Vladimir Afanasjevič Obručev
Vladimir Afanasjevič Obručev | |
---|---|
Narození | 28. záříjul. / 10. října 1863greg. vesnice Klepenino poblíž Rževu, Ruské impérium |
Úmrtí | 19. června 1956 (ve věku 92 let) Zvenigorod, Sovětský svaz |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Povolání | geolog, objevitel, paleontolog, geograf, spisovatel, autor sci-fi, autor dětské literatury, vědec a vysokoškolský učitel |
Národnost | ruská |
Alma mater | Horský ústav (do 1886) |
Témata | geologie, geografie, paleontologie, geomorfologie, bibliografie, pedagogika, próza, spekulativní fikce, literární tvorba, vědecká fikce a sci-fi literatura |
Významná díla | Plutónie, Země Sannikovova |
Ocenění | Řád rudého praporu práce (1938) Stalinova cena Pamětní medaile 800. výročí Moskvy medaile Na památku vládnutí imperátora Alexandra III. Gold medal of Academy of Sciences of the USSR of A. P. Karpinsky … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | Konstitučně demokratická strana |
Děti | Dmitrij Vladimirovič Obručev Sergej Vladimirovič Obručev Vladimir Vladimirovič Obručev |
Rodiče | Afanasij Aleksandrovič Obruchev |
Příbuzní | Nikolai Afanasevich Obruchev (sourozenec) Viktor Bobrovsky (nevlastní syn) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimir Afanasjevič Obručev (rusky Владимир Афанасьевич Обручев; Chyba: neplatný časjul., vesnice Klepenino poblíž Rževu, Tverská gubernie – 19. června 1956, Zvenigorod, Moskevská oblast) byl ruský sovětský geolog, geograf a spisovatel literatury science fiction.[1][2]
Život
Obručev se narodil v rodině důstojníka. Roku 1886 ukončil studium na Báňském institutu v Petrohradě. Po promoci se zúčastnil výprav do Střední Asie a na Sibiř a v letech 1892–1894 stál v čele expedice Ruské geografické společnosti do severní Číny a do Mongolska. Poté pracoval jako profesor (v letech 1918–1919 v Simferopolu, 1919–1921 v Tomsku a 1921–1929 v Moskvě.[1]
Od roku 1929 byl členem Sovětské akademie věd, od roku 1939 vedl její Ústav pro vědu o věčně zmrzlých půdách. Výsledky své vědecké práce publikoval ve více než tisíci vědeckých pojednáních a v mnoha článcích a referátech.[2] Byl čestným předsedou Sovětské zeměpisné společnosti, obdržel titul Hrdina socialistické práce, pětkrát Leninův řád a mnohá další vyznamenání.[1] Jeho jménem je pojmenován minerál obručevit, kráter na Měsíci, stanice v Antarktidě, hora a horský hřbet a mnohá další geografická pojmenování.
Své poznatky se Obručev také snažil zpopularizovat ve svých cestopisných, dobrodružných a vědeckofantastických knihách, určených především mládeži. Je také autorem knih o ruských geografech a asijských objevitelích (Prževalskij, Kropotkin a další).
Z díla
Odborné publikace
- Центральная Азия, Северный Китай и Наньшань (1900–1901, Střední Asie, severní Čína a Nan-Šan), dva díly.
- История геологического исследования Сибири(1931–1949), Dějiny geologického průzkumu Sibiře), pět dílů.
- Геология Сибири (1935–1938, Geologie Sibiře), tři díly.
Populárně naučné knihy
- От Кяхты до Кульджи (1940, Z Kjachty do Kuldži), cestopis z cesty do Střední Asie a Číny, populární zpracování výsledků autorovy vědecké a cestovatelské činnosti.
- По горам и пустыням Средней Азии (1948, Po horách a pouštích Střední Asie), cestopis,
- Мои путешествия по Сибири (1948, Moje cesty po Sibiři), cestopis.
- Происхождение гор и материков (1950, Jak vznikly pevniny a hory).
Krásná literatura
- Плутония (1924, Plutónie), česky také jako Zázračná země, vědeckofantastický příběh napsaný již roku 1915 a ovlivněný Cestou do středu Země Julesa Verna,[1] ve kterém autor na základě fantastické teorie duté zeměkoule podává čtenáři napínavým způsobem poznatky o geologických epochách Země Kromě toho je námět románu velmi podobný pozdějšímu českému filmu Cesta do pravěku.
- Земля Санникова (1926, Země Sannikovova), vědeckofantastický román o nalezení tajemného ostrova v Arktidě, který byl v již několikrát z dálky spatřen polárními badateli, ale jehož existenci se dosud nepodařilo dokázat. Děj knihy se odehrává na počátku 19. století, kdy výprava bývalých sibiřských vyhnanců najde podivuhodnou zemi,ležící uprostřed ledových plání na obrovském kráteru dosud nevyhaslé sopky. Země oplývá bohatou vegetací a je obydlena pravěkými zvířaty a lidmi národa Onkilonů, žijících na úrovni člověka doby kamenné.
- Золотоискатели в пустыне (1928, Zlatokopové v poušti), román ze života čínských zlatokopů v Džungarii nedaleko sovětských hranic na počátku občanské války vyvolané povstáním Dunganů v druhém polovině 19. století.
- Рудник "Убогий" (1929, Důl "Ubohý"), historický román ze života majitelů zlatých dolů i lidí, kteří v nich pracují.
- Происшествие в Нескучном саду (1940), Incident ve Veselé zahradě), vědeckofantastický román, ve kterém expedice Akademie věd našla na Wrangelově ostrově zmrazeného mamuta, přivezli jej do Moskvy a oživili jej.
- Полет по планетам (1950, Létání po planetách), vědeckofantastický román, ve kterém sovětský pilot vypráví o tom, co při svém létání sluneční soustavou zažil na Merkuru, Venuši a Marsu.
- В дебрях Центральной Азии (1951, Poklady v pustinách Střední Asie), dobrodružný román pro mládež těžící z autorových zkušenosti a zážitků z cest po severozápadní Číně v provincii Sin-ťiang.
- Путешествия в прошлое и будущее (1961, Cesty do minulosti a budoucnosti), posmrtně vydané autorovy vědeckofantastické povídky.
Filmové adaptace
- Земля Санникова (1973, Země Sannikovova), ruský sovětský film, režie Albert S. Mkrtčjan a Leonid Popov
Česká vydání
- Zázračná země, Leopold Mazáč, Praha 1941, přeložil Jiří Voldán, znovu Práce, Praha 1951 pod názvem Plutonie.
- Jak vznikly pevniny a hory, Naše vojsko, Praha 1951, přeložila Nataša Hendrychová.
- Po horách a pouštích Střední Asie, Vyšehrad, Praha 1951, přeložil Martin Šíma.
- Země Sannikovova, Práce, Praha 1955, přeložili Olga Milotová a Jana Vávrová.
- Poklady v pustinách Střední Asie, Mladá fronta, Praha 1956, přeložili Josefa Tamara Poláčková a M. Holubcová.
- Plutónie, SNDK, Praha 1956, přeložili Olga a Bojarovi, znovu 1961 a 1970.
- Zlatokopové v poušti, Práce, Praha 1957, přeložil Jaroslav Kohoutek.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Afanasjevič Obručev na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Afanasjevič Obručev
- (česky) Obručev na webu HedvabnaStezka.cz
- (česky) Obručev na webu LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi
- (rusky) Obručev na webu Герои Страны»
- (rusky) Obručev na webu Ruské akademie věd
- (rusky) Obručev na webu Архив фантастики