Nepolární rozpouštědlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nepolární rozpouštědla jsou látky používané pro rozpouštění nepolárních sloučenin, u kterých je rozdíl elektronegativit vázaných prvků pod 0,4. Mají nízkou dielektrickou konstantu a jsou nemísitelné s vodou. Mezi nejčastěji používaná nepolární rozpouštědla patří tetrachlormethan (CCl4), diethylether (CH3CH2OCH2CH3) a benzen (C6H6), který je ideální pro rozpouštění nepolárních látek, protože se chová jako úplný opak elektrického dipólu. Nepolárními rozpouštědly bývají v praxi často rozpouštěny např. areny. Obvyklou nepolární reakcí je substituční reakce.

Obecně platí, že s rostoucím počtem uhlovodíkových skupin (CH2) ve sloučenině se dielektrická konstanta a tedy polarita sloučeniny snižuje. Například hexan, který je celý složený jen z uhlovodíků, je nejméně polární rozpouštědlo. Aby byla látka rozpouštědlem, nesmí být sama danou chemickou reakcí ovlivněna; způsobí tedy rozpuštění jiné sloučeniny, ale její struktura se nezmění.

Související články[editovat | editovat zdroj]