Experimentální hra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Experimentální hra je technika experimentální teorie her, testující na subjektech – obvykle lidských – jejich strategické chování nebo rozhodování v konfliktních či naopak kooperativních situacích. Z výzkumných důvodů je používána také v ekonomii, především pak v experimentální ekonomii, psychologii nebo sociologii. Řidčeji v personalistice k otestování rozhodování uchazeče v konfliktních podmínkách nebo v pedagogice k výuce strategického myšlení.

Za autora pravděpodobně první experimentální hry je považován Daniel Bernoulli; pokusem analyzoval chování lidí v situacích rozhodování mezi jistým malým ziskem a nejistým vysokým (v tomto případě s nekonečnou) střední hodnotou. Výsledek přednesl roku 1738 před Petrohradskou akademií věd jako Petrohradský paradox. V tomto případě experimentálně vyvrátil předpoklad, že se lidské subjekty při rozhodování v nejistotě orientují především dle střední hodnoty).

Mezi průkopníky použití experimentálních her patří izraelští psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky, za jejichž experimentálně ekonomické výsledky objasňující lidský vztah k riziku obdržel Daniel Kahneman v roce 2002 Nobelovu cenu, dále například americký ekonom Colin F. Camerer.

Příklady často používaných experimentálních her[editovat | editovat zdroj]