Friedrich August von Hayek
 | |
| Datum narození | 8. května 1899 |
|---|---|
| Místo narození |  Vídeň, Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 23. března 1992 (ve věku 92 let) |
| Místo úmrtí |  Freiburg, Německo |
| Národnost | Rakouská, |
| Ekonomická škola | Rakouská škola |
| Instituce | Freiburská universita (1962–1968) University of Chicago (1950–1962) London School of Economics (1931 - 1950) |
| Pole působení | Ekonomie • politologie • právo • filosofie • psychologie |
| Vzdělání | Vídeňská univerzita |
| Vlivy | Eugen von Böhm-Bawerk • Ernst Mach • Carl Menger • Friedrich von Wieser • Ludwig von Mises • David Hume • Ludwig Wittgenstein • John Locke • Edmund Burke • John Stuart Mill • Alexis de Tocqueville • Karl Raimund Popper |
| Oponoval | John Maynard Keynes |
| Ovlivnil | Margaret Thatcherová • Ronald Reagan • Milton Friedman • Murray Rothbard • Ron Paul • Václav Klaus |
| Příspěvky | Economic calculation problem, Catallaxy, Extended order, Dispersed knowledge, Price signal, Spontaneous order, Hebbian theory |
| Ocenění | Nobelova cena za ekonomii (1974) Prezidentská medaile svobody (1991) |
| Manžel(ka) | Helen Berta Maria von Fritsch Helene Bitterlich |
| Děti | Laurence Hayek Christine von Hayek |
| Rodiče | August von Hayek |
| Příbuzní | Karl Wittgenstein (strýc z matčiny strany) Leopoldine Wittgenstein (teta) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Friedrich August von Hayek (8. května 1899 Vídeň – 23. března 1992 Freiburg) byl ekonom a filozof tzv. rakouské školy. Proslul zejména svou obhajobou klasického liberalismu. Jeho rodištěm bylo Rakousko-Uhersko, velkou část života však strávil ve Velké Británii, dále v USA a Německu. Roku 1938 získal britské občanství.
V Británii také roku 1944 napsal svou proslulou knihu Cesta do otroctví, ve které kritizuje socialismus a nacismus (nacionální socialismus) směřující k totalitnímu státu.
V roce 1974 mu byla spolu s jeho názorovým rivalem Gunnar Myrdalem udělena Nobelova cena za ekonomii, za přínos v teorii měnové politiky a hospodářského cyklu.[1] Významné jsou i jeho příspěvky v oborech jurisprudence a kognitivních věd.
Roku 1984 mu britská královna Alžběta II. udělila Řád společníků cti, a to na doporučení tehdejší předsedkyně vlády Margaret Thatcher.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
F. A. Hayek se narodil ve Vídni v Rakousko-Uhersku 8. května 1899 jako syn univerzitního profesora Augusta von Hayek, působícího v oblasti biologie a botaniky, a Felicitas Hayek, rozené von Juraschek. Friedrichův dědeček z otcovy strany Gustav von Hayek pocházel z Brna. Z matčiny strany byl bratrancem filosofa Ludwiga Wittgensteina. Během první světové války bojoval na italské frontě. Po válce studoval na univerzitě ve Vídni politologii, právo, psychologii, filosofii a ekonomii. Tam také roku 1921 získal doktorát z práv a roku 1923 doktorát politických věd. Mezi jeho učitele patřil Friedrich von Wieser. V mládí ho velmi ovlivnila kniha Socialismus od Ludwiga von Misese, která ho přivedla mezi zastánce Rakouské školy.
V roce 1927 se po několika letech ve státní službě stal prvním ředitelem Rakouského ústavu pro ekonomický výzkum. V roce 1929 se Hayek habilitoval a přednášel na částečný úvazek na vídeňské univerzitě. V roce 1931 získal na základě přednášek (později se staly základem jeho knihy Ceny a výroba) na London School of Economics profesuru a titul doktora věd v oboru ekonomie a odstěhoval se do Londýna. V roce 1938 se stal britským občanem a zůstal jím do své smrti. Při pobytu v Londýně, během druhé světové války, napsal svou, pravděpodobně nejslavnější, knihu Cesta do otroctví (The Road to Serfdom). Kniha byla poprvé publikována v roce 1944 v Británii.
V roce 1950 odešel z London School of Economics do USA, do Chicaga na University of Chicago, kde se stal profesorem společenských věd a morálních věd (Committee on Social Thought).
V roce 1962 se vrátil do Evropy, do Freiburgu, kde působil jako profesor ekonomické politiky na Albert-Ludwigs Universitat. Během svého působení na univerzitě napsal velkou část knihy Law, Legislation and Liberty (ve třech svazcích publikovanou v letech 1973–1979). Zde také zakončil svou pedagogickou dráhu.
