Přeskočit na obsah

Borovice těžká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBorovice těžká
alternativní popis obrázku chybí
Borovice těžká (Pinus ponderosa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Rodborovice (Pinus)
PodrodPinus
SekceTrifoliae
PodsekcePonderosae
Binomické jméno
Pinus ponderosa
Douglas ex C.Lawson, 1836
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice těžká (Pinus ponderosa), též známá jako borovice žlutá je jedna z nejrozšířenějších a hospodářsky nejvýznamnějších severoamerických borovic. Patří mezi tříjehličné druhy a mezi borovicemi dosahuje největších rozměrů: až 80 m výšky a téměř 3 m v průměru. Občas je možné se s ní setkat i v Česku v parkových a zahradních výsadbách, zřídka i v lesních porostech. Její dříve užívané české druhové jméno „žlutá“ vzniklo překladem amerického jména (Yellow Pine), které je patrně odvozeno od barvy letorostů.

  • Pinus resinosa Torrey, 1828
  • Pinus brachyptera Engelmann, 1848
  • borovice žlutá

Taxonomické členění

[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se dvě subspecie (poddruhy):

  • Pinus ponderosa subsp. scopulorum (Engelm.) E. Murray, 1982 – jehlice po dvou až třech ve svazku s podílem cca 1/5 dvoučetných svazků (u starších stromů nižší). Vyskytuje se ve východní části areálu druhu, především v Skalistých horách: od Sierra del Carmen u hranic USA po střed státu Montana, na západě k východnímu okraji Velké pánve (Nevada).
Pohled na plodnou větev Pinus ponderosa subsp. ponderosa

Borovice těžká je 60 (někdy až 80) m vysoký strom, jehož kmen má i dva nebo tři metry v průměru. Silné, trochu převislé větve tvoří úzkou hustou kuželovitou korunu. Strom vytváří mohutný kořenový systém s hluboko jdoucím hlavním (kůlovým) kořenem. Letorosty jsou žlutohnědé. Pupeny válcovité, pryskyřičnaté. Jehlice po třech (řidčeji po třech až čtyřech) jsou tuhé, 12–26 cm dlouhé, vzpřímené, zahnuté, světle až tmavě zelené.

Z nepůvodních jehličin běžně pěstovaných v Česku má borovice těžká nejdelší jehlice.

Šišky jsou 5–15 cm dlouhé, přisedlé, jednotlivě nebo 2–3 v přeslenu, osten umba (pupku) přímý nebo zahnutý mírně zpět. Otevírají se po dozrání (na podzim) a po opadu zanechávají několik šupin na větvi. Opadané šišky jsou proto nezaměnitelné, u báze po chybějících šupinách v šišce vzniká jakýsi vějíř zbývajících šupin, připomínající částečně rozkvetlý květ. Semena jsou tmavě hnědá, nepřeléhavá, s křídlem dlouhým 2–3 cm.

P. ponderosa subsp. scopulorum v oblasti svého přirozeného výskytu

Vyskytuje se na nejrůznějších půdách od pahorkatin po vysoké hory (3200 m n. m.), a to především v sušších oblastech. Je výrazně geograficky variabilní, výrazně světlomilná a mrazuvzdorná. (Jižní provenience v Česku však omrzají.) Dosahuje úctyhodného stáří 300–500 let. Tvoří mezidruhové hybridy s borovicí arizonskou (viz Arboretum Sofronka).

Na severoamerickém kontinentu je důležitým zdrojem dřeva a patří mezi pět hospodářsky nejvýznamnějších druhů borovice. V Česku je vhodným krajinářským prvkem lesoparků a parků.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J.
  • Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]