Past na likviditu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pastí na likviditu je situace, kdy monetární zásahy národní banky (NB) do ekonomiky nestačí na zvrat ekonomické krize celého systému. NB ve snaze ekonomiku rozhýbat už postupně zlevnila peníze na minimum (snížila úrokové sazby na 0 %), ale ani to stále nestačí na zvrat a opětovný růst zaměstnanosti. Naopak jsou tak nízké úrokové míry, že spekulativní poptávka absorbuje všechny přírůstky peněžní zásoby,[zdroj?] místo aby se tyto investovaly. Protože je úroková míra hlavní/jediný způsob pro zvýšení měnové báze (peněz v oběhu), NB tak přichází i o poslední nástroj, jak zatlačit na růst inflace a tím i jak zvrátit očékávání trhu: S ukončením intervencí naopak hrozí pád do deflace, což by vedlo k odkládání spotřeby a prohlubování krize.

Řešení[editovat | editovat zdroj]

  • Milton Friedman a monetaristé navrhují obejít obvyklé oficiální institucionální partnery NB a "rozhazovat peníze z vrtulníku" lidem přímo.[zdroj?]
  • Keynesiánci naopak vidí řešení v úloze státu, konkrétně v jeho umělém zvýšení poptávky po pracovní síle a vypsáním státních zakázek, například investicemi do stavební infrastruktury státu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Japonsko se z pasti své krize také chtělo dostat spotřebou ze strany státu, ovšem toto nezafungovalo. Zpětně se spekuluje o příčinách, např. že ony státní investice nešly do podstatných projektů, které by i nadále podporovaly ekonomiku, ale jen do jednorázových zbytečností bez budoucnosti, takže jejich pozitivní efekt pominul zároveň s jejich dokončením, místo aby se jejich vliv znásobil a ekonomiku opět rozhýbal. Naopak stát upadl do hlubokých dluhů.