Hayek zemřel roku 1992 ve Freiburgu v Německu.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Ekonomie[editovat | editovat zdroj]
Zásadně hájil právo na soukromé vlastnictví, které považoval za klíčový faktor fungující ekonomiky. Naopak odmítal umělé a účelové centrální plánování. Centrální státní plánování považoval za rys totalitarismu, jelikož tím stát potlačuje svobodu jednotlivců, a vysledoval ho u socialismu, fašismu i nacismu. Tím nastínil, že socialismus může být nedemokratický a může vést k diktatuře, ale nikoli nutně. Stejně protestoval proti intervencionismu a státním monopolům. Byl velkým obhájcem liberalismu, a tím tedy individualismu a svobody. Věřil v nutnost svobodné volby a vůle. V ekonomickém smyslu ve volný trh, svobodnou konkurenci, liberální kapitalismus a tržní hospodářství.[2]
Za velmi důležitou pokládal znalost „rozptýlených informací“, které otevřeně naznačují globální i lokální vztah mezi poptávkou a nabídkou. Signály tohoto vztahu jsou ceny. Hospodářské krize, dle celé Rakouské školy, způsobují optimistické spekulace bank při stanovování míry úvěrů. Takové mylné informace vytvářejí zkreslení „rozptýlených informací“ a vedou ke krizím. V neposlední řadě odmítal ozdravné zásahy státu do ekonomiky, věřil v samovolné a přirozené ozdravení trhu. Tato myšlenka mu vytvořila názorového oponenta, jímž se stal John Maynard Keynes, který zastával opačný názor a mezi politiky se stal úspěšnějším.[3]
Zastával názor, že vhodným ekonomickým systémem je volná emise měn založena na dohledu a úsudku občanů. Hlavním praktickým důsledkem zavedení takového systému je, že se občané mohou aktivně bránit nekontrolovatelnému znehodnocování svých úspor vládami a bankami. Zároveň je tím zcela eliminována možnost provádět cokoli, co by se dalo nazvat měnovou politikou. Pokud není možné centrálně řídit ekonomiku, není možné donutit všechny subjekty v ní, aby ve stejnou dobu udělaly stejnou chybu. Pravděpodobnost globální krize je v takovém systému mnohem menší, než v systému s centrální bankou. Ve své knize Soukromé peníze/Potřebujeme centrální banku? tyto na první pohled šíleně vypadající myšlenky velmi podrobně rozebírá a ukazuje, že vůbec tak šílené nejsou. (Tvrdit dnes, že nepotřebujeme státní peníze, je něco podobného, jako ve středověku tvrdit, že nepotřebujeme státní náboženství.) Ukazuje i historické příklady, kdy byly takové měny zaváděny (vždy se jednalo o reakci lidu na silné znehodnocování vládních peněz a vždy byly tyto snahy nakonec krvavě potlačeny).[zdroj?]
Společenská a politická filosofie[editovat | editovat zdroj]
I když je Hayek známý spíše jako ekonom než filosof, v druhé polovině své kariéry přispěl mnohým k společenské a politické filosofii, která se odvíjela především z jeho pohledu na limity lidských znalostí[4] a roli spontánního řádu ve společenských institucích. Jeho argumenty se přiklánějí k společnosti organizované na základě tržního řádu (ve kterém je státní aparát omezen pouze na udržování míru potřebného pro udržení funkcionality trhu jednotlivců) a jsou ovlivněny morální filosofií odvozené od gnozeologických teorií, které se týkají vrozených omezení lidského poznání.
Prosazoval myšlenky humanismu, kdy například odmítal válku či kladl důraz na lidská práva a svobodu. Své názory stavěl na základě tradičně britského empirismu. Z politických systémů obhajoval liberální demokracii s ekonomickým liberalismem. Za nejdůležitější demokratickou normu považoval svobodu jednotlivce, která je důležitější než sociální jistoty, majetek či zaměstnání. Také byl kritikem nedemokratických režimů, totalitarismu a agresivního nacionalismu.[2]
Roku 1988 napsal knihu Osudná domýšlivost, v které popsal omyly socialismu, který vede k totalitním systémům jako jsou komunismus či nacismus. Problémem socialismu jsou, dle jeho myšlenek, ideály socialistů, které nejdou v praxi provést bez zrazení vlastní ideologie. Skrze slibování nové a lepší společnosti vede k totalitarismu.[3]
Již roku 1944 pomýšlel na nutnost vytvořit v Evropě federaci, kterou chápal jako garanci rozvoje jednotlivých států a míru. Tato federace měla započít v západní Evropě a postupně se rozšiřovat, upozorňoval, že budování federace musí trvat desítky let. Federace poté má zajistit, aby jednotlivci byli svobodní a měli možnost lidského rozvoje. Kladl však podmínku, aby centrální pravomoci federace byly velmi striktně vymezeny a omezeny na hájení základních demokratických postojů a hospodářských norem. Dále měla mít roli nejvyšší úrovně kontroly a odvolací instance. Ostatní pravomoci mají zůstat v moci národních vlád.[2]
Ve své vědecké filosofii Hayek silně kritizoval scientismus, jak nazval špatné pochopení ve společenských vědách mylně nucených vědeckých metod, které jsou vlastně v rozporu s opravdovou vědou. Většinou to zahrnuje kombinaci starého filosofického (a zmateného) požadavku na demonstrativní obhajobu chybného pohledu zastánce sjednocení, že všechna vědecká vysvětlení jsou prostě lineární vztahy s dvěma proměnnými. Hayek upozorňuje na to, že mnoho částí vědy zahrnuje vysvětlení komplexních nelineárních fenoménů s mnoha proměnnými a že společenská věda, zabývající se ekonomií a nekonstruovaným pořádkem se dá srovnat s tak složitými vědami, jako je například darwinovská biologie (The Counter-Revolution of Science: Studies in the Abuse of Reason, 1952 a některé pozdější Hayekovy eseje v oblasti vědecké filosofie, jako Degrees of Explanation a The Theory of Complex Phenomena). V The Sensory Order: An Inquiry into the Foundations of Theoretical Psychology (1952) nezávisle vyvinul model Hebbova učení a paměti, myšlenku, o které Hayek přemýšlel již v roce 1920, ještě před studiemi ekonomie. Hayekovo rozšíření konstrukce Hebbovy synapse do obecné mozkové teorie si získalo pokračující pozornost mezi nejlepšími špičkami v oborech neurologie, kognitivních věd, informatiky a evoluční psychologie.
