Vápenná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci v okrese Jeseník. O vrcholu v Malých Karpatech pojednává článek Vápenná (Malé Karpaty).
Vápenná
Kostel sv. Filipa
Kostel sv. Filipa
Znak obce VápennáVlajka obce Vápenná
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJavorník
Obec s rozšířenou působnostíJeseník
(správní obvod)
OkresJeseník
KrajOlomoucký
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°17′ s. š., 17°5′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 187 (2023)[1]
Rozloha36,79 km²[2]
Katastrální územíVápenná
Nadmořská výška408 m n. m.
PSČ790 64
Počet domů358 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduVápenná 442
790 64 Vápenná
vapenna@rychleby.cz
StarostaLeoš Hannig
Oficiální web: www.vapenna.cz
Vápenná
Vápenná
Další údaje
Kód obce541249
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vápenná (do roku 1949 Zighartice,[4] německy Setzdorf[5]) je obec, která se nachází v okrese Jeseník v Olomouckém kraji. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec Vápenná sousedí na severu s obcí Černá Voda a s městem Žulová, na západě s obcí Skorošice, na jihu s obcí Lipová-lázně a na východě s obcemi Česká Ves a Stará Červená Voda. Od okresního města Jeseník je vzdálena 10 km a od krajského města Olomouc 78 km.

Geomorfologicky patří Vápenná k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické , na rozhraní oblasti jesenické (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelky Hornolipovská hornatina a Sokolský hřbet) a oblasti Krkonošsko-jesenické podhůří (geomorfologický celek Žulovská pahorkatina). Nejvyšším vrcholem je Studený (1042 m n. m.), dalšími např. Kopřivník (929 m n. m.), Kopřivný (823 m n. m.), Na radosti (979 m n. m.), Jasanový vrch (800 m n. m.), Žulový vrch (719 m n. m.).

Území Vápenné patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Hlavním tokem je říčka Vidnávka, která protéká obcí zhruba severním směrem a přijímá mj. zleva v Lesní Čtvrti potok Obloučník a Ztracený potok (protékající osadou Polka) a zprava Vápenský potok. Na severozápadě katastru pramení pod Zelenou horou Černý potok a pod Studničním vrchem Mariánský potok.

Území obce pokrývá ze 16,5 % zemědělská půda (7 % orná půda, 8,5 % louky a pastviny) a z téměř 78 % les.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Je možné, že se k dnešní Vápenné vztahuje jméno vesnice Schiccovici v zakládací listině kláštera ve slezském Jindřichově (Henryków). První spolehlivá písemná zmínka o obci zvané Seczikisdorf se však ale vyskytuje poměrně pozdě, až z roku 1358, kdy ves vykoupil vratislavský biskup (spolu s celým panstvím přináležejícím k hradu Frýdberku – dnešní Žulová) od loupeživých rytířů, bratří Hynka a Václava Haugviců a připojil ji ke svému panství se sídlem na Jánském Vrchu. Jméno vesnice pochází pravděpodobně od lokátora slovanského původu jménem Siecich, Siecik, Setěch nebo Secech. Pozdější české jméno Zighartice vzniklo až mnohem později, zřejmě mylným odvozením od jména Sieghart. Ves se nalézala v majetku vratislavských biskupů.

Již roku 1420 jsou však Zighartice jmenovány jako pusté a obnoveny byly až roku 1576. Ves poté poměrně rychle rostla i přes poničení ve třicetileté válce. Již roku 1629 se zde zmiňuje výroba vápna ve dvou vápenných pecích; vedle toho bylo významnou aktivitou v obci dřevařství. Výrazem rozvoje obce ve 2. polovině 18. století bylo vedle založení řady osad v jejím okolí (Polky, Nýznerova a dalších) také stavba kostela sv. Filipa (na počest patrona chrámu, biskupa Filipa Schaffgotsche) v letech 1780–1781 i s farní budovou (tehdy budovou lokálie; na faru byla změněna až roku 1845), zřízení školy od roku 1781 (stálá školní budova zde byla až od roku 1872) a povýšení zdejšího fojtství na rytířský statek roku 1775. Statek fojtství zůstal – ve srovnání se situací v okolních vesnicích – poměrně skromný, přesto k němu patřila zejména osada Nýznerov.

