na jod a získává žlutou barvu.
Je to chaotropní sůl, tedy iontová sloučenina, která snižuje strukturovanost vody. Při vysoké koncentraci jodidu sodného a při vhodném pH dojde k rozbití vodíkových vazeb mezi molekulami vody.
Používá se především jako doplněk stravy, při léčbě a prevenci jodové karence (nedostatek jodu) nebo při ozáření radioaktivním zářením. V organické chemii se jodid sodný používá k detekci radiace. Jeho monokrystaly doplněné thaliem se používají jako scintilační detektory pro spektrometrii záření gama.
Stabilita[editovat | editovat zdroj]
- Jodid sodný, stejně jako ostatní jodidy, je za běžných podmínek oxidován atmosférickým kyslíkem (O2) na molekulární jod (I2). Vzniká jodidový komplex I2 a I−, který má žlutou barvu (na rozdíl od bílé barvy jodidu sodného).
- Oxidační proces urychluje přítomnost vody.
- K oxidaci jodidu sodného může docházet i vlivem světla - fotooxidace.
- Pro maximální stabilitu musí být jodid sodný skladován v tmavých prostorách při nízkých teplotách a nízké vlhkosti.
Reakce[editovat | editovat zdroj]
- Sůl NaI může být přítomna jako anhydrát (bezvodá sloučenina), dihydrát (obsahuje dvě molekuly H20) nebo pentahydrát (obsahuje pět molekul H20). Anhydrát NaI krystalizuje z vodných roztoků při teplotě nad 65 °C. Dihydrát NaI.2H20 vzniká krystalizací při pokojové teplotě. Pentahydrát NaI.5H20 existuje pouze při nízkých teplotách mezi −13,5 °C a −31,5 °C.
- Průmyslově se sůl NaI vyrábí reakcí kyselých jodidů s hydroxidem sodným.
- Jodid sodný lze získat reakcí uhličitanu sodného s jodidem železa. Vyrábí se jako dihydrát. 4 Na2CO3 + Fe3I8 + 16 H2O → 8 NaI.2H20 + Fe3O4 + 4 CO2
- Běžnou oblastí použití jodidu sodného jsou polymerázové řetězové reakce a Finkelsteinova reakce pro konverzi alkylchloridů na alkyljodidy. Finkelsteinova reakce je nukleofilní substituce, která umožňuje výměnu jednoho atomu halogenu za jiný. Nejčastěji se používá k laboratorní přípravě alkyljodidů z jodidu sodného a z příslušných alkylchloridů nebo alkylbromidů. Tato reakce je založena na nerozpustnosti chloridu sodného v acetonu.
Použití[editovat | editovat zdroj]
- Jodid sodný se běžně používá k léčbě a prevenci nedostatku jodu (jodová karence).
- Jako terapeutické činidlo při terapii radiojodem.
- Jako radiokontrastní látka pro mozkovou angiografii. Poprvé ji použil portugalský neurochirurg António Egas Moniz v roce 1927.
- Radioaktivní izotopy jodu123 a jodu131se používají jako jodid sodný v nukleární medicíně pro diagnostiku - zejména pro scintigrafii štítné žlázy. Princi metody je založen na krystalech jodidu sodného, které jsou dopované thaliem na části sodíkových pozic (NaI:Tl+). Zde vlivem ionizujícího záření vznikají fotony. Ty lze využít jako scintilační detektory - tradičně v nukleární medicíně, geofyzice nebo jaderné fyzice. NaI:Tl+ je nejpoužívanějším scintilačním materiálem, protože produkuje nejvíce světla.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Natriumiodid na německé Wikipedii a Sodium iodide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Sodium iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jodid sodný na Wikimedia Commons - Sodium Iodide Consumer Information
