Daniel Kahneman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Daniel Kahneman
Narození 5. března 1934 (83 let)
Izrael Tel Aviv, Izrael
Bydliště Spojené státy americké
Národnost Izraelská
Vzdělání UC-Berkeley Ph.D, 1961
Hebrejská univerzita B.A., 1954
Alma mater Hebrejská univerzita v Jeruzalémě
Kalifornská univerzita v Berkeley
Zaměstnavatelé Princeton University 1993-
University of California, Berkeley 1986-93
University of British Columbia 1978-86
Center for Advanced Study in the Behavioral Sciences 1972-73
Hebrejská univerzita v Jeruzalémě 1961-77
Ocenění Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1982)
William James Fellow Award (1989)
Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (2002)
Grawemeyer Award (2003)
APA Award for Lifetime Contributions to Psychology (2007)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Anne Treisman (od 1978)
Web http://www.princeton.edu/~kahneman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Kahneman (* 5. března 1934 Tel Aviv, Izrael) je uznávaný izraelsko-americký psycholog, který působí na katedře psychologie Princetonské univerzity.[1] Je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002 za přínos v oblasti integrování poznatků z psychologického výzkumu do ekonomických věd, a to zejména poznatků o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty.[1] V prvních letech se však věnoval výhradně tématům, která nemají s ekonomií nic společného. Šlo převážně o výzkum v oblasti psychofyziologie. Spolu s Amosem Tverskym poukázal na to, že model racionálního rozhodování formulovaného Morgesternem je potřebné považovat za normativní. Jako alternativu k němu nastolili deskriptivní teorii známou pod názvem prospektová teorie (prospect theory), která je založená na několika charakteristikách pozorovaných v praxi, které popírají racionalitu v rozhodování.

V roce 2015 byl uveden časopisem The Economist jako sedmý nejvlivnější ekonom na světě.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Daniel Kahneman se narodil v roce 1934 v izraelském městě Tel Avivu, své dětství poté strávil v Paříži, kam jeho rodina roku 1920 emigrovala z Litvy. I přesto, že si Francii oblíbili a měli zde spoustu přátel, nikdy se jako přistěhovalci necítili zcela v bezpečí. Po vypuknutí druhé světové války a následném obsazování Francie německými vojsky byla celá rodina po zbytek války neustále na útěku. Jeho otec zemřel v roce 1944, rodina si poté zažádala o povolení odstěhovat se za příbuznými do Britské mandátní Palestiny, povolení jim bylo uděleno v roce 1948, těsně před vytvořením státu Izrael.[2]

Vzdělání a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Během svého mládí se rozhodl nastoupit do vojenské služby, v roce 1954 byl zařazen jako poručík a poté jako velitel čety přeložen jako psycholog izraelské armády Mezi jeho hlavní povinnosti patřilo podílet se na výběru kandidátů do důstojnické školy a rovněž pro tento účel sestavovat sérii testů. Použil metody, které používala britská armáda ve druhé světové válce. Základní principy jeho metod používá izraelská armáda dodnes.[2]

V roce 1954 také získal bakalářský titul se zaměřením na psychologii a matematiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V roce 1961 následoval doktorát v oboru psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, poté pracoval v Jeruzalémě jako lektor psychologie na Hebrejské univerzitě. V letech 1978–1986 působil jako profesor psychologie na Univerzitě Britské Kolumbie. Postupem času se stal docentem, v současnosti působí jako profesor psychologie a veřejných záležitostí na prestižní Princetonské univerzitě.[3]

Prospektová teorie[editovat | editovat zdroj]

Prospektová teorie je behaviorální ekonomická teorie, kterou Daniel Kahneman představil společně s Amosem Tverskym v článku „Prospect Theory: An Analysis of Decision under Risk“ (v překladu Prospektová teorie: Analýza rozhodování rizika), který byl uveřejněn časopisem Econometrica v roce 1979. Tato teorie vysvětluje princip systematické volby, kterou lidé nejčastěji dělají. Popisuje způsob přemýšlení o zisku a ztrátě, úspěchu a neúspěchu ne na základě objektivních pravděpodobnostních výpočtů, ale na chování běžných lidí, jakési subjektivní pravděpodobnosti. Kombinuje psychologické pohledy s ekonomickými a zavádí tzv. psychohodnotu. Tvoří ji tři kognitivní principy, které mají vliv na hodnocení finančních výsledků a jsou také součástí mnoha procesů vnímání, emocí a úsudků.[4]

Tyto principy prospektovou teorii odlišují od modelu maximalizace očekávaného užitku. Každý z těchto principů sám o sobě představuje zajímavý postřeh, který může vysvětlit některé ekonomické jevy považované za anomálie. Mezi klíčové principy patří princip referenčního bodu, klesající citlivosti a princip averze ke ztrátě.[4]

Principy prospektové teorie[editovat | editovat zdroj]

  • Princip referenčního bodu – označení pro konkrétní hodnotu, s níž jsou výsledky jednotlivých porovnávaných alternativ srovnávány. Jedinec nehodnotí alternativy podle výsledků, nýbrž podle toho, jak se liší od referenčního bodu. Přirozeným referenčním bodem bývá zpravidla současný stav, kdy jedinec u každé alternativy hodnotí, jakou změnu přinese oproti současnému stavu.
  • Princip klesající citlivosti – jedinec má tendenci přeceňovat možnost nastání velmi nepravděpodobných událostí, zatímco pro střední a vysoké pravděpodobnosti platí opak.
  • Princip averze ke ztrátě – jde o zásadní podmínku v obecné teorii rozhodování, kdy lidé jsou mnohem více citliví na ztrátu, než přitahováni výhledem na výhru o stejné velikosti. Ztráty oproti referenčnímu bodu se tudíž zdají jedinci obvykle větší, než zisky stejného rozshahu.[4][5]

Myšlení rychlé a pomalé[editovat | editovat zdroj]

Ve své nejznámější knize Myšlení rychlé a pomalé rozděluje lidské myšlení do dvou samostatných systémů: Systém 1 a 2.

