Cesta do středu Země

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Cesta do středu Země (rozcestník).
Cesta do středu Země
Frontispis francouzského vydání
Frontispis francouzského vydání
Autor Jules Verne
Původní název Le voyage au centre de la terre
Ilustrátor Édouard Riou
Země FrancieFrancie Francie
Jazyk francouzsky
Edice Podivuhodné cesty
Žánry dobrodružný vědeckofantatický román
Vydavatel Pierre-Jules Hetzel
Datum vydání 1864
Česky vydáno 1881
Předešlé dílo Dobrodružství kapitána Hatterase
Následující dílo Ze Země na Měsíc

Cesta do středu Země nebo také jen Do středu Země (1864, Le voyage au centre de la terre) je dobrodružný vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julesa Verna. Autor ve svém druhém románu z cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires) líčí fantastickou cestu třech odvážlivců, německého přírodovědce a profesora mineralogie Otty Lidenbrocka, jeho mladého synovce Alexe a jejich islandského průvodce Hanse Bjelkeho do středu Země (což je místo v hloubce asi 6 378 140 metrů kolmo pod povrchem naší planety).

Na Vernův román později navázal český spisovatel Ludvík Souček trilogií Cesta slepých ptáků.

Obsah románu[editovat | editovat zdroj]

Příběh je vyprávěn očima šestnáctiletého Axele a začíná přesně v neděli 24. května roku 1863, kdy profesor Lidenbrock náhodu objeví zašifrovaný dokument islandského alchymisty ze 16. století Arneho Saknussemma. Podaří se mu text psaný runovým písmem rozluštit a zjistí, že Saknussemm v dokumentu tvrdí, že sestoupil do středu Země. Profesor okamžitě zorganizuje výpravu na Island, protože podle Saknussemma je vstupní místo pro cestu do podzemí v jednom ze tří kráterů vyhaslé islandské sopky Snæffelsjökull, a to v tom, na nějž dopadne posledního červnového dne stín horského štítu Scartarisu.

Cesta do středu Země, šifrovaný dokument Arneho Saknusemma.

Po určení správného kráteru začala výprava sestupovat do zemských hlubin. Světlo cestovatelům zajišťovaly elektrické lampy a před žízní je zachránila nalezená podzemní řeka. Za dvacet dní ušli asi 130 kilometrů a ocitli se v hloubce kolem 24 kilometrů. Devátého srpna učinili cestovatelé neuvěřitelný objev. Zhruba v hloubce 55 kilometrů pod zemským povrchem vstoupili do gigantické dutiny osvětlené jakousi elektrickou září (kterou Verne přirovnával k záři polární), ve které bylo obrovské podzemní moře. Na jeho březích výprava nalezla les obrovských hub a mnoho dávno vymizelých druhohorních a třetihorních rostlinných i živočišných druhů. Cestovatelé si postavili vor a 13. srpna se vydali na plavbu, při které mohli pozorovat zápas ichtyosaura s plesiosaurem. Za týden urazili více než 400 kilometrů a o pět dní později odhadovali, že již propluli pod Anglií a Francií (celé moře bylo nakonec široké téměř 900 kilometrů). Po přistání na druhém břehu nalezli dokonce skupinu mastodontů, které sledoval pračlověk vysoký asi 12 stop (tj. 3,6 metru). Cestovatelé zde také objevili Saknussemmovo znamení, ukazující další cestu do podzemí. V té jim však bránil zával, který se pokusili odstřelit pomocí střelného prachu. Před výbuchem odpádlovali na moře, ale exploze byla větší, než očekávali. Vor byl uvolněným proudem vody vehnán do velké pukliny, po určité době se dostal do komína plného stoupající vody a magmatu a nakonec byl 28. srpna vyvržen na zemský povrch. Cestovatelé brzy zjistili, že se z hlubin Země dostali vedlejším kráterem sopky Stromboli na Liparských ostrovech severně od Sicílie, a s velkou slávou se vrátili domů.

Díky mladému vypravěči má román obrovský spád, protože Axelovy vědomosti nemohou být díky jeho věku tak rozsáhlé, aby Jules Verne mohl zaplnit své dílo vědeckými fakty, kterými mnohdy děj svých příběhů poněkud rozmělňoval. Proto patří tato kniha přes neudržitelný vědecký základ ke stále velmi oblíbeným Vernovým dílům

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Knihu Cesta do středu Země ilustroval Édouard Riou.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Díky své popularitě byl román několikrát zfilmován:

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu