Přeskočit na obsah

Vladimir Afanasjevič Obručev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimir Afanasjevič Obručev
Narozenívesnice Klepenino poblíž Rževu, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí19. června 1956 (ve věku 92 let)
Zvenigorod, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povolánígeolog, objevitel, paleontolog, geograf, spisovatel, autor sci-fi, autor dětské literatury, vědec a vysokoškolský učitel
Národnostruská
Alma materBáňský institut v Petrohradě
Tématageologie, geografie, paleontologie, geomorfologie, bibliografie, pedagogika, próza, spekulativní fikce, literární tvorba, vědecká fikce a sci-fi literatura
Významná dílaPlutónie,
Země Sannikovova
OceněníŘád rudého praporu práce (1938),
Stalinova cena,
medaile Na památku 800 let Moskvy,
medaile Na památku vládnutí imperátora Alexandra III.
Politická příslušnostKonstitučně demokratická strana
DětiDmitrij Vladimirovič Obručev
RodičeAfanasij Aleksandrovič Obruchev
PříbuzníNikolai Afanasevich Obruchev (sourozenec)
Viktor Bobrovsky (nevlastní syn)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Afanasjevič Obručev (rusky Владимир Афанасьевич Обручев; 28.jul./ 10. října 1863greg., vesnice Klepenino poblíž Rževu, Tverská gubernie – 19. června 1956, Zvenigorod, Moskevská oblast) byl ruský sovětský geolog, geograf a spisovatel literatury science fiction.[1][2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Obručev se narodil v rodině důstojníka. Roku 1886 ukončil studium na Báňském institutu v Petrohradě. Po promoci se zúčastnil výprav do Střední Asie a na Sibiř a v letech 1892–1894 stál v čele expedice Ruské geografické společnosti do severní Číny a do Mongolska. Poté pracoval jako profesor (v letech 1918–1919 v Simferopolu, 1919–1921 v Tomsku a 1921–1929 v Moskvě.[1]

Od roku 1929 byl členem Sovětské akademie věd, od roku 1939 vedl její Ústav pro vědu o věčně zmrzlých půdách. Výsledky své vědecké práce publikoval ve více než tisíci vědeckých pojednáních a v mnoha článcích a referátech.[2] Byl čestným předsedou Sovětské zeměpisné společnosti, obdržel titul Hrdina socialistické práce, pětkrát Leninův řád a mnohá další vyznamenání.[1] Jeho jménem je pojmenován minerál obručevit, kráter na Měsíci, stanice v Antarktidě, hora a horský hřbet a mnohá další geografická pojmenování.

Své poznatky se Obručev také snažil zpopularizovat ve svých cestopisných, dobrodružných a vědeckofantastických knihách, určených především mládeži. Je také autorem knih o ruských geografech a asijských objevitelích (Prževalskij, Kropotkin a další).

Z díla

[editovat | editovat zdroj]

Odborné publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Центральная Азия, Северный Китай и Наньшань (1900–1901, Střední Asie, severní Čína a Nan-Šan), dva díly.
  • История геологического исследования Сибири(1931–1949), Dějiny geologického průzkumu Sibiře), pět dílů.
  • Геология Сибири (1935–1938, Geologie Sibiře), tři díly.

Populárně naučné knihy

[editovat | editovat zdroj]
  • От Кяхты до Кульджи (1940, Z Kjachty do Kuldži), cestopis z cesty do Střední Asie a Číny, populární zpracování výsledků autorovy vědecké a cestovatelské činnosti.
  • По горам и пустыням Средней Азии (1948, Po horách a pouštích Střední Asie), cestopis,
  • Мои путешествия по Сибири (1948, Moje cesty po Sibiři), cestopis.
  • Происхождение гор и материков (1950, Jak vznikly pevniny a hory).

Krásná literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Плутония (1924, Plutónie), česky také jako Zázračná země, vědeckofantastický příběh napsaný již roku 1915 a ovlivněný Cestou do středu Země Julesa Verna,[1] ve kterém autor na základě fantastické teorie duté zeměkoule podává čtenáři napínavým způsobem poznatky o geologických epochách Země Kromě toho je námět románu velmi podobný pozdějšímu českému filmu Cesta do pravěku.
  • Земля Санникова (1926, Země Sannikovova), vědeckofantastický román o nalezení tajemného ostrova v Arktidě, který byl v již několikrát z dálky spatřen polárními badateli, ale jehož existenci se dosud nepodařilo dokázat. Děj knihy se odehrává v letech 1904–1905, kdy výprava bývalých sibiřských vyhnanců najde podivuhodnou zemi, ležící uprostřed ledových plání na obrovském kráteru dosud nevyhaslé sopky. Země oplývá bohatou vegetací a je obydlena pravěkými zvířaty a lidmi národa Onkilonů, žijících na úrovni člověka doby kamenné.
  • Золотоискатели в пустыне (1928, Zlatokopové v poušti), román ze života čínských zlatokopů v Džungarii nedaleko sovětských hranic na počátku občanské války vyvolané povstáním Dunganů v druhém polovině 19. století.
  • Рудник "Убогий" (1929, Důl "Ubohý"), historický román ze života majitelů zlatých dolů i lidí, kteří v nich pracují.
  • Происшествие в Нескучном саду (1940), Incident ve Veselé zahradě), vědeckofantastický román, ve kterém expedice Akademie věd našla na Wrangelově ostrově zmrazeného mamuta, přivezli jej do Moskvy a oživili jej.
  • Полет по планетам (1950, Létání po planetách), vědeckofantastický román, ve kterém sovětský pilot vypráví o tom, co při svém létání sluneční soustavou zažil na Merkuru, Venuši a Marsu.
  • В дебрях Центральной Азии (1951, Poklady v pustinách Střední Asie), dobrodružný román pro mládež těžící z autorových zkušenosti a zážitků z cest po severozápadní Číně v provincii Sin-ťiang.
  • Путешествия в прошлое и будущее (1961, Cesty do minulosti a budoucnosti), posmrtně vydané autorovy vědeckofantastické povídky.

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století, Votobia, Praha 2000, str. 358–359
  2. ↑ a b Slovník spisovatelů Sovětského svazu II., Odeon, Praha 1978, str. 163

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimir_Afanasjevič_Obručev&oldid=23795376“