Mikulovice (okres Jeseník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mikulovice
Mikulovice - Bělá a most pro pěší

Mikulovice - Bělá a most pro pěší

znak obce Mikulovicevlajka obce Mikuloviceznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0711 540382
kraj (NUTS 3): Olomoucký (CZ071)
okres (NUTS 4): Jeseník (CZ0711)
obec s rozšířenou působností: Jeseník
pověřená obec: Zlaté Hory
historická země: Slezsko
katastrální výměra: 33,28 km²
počet obyvatel: 2680 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 320 m
PSČ: 790 83 až 790 84
zákl. sídelní jednotky: 5
části obce: 3
katastrální území: 3
adresa obecního úřadu: Hlavní 5
Mikulovice
790 84 Mikulovice u Jeseníku 1
starosta / starostka: Jiří Šimík
Oficiální web: http://www.mikulovice.cz
E-mail: asistentka@mikulovice.cz

Mikulovice
Red pog.png
Mikulovice
Mikulovice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Obec Mikulovice (něm. Niklasdorf,[2] pol. Mikułowice) se nachází v okrese Jeseník, kraj Olomoucký. Žije zde 2,5 tisíce obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec Mikulovice sousedí na východě a severu s Polskem (gmina Głuchołazy), na západě s obcemi Velké Kunětice, Hradec-Nová Ves, Písečná a Česká Ves, na jihu s městem Jeseník a na jihovýchodě s městem Zlaté Hory. Od okresního města Jeseník je vzdálena 12,5 km a od krajského města Olomouc 79 km.

Geomorfologicky patří Mikulovice k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), oblasti jesenické (východosudetské) na rozhraní geomorfologického celku Rychlebské hory (podcelek Sokolský hřbet) a geomorfologického celku Zlatohorská vrchovina (podcelky Bělská pahorkatina a Rejvízská hornatina). Nejvyšším vrcholem jsou Bílé skály (922 m n. m.) v jihozápadním cípu katastru Širokého Brodu, poblíž jsou Zelený vrch (832 m n. m.) a Sporný vrch (756 m n. m.), severní břeh Bělé je rovinatější (Svinský kopec 388 m n. m.).

Území Mikulovic patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Hlavním tokem je říčka Bělá, která protéká obcí severovýchodním směrem a přijímá zleva (z jihu) několik menších toků, zejména Lesní potok a potok Olešnici (polsky Bialka). V jihozápadním cípu katastru osady Široký Brod pramení potok Chebzí, protékající stejnojmennou osadou, a nalézá se tu i několik pramenů jesenické lázeňské soustavy (Viktorův pramen, Mexický pramen, pramen Lesní Muž). Osadou Kolnovice protéká Kolnovický potok.

Území obce pokrývá z téměř 46 % zemědělská půda (34,5 % orná půda, 8 % louky a pastviny) a z 44,5 % les.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1263 pod názvem Villa Nicolai, tj. Mikulášova ves, avšak s poznamenáním, že byly založeny již za vratislavského biskupa Vavřince (†1232). Tehdy se o ně před biskupem soudili potomci otmuchovských rychtářů Vítka a Siegfrieda. Ves vznikla v průběhu kolonizace, kterou v 13. století na nově nabytém území Jesenicka prováděli vratislavští biskupové za pomoci osídlenců z Frank a Durynska, a pojmenována je zřejmě po svém lokátoru Mikulášovi. Ve středověku se zde u říček Bělá a Olešnice rýžovalo zlato.

Mikulovice patřily k majetku vratislavského biskupství, avšak v 15. a 16. století bývaly dávány v léno (roku 1527 je držela paní Světlíková). Od poloviny 16. století patřily přímo biskupovi v rámci frývaldovského panství, zdejší fojtství však bylo samostatným rytířským lenním statkem.

Kostel sv. Mikuláše s farou je zmiňován již k roku 1293. Později je však ves počítána k faře v Hlucholazech a od roku 1413 v Ondřejovicích. Samostatná farnost byla obnovena až roku 1672. Roku 1903 byl dosavadní malý kostel, jehož jádro pocházelo z doby kolem roku 1550, nahrazen novostavbou.[3]

Roku 1907 byly Mikulovice povýšeny na městys (tento status ztratily při správní reformě roku 1949).

V roce 1960 byly k Mikulovicím přičleněny dosud samostatné obce Kolnovice (s osadami Terezín a Vysutá) a Široký Brod. K 1. lednu 1976 byl k obci přičleněn i Hradec s osadou Nová Ves, avšak ten se k 23. listopadu 1990 opět osamostatnil.