Obyvatelstvo se v té době vedle zemědělství živilo též dřevařstvím a přadláctvím, ale největší význam pro rozvoj obce v 19. století měla výroba vápna ze zdejšího vápence. V roce 1836 zde bylo napočteno sedmnáct vápenných pecí, již modernějších než původní polní pece, ale skutečný průmyslový rozvoj začal až se stavbou moderních kruhových vápenek. První z nich nechal roku 1868 postavil Anton Cajetan Latzel ze známé rodiny podnikatelů se lněnou přízí ze sousedních Skorošic, které patřilo od roku 1839 zdejší fojtství. Rodině Latzelů patřila nejvýznamnější vápenka v obci do roku 1945; byly zde však i další závody A. Rösnera a S. Neugebauera, založené bezprostředně po latzelovské vápence. Kromě toho se na území obce nalézaly lomy na žulu a mramor.

Vápenná byla do konce patrimoniální správy roku 1850 součástí panství Frýdberk (Žulová) patřícího vratislavskému biskupovi, od té doby je samostatnou obcí.

Vápenná se díky průmyslu stala jednak jednou z největších vesnic v okolí (téměř 3000 obyvatel), jednak také střediskem dělnického, zvláště komunistického hnutí, které se vyostřilo zejména začátkem 30. let 20. století, kdy těžbu a zpracování nerostů na Jesenicku silně ochromila hospodářská krize. Řada zdejších dělníků se aktivně účastnila tzv. Frývaldovské stávky a na zdejším hřbitově je pohřbeno sedm obětí četnické střelby z 25. listopadu 1931. Po prohrané stávce se obyvatelstvo obrátilo vesměs k Sudetoněmecké straně.

Po druhé světové válce a odsunu německých obyvatel se zde dlouho udržela tradiční průmyslová odvětví; poslední žulový lom, lom Jana Vycpálka, byl uzavřen roku 1969 a vápenka zastavila provoz o deset let později. Zdejší zemědělství bylo nejprve koncentrováno do jednotného zemědělského družstva a poté přičleněno ke Státnímu statku Žulová, lesnictví k Lesnímu závodu Javorník.

Těžbu a zpracování mramoru provozuje dosud firma Omya CZ s.r.o. Vápenná, která má vlastní mramorový lom na Smrčníku již na katastru Lipové-lázní. Vápenná se rovněž stala rekreační oblastí, ve které jsou zvláštními lákadly bývalé lomy (Vycpálkův, Arcibiskupský).

Vápenná je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003.[6] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník.[7] Z Euroregionu Praděd[8] vystoupila roku 2005.

Osady[editovat | editovat zdroj]

Vedle osady Polka, která má postavení části obce, má Vápenná tyto další místní části:

Zelená Hora (něm. Grünberg) 2 km na východ od Vápenné, založená v 70. letech 18. století. Roku 1930 zde bylo 14 domů a 108 obyvatel.

Část Starého Podhradí (do 1948 Nový Kaltštejn, něm. Neu-Kaltenstein) 3,5 km východně od Vápenné. Větší část osady patří k obci Černá Voda, s níž má i celá osada jediné dopravní spojení. V současnosti se jedná o sloučení obou dílů. Roku 1930 bylo ve vápenské části Starého Podhradí 8 domů a 34 obyvatel.

Paseky (dříve Muhrova Paseka, něm. Moorhau nebo Muhrhau) a Bažiny (dříve Vrbiska, něm. Weiden Sümpfe, Weidensümpfe), dvě skupiny chalup 3 km jihovýchodně od Vápenné, v nivě Vápenského potoka od Předním a Zadním Jílovcem, založené v 70. letech 18. století. Roku 1930 bylo v Pasekách 6 domů a 43 obyvatel, v Bažinách 8 domů a 54 obyvatel.

Lesní Čtvrť (něm. Bogengrund), 3 km jižně od Vápenné na cestě do Lipové-lázní, na soutoku Vidnávky a potoka Obloučník. Roku 1930 zde bylo 5 domů a 41 obyvatel.