Výběr z bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Monetary Theory and the Trade Cycle, 1928, česky: „Peněžní teorie a hospodářský cyklus“.
- Prices and Production, 1931.
- Profits, Interest and Investment: And other essays on the theory of industrial fluctuations, 1939.
- The Road to Serfdom, 1944, česky: „Cesta do otroctví“, 2008, ISBN 978-80-87029-32-9
- The Counter revolution of science: Studies on the abuse of reason, 1952, česky: Kontrarevoluce vědy: Studie o zneužívání rozumu; překlad Ján Pavlík, Danica Slouková. Praha : Liberální institut, 1995. ISBN 80-85787-87-3
- The Constitution of Liberty, 1960.
- Law, Legislation and Liberty, 3 volumes, 1973 | česky: „Právo, zákonodárství a svoboda“, 1991, ISBN 80-200-0241-3
- Denationalisation of Money, 1976, česky „Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku?“, 1999 ISBN 80-902701-1-5 Dostupné online.
- The Fatal Conceit: The Errors of Socialism, 1989. česky: „Osudná domýšlivost: Omyly socialismu“, 1995, ISBN 80-85850-05-2.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ THE SVERIGES RIKSBANK. The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 1974 [online]. Nobelprize.org [cit. 2012-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HAYEK, Friedrich August. Cesta do otroctví. Surrey: Rozmluvy, 1989. 90 s. ISBN 0-946352-65-8.
- ↑ a b CVRČEK, Miroslav. F. A. von Hayek. Reflex speciál. Léto 2012, s. 64–67. ISSN 0862-6634.
- ↑ Použití znalostí ve společnosti
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SCRUTON, Roger, a kol. Konzervativní myslitelé : výbor esejů z britského konzervativního čtvrtletníku The Salisbury Review. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1994. 196 s.
- CVRČEK, Miroslav. F. A. von Hayek. Reflex speciál. Léto 2012, s. 64–67. ISSN 0862-6634.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich August von Hayek na Wikimedia Commons 
Osoba Friedrich Hayek ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Friedrich August von Hayek
česky:
- F. A. Hayek: Články a knihy v češtině na webu Ludwig von Mises Institut CZ & SK
- F. A. Hayek: Soukromé peníze/Potřebujeme centrální banku? na webu Liberální institut
- F. A. Hayek – Metoda svobodných podmínek spontánního řádu, Danica Slouková
- Jedna z Hayekových cest ke kořenům liberalismu. Archivováno 8. 1. 2008 na Wayback Machine. Danica Slouková na webu E-LOGOSu
- Friedrich August von Hayek – video z cyklu České televize Historický magazín
- Předmět vyučovaný 5. katedrou Vysoké školy ekonomické nesoucí jméno tohoto ekonoma
anglicky:
- Prices and Production and Other Works na webu Ludwig von Mises Institute
- Životopis na webu Hayek Center for Multidisciplinary Research
- Životopis na webu Ludwig von Mises Institute
- Nobel prize winners – Friedrich Hayek
- odkazy „Hayek, F. A.“ z webu Open Source Directory Archivováno 28. 9. 2006 na Wayback Machine.
- Hayek's influence on Friesian philosophy
- F A Hayek Archivováno 22. 4. 2005 na Wayback Machine. na webu Adam Smith Institute
německy:
- Rakouští ekonomové
- Rakouští politologové
- Rakouští sociologové
- Liberalismus
- Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii
- Rakouští emigranti a exulanti
- Narození v roce 1899
- Úmrtí v roce 1992
- Libertariáni
- Nositelé Prezidentské medaile svobody
- Britští nositelé Nobelovy ceny
- Rakouští nositelé Nobelovy ceny
- Nositelé Čestného prstenu města Vídně
- Narození 8. května
- Úmrtí 23. března
- Narození ve Vídni
- Mises Institut
- Nositelé Řádu společníků cti
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity Salcburk
- Pedagogové na Freiburské univerzitě (Německo)
- Nositelé Medaile města Paříže