Systém 1[editovat | editovat zdroj]

Tento systém funguje automaticky a rychle, bez pocitu úmyslné kontroly, s velmi malým, nebo žádným úsilím. Je intuitivní, proto jej nelze vypnout a jeho hlavní složkou je asociativní paměť, díky které tento systém neustále kontroluje vše, co se kolem nás děje a následně atribuuje a vytváří logické interpretace těchto jevů.

Systém 2[editovat | editovat zdroj]

Druhý systém je pomalý a analytický, přikládá pozornost vědomým duševním činnostem, které pocit kontroly vyžadují. Také často racionalizuje a vysvětluje mnohdy iracionální rozhodnutí, která provedl první systém.[6]

Pro Kahnemana je zásadní vysvětlit funkci především Systému 1. Ačkoli můžeme Systém 2 považovat za něco, s čím se můžeme ztotožnit – je to naše vědomí, rozhodování a rozum, náročnější je studium Systému 1, který automaticky a nevědomky generuje naše myšlenky. Ty jsou pak různým způsobem filtrovány a kontrolovány Systémem 2.

Jako největší událost nonfiction literatury roku 2012 je tato kniha nezbytná pro studenty, učitele a všechny, kteří chtějí porozumět sobě, své mysli a lidem v jejich okolí. Kniha nás vtáhne do dialogu mezi Systémem 1 a 2 a odhaluje nám, v které situaci bychom měli věřit či nevěřit své intuici. Stěžejním tématem knihy je její odlišná použitelnost na odlišné situace a z ní odvozené odlišné metody rozhodování a jednání.[7][8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • The Hilgard Award for Career Contributions to General Psychology (1995)
  • The Warren Medal of the Society of Experimental Psychologists (1995)
  • The Lifetime Contribution Award of the American Psychological Association (2007)
  • Los Angeles Times Book Prize (2011)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Tversky, A., & Kahneman, D. (1971). Belief in the law of small numbers. Psychological Bulletin, 76, 105-110.
  • Kahneman, D., & Tversky, A. (1972). Subjective probability: A judgment of representativeness. Cognitive Psychology, 3, 430-454.
  • Kahneman, D. (1973). Attention and effort. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall.
  • Kahneman, D., & Tversky, A. (1973). On the psychology of prediction. Psychological Review, 80, 237-251.
  • Tversky, A., & Kahneman, D. (1973). Availability: A heuristic for judging frequency and probability. Cognitive Psychology, 5, 207-232.
  • Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185, 1124–1131. Science Mag Link
  • Kahneman, D., & Tversky, A. (1979). Prospect theory: An analysis of decisions under risk. Econometrica, 47, 313-327.
  • Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211, 453-458. Science Mag Link
  • Kahneman, D., Slovic, P., & Tversky, A. (1982). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. New York: Cambridge University Press.
  • Kahneman, D., & Tversky, A. (1984). Choices, values and frames. American Psychologist, 39, 341-350.
  • Kahneman, D., & Miller, D.T. (1986). Norm theory: Comparing reality to its alternatives. Psychological Review, 93, 136-153.
  • Kahneman, D., Knetsch, J.L., & Thaler, R.H. (1990). Experimental tests of the endowment effect and the Coase theorem. Journal of Political Economy, 98, 1325–1348.
  • Kahneman, D., & Lovallo, D. (1993). Timid choices and bold forecasts: A cognitive perspective on risk-taking. Management Science, 39, 17-31.
  • Kahneman, D., & Tversky, A. (1996). On the reality of cognitive illusions. Psychological Review, 103, 582-591.
  • Kahneman, D., Diener, E., & Schwarz, N. (Eds.). (1999). Well-being: The foundations of hedonic psychology. New York: Russell Sage Foundation.
  • Kahneman, D., & Tversky, A. (Eds.). (2000). Choices, values and frames. New York: Cambridge University Press.
  • Kahneman, D. (2003). A perspective on judgment and choice: Mapping bounded rationality. American Psychologist, 58, 697-720.
  • Kahneman, D. (2012). Thinking, Fast and Slow. (Kniha roku 2012 dle Hospodářských noviny, v ČR vydalo Jan Melvil Publishing - Myšlení, rychlé a pomalé)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Daniel Kahneman [online]. VŠE, [cit. 2009-02-01]. Dostupné online.  
  2. a b www.nobelprize.org [online]. www.nobelprize.org, [cit. 2016-04-27]. Dostupné online.  
  3. www.princeton.edu [online]. www.princeton.edu, [cit. 2016-04-27]. Dostupné online.  
  4. a b c someselfishmemes.blogspot.cz [online]. someselfishmemes.blogspot.cz, [cit. 2016-04-27]. Dostupné online.  
  5. wikisofia.cz [online]. wikisofia.cz, [cit. 2016-04-27]. Dostupné online.  
  6. KOSMAS.CZ. Kosmas.cz - internetové knihkupectví [online]. Kosmas.cz - internetové knihkupectví, [cit. 2016-04-27]. Dostupné online.  
  7. www.melvil.cz [online]. www.melvil.cz, [cit. 2016-04-27]. Dostupné online.  
  8. OBSERVER, The. Daniel Kahneman changed the way we think about thinking. But what do other thinkers think of him?. The Guardian. 2014-02-16. Dostupné online [cit. 2016-04-27]. ISSN 0261-3077. (en-GB) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]