Poptávka po penězích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Poptávka po penězích (také poptávka po peněžních zůstatcích) je pojem z ekonomické teorie, který označuje snahu držet peněžní zůstatky (likvidní aktiva s nízkým rizikem a žádným nebo nízkým výnosem – oběživo, vklady na běžných účtech) místo jiných aktiv (s nižší likviditou a vyšším rizikem a vyšším výnosem – akcie, dluhopisy, …). Tato poptávka představuje rozhodování člověka o struktuře svého bohatství (portfolia).

Motivy držení peněžních zůstatků[editovat | editovat zdroj]

Nákladem držení peněžních zůstatků jsou ušlé výnosy, které by majitel získal uložením aktiva v jiné formě. Z toho plyne, že poptávka po peněžních zůstatcích je nepřímo závislá na úrokové míře.

Tím, že firma neuloží 1 000 000 Kč, které má v hotovosti, na týden na termínový účet s lhůtou splatnosti 14 dní a úrokovou mírou 8 % p.a., nezíská 14/365 * 0,08 * 1 000 000 = 3 068 korun na úrocích. Ale firma tyto peníze potřebuje na financování běžného provozu, tzn. kupuje si likviditu za náklady obětované příležitosti (ony tři tisíce, které nezíská) – rozhoduje o struktuře svého bohatství.

Transakční motiv[editovat | editovat zdroj]

Lidé poptávají peněžní zůstatky z tohoto motivu, aby mohli provádět běžné peněžní operace – nákupy zboží, služeb, atd. Kromě plánovaných výdajů lidé počítají i s výdaji neplánovanými. Tento motiv je zapříčiněn zejména časovým nesouladem příjmů a výdajů. Transakční motiv je rozhodováním mezi likviditou a výnosem

Protože velikost výdajů závisí na velikosti důchodu, zavádí tento motiv přímou závislost mezi důchodem a velikostí poptávky po peněžních zůstatcích.

Pracovník dostává mzdu na konci každého měsíce. Ale nakupovat potřebuje v jeho průběhu. Mohl by sice uložit celou svoji mzdu na termínovaný účet a získat tak výnos, ale pak by nemohl nakupovat potraviny a běžné spotřeby. Protože ale nespotřebuje celou mzdu najednou, může na termínový účet uložit polovinu své mzdy a v půlce měsíce ji vyzvednout i s úrokem.

Opatrnostní motiv[editovat | editovat zdroj]

Akcie nebo dluhopisy poskytují určitý výnos, který je však spojen s rizikem – akcie firmy se mohou propadnout, firma může zkrachovat a dluhopisy nevyplatit. Peněžní zůstatky jsou aktiva s velmi nízkým nebo žádným rizikem, tomu odpovídá výnos – žádný nebo velmi nízký výnos. Opatrnostní motiv je rozhodováním mezi rizikem a výnosem.

Spekulační motiv[editovat | editovat zdroj]

Držba nad rámec transakčního a opatrnostního motivu, důsledek nejistoty pohybu budoucích úrokových sazeb. Jde tedy o peníze držené v očekávání poklesu cen obligací, atd .. (růstu úrokových sazeb).

Finanční motiv[editovat | editovat zdroj]

Keynes se ve svém článku „Alternative Theories of the Rate of Interest“ (1937: 247, 248) vrátil k teorii endogenních peněz, kde zdůraznil finanční motiv jako základ endogenních peněz.[1] Finanční motiv znamená, že peníze jsou vytvářeny z poptávky po faktorových vstupech pro investice, a to buď kapitálových statků nebo mzdových nákladů za práci.[2]

Díky Finančnímu motivu víme, že peníze v moderním světě jsou většinou úvěrové peníze a že kauzální mechanismus je takový: změny cen faktorových vstupů → větší poptávka po úvěrových penězích ze strany podniků → růst peněžní zásoby. Hlavními faktory tvorby peněz jsou

(1) nové vytváření vkladů na požádání bankami, když klient „uloží“ základní peníze v bance. Vložené peníze se stávají majetkem banky a na oplátku klient získá dluhový instrument nebo „depozit na požádání“, který lze chápat také jako „bankovní peníze“; 2) vytvoření vkladových účtů na požádání pro ty, kdo získávají úvěry od bank.

V konvenční teorii hospodářského liberalismu se za kauzální mechanismus (růst peněžní zásoby → větší poptávka po úvěrových penězích ze strany podniků → změny cen) v pohybu cenové hladiny považuje tvorba peněz ze základny způsobené centrální bankou prostřednictvím peněžního multiplikátoru. Moorova empirická práce však ukázala, že změny v nabídce peněz jsou vyvolány změnami ekonomické aktivity.[3] Není-li poptávka po dalších úvěrech uspokojena, ekonomická aktivita a investice jsou potlačeny. Rozhodujícím bodem však je, že základním impulsem, hnacím motorem a příčinou tvorby většiny peněz je poptávka ze strany soukromého sektoru . Široká peněžní zásoba každého kapitalistického národa je v zásadě poháněna poptávkou bankovních klientů po úvěrech nebo netermínovaných vkladech.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KEYNES, J. M. Alternative Theories of the Rate of Interest. The Economic Journal. 1937-06, roč. 47, čís. 186, s. 241. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. ISSN 0013-0133. DOI 10.2307/2225525. 
  2. MALAMUD, Bernard; DAVIDSON, Paul. Post Keynesian Macroeconomic Theory: A Foundation for Successful Economic Policies in the Twenty-First Century. Southern Economic Journal. 1996-01, roč. 62, čís. 3, s. 812. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. ISSN 0038-4038. DOI 10.2307/1060916. 
  3. BAILEY, Roy; MOORE, Basil J. Horizontalists and Verticalists: The Macroeconomics of Credit Money.. The Economic Journal. 1990-06, roč. 100, čís. 401, s. 639. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. ISSN 0013-0133. DOI 10.2307/2234160. 
  4. A history of post Keynesian economics since 1936. Choice Reviews Online. 2002-11-01, roč. 40, čís. 03, s. 40–1661-40-1661. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. ISSN 0009-4978. DOI 10.5860/choice.40-1661. 

Související články[editovat | editovat zdroj]