Mikulovice jsou členem Mikroregionu Zlatohorsko, svazku obcí vzniklého v roce 2001.[4] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[5] a od roku 1997 členem Euroregionu Praděd.[6]

Součástí Mikulovic byla osada Bukovec (něm. Buchberg), založená roku 1786 parcelací vrchnostenského dvora na jižní straně Mikulovic. Pojmenována byla po tehdejším krajském hejtmanovi rakouské části Nisského knížectví, Antonu Mikuschovi von Buchberg. Brzy stavebně splynula se samotnými Mikulovicemi a roku 1976 byla i administrativně zrušena.[7]

Správní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Správní příslušnost Mikulovic od roku 1848[8]

1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, (Mikulovise a Široký Brod) panství Frývaldov, (Kolnovice) (statek Kolnovice

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Lipové-lázní podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[9]

Celá obec Mikulovice

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 4014 4327 4987 4939 4947 4688 4966[p 1] 2436 2822 2797 2813 2704 2782[p 2]
  1. z toho: 123 Čechoslováků, 4660 Němců; 4865 řím. kat., 31 evang., 10 čsl., 13 starokatol., 3 izrael., 26 bez vyzn.
  2. z toho: 2518 Čechů, Moravanů a Slezanů, 157 Slováků, 13 Němců, 7 Poláků; 640 řím. kat., 9 čsl. hus., 24 evang., 7 pravosl., 1802 bez vyzn.

V obci Mikulovice je evidováno 758 adres : 724 čísla popisná (trvalé objekty) a 34 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 652 domů, z toho 588 trvale obydlených.

Část obce Mikulovice

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2569[p 1] 2457 2718 3166 3324 3320 3098 3338[p 2][p 3] 3317 1624 1786 2184 2192 2333 2291 2350
  1. z toho: Mikulovice: 2158, Bukovec: 411
  2. z toho: 102 Čechoslováků, 3145 Němců; 3258 řím. kat., 27 evang., 10 čsl., 13 starokatol., 3 izrael., 22 bez vyzn.
  3. z toho: Mikulovice: 2839, Bukovec: 499

V Mikulovicích je evidováno 585 adres : 569 čísel popisných (trvalé objekty) a 16 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 508 domů, z toho 471 trvale obydlených.

Církevní správa[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá obec do dvou farností: části Mikulovice a Kolnovice (včetně Terezína a Vysuté) do farnosti Mikulovice, část Široký Brod do farnosti Široký Brod. Obě farnosti patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[11]

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru v Jeseníku.[12] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nachází rovněž farnost pro pravoslavné věřící.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Základní sídelní jednotky[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území[editovat | editovat zdroj]

  • Kolnovice (362,01 ha)
  • Mikulovice u Jeseníka (1857,88 ha)
  • Široký Brod (1108,32 ha)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nádraží v Mikulovicích

Mikulovicemi vede peážní železniční trať č. 292 (Železniční trať Šumperk - Krnov). V obci je stanice této trati s názvem „Mikulovice“ a železniční hraniční přechod. Ve stanici Mikulovice začíná rovněž regionální železniční trať č. 297 (Železniční trať Mikulovice - Zlaté Hory).

Obcí procházejí:

U Mikulovic se nachází letiště Mikulovice (LKMI).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Římskokatolický farní kostel svatého Mikuláše. Trojlodní kostel v historizujícím slohu byl postaven v roce 1903 z iniciativy vratislavského biskupa kardinála Georga Koppa podle projektu brněnského architekta Richarda Voelkla. Zachovalo se původní vybavení z let 1903–1904, včetně věžních hodin a jednoho ze tří zvonů, zasvěceného svaté Františce a odlitého ve Vídeňském Novém Městě. Varhany v kostele pocházejí z roku 1929. Z předchozího kostela se zachoval reliéf se scénou Ukřižování a čtyř evangelistů z 2. poloviny 16. století a náhrobní deska z roku 1605. V roce 2006 byl kostel společně s uměleckými díly z interiéru, ohradní zdí a schodištěm zapsán ministerstvem kultury na seznam kulturních památek.[13][14]
  • Tis červený u kostela, jehož stáří je odhadováno na 700-800 let (památný strom)[15]
  • socha sv. Jana Nepomuckého mezi dvěma lípami (lípa srdčitá a lípa velkolistá - památné stromy)[15]
  • V katastru obce se nachází areál nejdříve skladu munice (H.Ma.Nif.), následně zajateckého tábora a po absolutně nejdelší dobu své historie objekt vojenské posádky VÚ č. 8189. Nachází se zde pomník padlých válečných zajatců.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází mateřská škola a základní škola nižšího i vyššího stupně (1.-9. ročník).[16]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-13]. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 856.  
  3. Ladislav Hosák, Historický místopis země Moravskoslezské (reprint), Academia, Praha 2004, s. 856
  4. http://www.zlatohorsko.cz/
  5. http://www.smoj.cz/
  6. http://www.europraded.cz/
  7. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. díl. Praha : Libri, 1998. ISBN 80-85983-15-X. S. 889-892.  
  8. GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2.  
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha : ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650-651.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 32-33.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha : ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 976-977.  
  10. a b Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  11. BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9.  
  12. NEŠPOR, Zdeněk R.. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha : Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-9. S. 206-207.  
  13. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska, II. díl. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0695-8. S. 506-507.  
  14. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=393
  15. a b http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=471
  16. http://skola.mikulovice.cz/