Do roku 1949 patřila k Vápenné také větší část osady Nýznerova (zvaná též Nýznerov 1. díl), založená na pozemcích bývalého vápenského fojtství. Ta se však nalézala na nejzápadnější hranici obce a byla přístupná jen od Žulové a od Skorošic. Ke Skorošicím byla nakonec uvedeného roku připojena.

Správní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Správní příslušnost Vápenné od roku 1848[9]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Vápenné podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[10]

Celá obec Vápenná

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2091 2058 2216 2284 2516 2599 2475 2936[p 1] 3326 1309 1135 1311 1278 1338 1358 1272[p 2]
  1. ↑ z toho: 37 Čechoslováků, 2868 Němců; 2892 řím. kat., 14 evang., 1 izrael., 20 bez vyzn.
  2. ↑ z toho: 1054 Čechů, Moravanů a Slezanů, 119 Slováků, 47 Němců, 1 Polák; 418 řím. kat., 3 evang., 2 pravosl., 724 bez vyzn.

V obci Vápenná je evidováno 367 adres : 365 čísel popisných (trvalé objekty) a 2 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[11] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 323 domů, z toho 270 trvale obydlených.

Část obce Vápenná

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1810 1832 1981 2078 2290 2397 2273 2727[p 1] 1090 1210 1183 1305 1336 1223
  1. ↑ z toho: 37 Čechoslováků, 2059 Němců; 2684 řím. kat., 13 evang., 1 izrael., 20 bez vyzn.

V samotné Vápenné (bez Polky) je evidováno 354 adres : 353 čísla popisná (trvalé objekty) a 1 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty).[12] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 307 domů, z toho 259 trvale obydlených.

Církevní správa[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá Vápenná do farnosti Vápenná, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[13] Farnost je administrována excurrendo z Vidnavy.

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku.[14] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nachází rovněž farnost pro pravoslavné věřící.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vápennou vede regionální železniční trať č. 295 (železniční trať Lipová Lázně - Javorník ve Slezsku). Na území obce je stanice této trati s názvem „Vápenná“.

Obcí prochází silnice I. třídy číslo 60 z Jeseníku a Lipové-lázní směrem na Žulovou, Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje jako silnice 382 do polského Pačkova. Z ní odbočují komunikace místního významu (např. do osad Polka a Zelená Hora).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

  • Římskokatolický farní kostel svatého Filipa, klasicistní z let 1780–1781, s barokním mobiliářem a obrazovou výzdobou Aloise Baucha z Vidnavy a se starým hřbitovem obehnaným kamennou zdí (kulturní památka)[15]
  • Hrob obětí frývaldovské stávky z roku 1931 (kulturní památka)[16]
  • Boží muka u silnice na Žulovou z počátku 19. století, ve stylu lidového baroka[17]
  • Sloup se sochou Ukřižovaného (kulturní památka)
  • Dům čp. 98 – lidová architektura z přelomu 18. a 18. století (kulturní památka)[18]
  • Památník obětem 1. světové války z roku 1925, obnoven roku 2003
  • Kamenná šachtová vápenka u nádraží

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází mateřská škola a základní škola nižšího i vyššího stupně (1.-9. ročník).[19]

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Emil Beier (1893–1985), sudetoněmecký politik, nacistický starosta Ostravy v letech 1940–1945.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  5. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 860. 
  6. ↑ http://www.zulovsko.cz/
  7. ↑ http://www.smoj.cz/
  8. ↑ http://www.europraded.cz/
  9. ↑ GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650–651.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 36.  Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.  Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 976–977. 
  11. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. 
  12. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9. 
  14. ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha: Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 204–205. 
  15. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=322
  16. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=319
  17. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=324
  18. ↑ http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=323
  19. ↑ http://www.zsvapenna.jesenicko.com/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AUGUSTINKOVÁ, L.: Stavební vývoj venkovského domu čp. 98 ve Vápenné. Časopis Slezského zemského muzea v Opavě, série B, vědy historické, LXIV, 2015, č. 2, s. 177 – 184.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Části obce Vápenná
Části obce
Města a obce okresu Jeseník
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vápenná&oldid=23275781“