Pyridin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pyridin
Model molekuly pyridinu
Model molekuly pyridinu
Schematický vzorec pyrydinu
Schematický vzorec pyrydinu
Obecné
Systematický název azabenzen
Triviální název pyridin, azin
Ostatní názvy azabenzol
Sumární vzorec C5H5N
Vzhled bezbarvá kapalina
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 203-809-9
Indexové číslo 613-002-00-7
Vlastnosti
Molární hmotnost 79,1 g/mol
Teplota tání -42 °C
Teplota varu 115 °C
Hustota 0,982 g/cm3
Viskozita 0,94 cP (20 °C)
Rozpustnost ve vodě mísitelný
Dipólový moment 2,2 D (20 °C)
Vysoce hořlavý
Vysoce hořlavý (F)
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R11 R20/21/22
S-věty (S2) S26 S28
H-věty H225 H332 H312 H302
Teplota vzplanutí 21 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Pyridin C5H5N (neboli azabenzol či azin, zkratka py) je organická aromatická heterocyklická sloučeninina uhlíku, vodíku a dusíku. Za normálních podmínek se jedná o bezbarvou, hořlavou kapalinu mísitelnou s vodou a ethanolem. Jeho hydrogenací za zvýšené teploty a katalýzy niklem vzniká piperidin.

Surový získaný z hnědého uhlí je tmavohnědá kapalina, hořlavá a s hustotou 0,995 g/cm3. Destilační křivka je 95-200 °C. Výpary jsou zdraví škodlivé. Bod vzplanutí je 20 °C. Velmi špatně jdou elektrofilní substituce, protože pyridinové jádro je velmi dezaktivované. Výborně však probíhají nukleofilní substituce, například s amidem sodným. Každá nová částice však vstupuje do polohy ortho.

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • k denaturaci
  • v gumárenském průmyslu
  • při výrobě laků
  • při výrobě plastických hmot
  • ve farmaceutickém průmyslu
  • v průmyslu textilním
  • v koželužství

Rizika[editovat | editovat zdroj]

  • Při nadměrném vdechovaní pyridinu hrozí onemocnění v podobě astmatu (90%). Pokud je pyridin 30% a výše, nemusí člověk vdechovat pyridin nadměrně, stačí nepatrné nadechnutí a riziko astmatu je stejně velké, jakoby to bylo při 10% roztocích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemie, druhé přepracované vydání, SNTL, Praha