Juan Carlos I.

Jan Karel I. Španělský
Jeho Veličenstvo král španělský
Král Jan Karel I. Španělský
Doba vlády	22. listopadu 1975 – dosud
Korunovace	27. listopadu 1975, Madrid
Úplné jméno	Juan Carlos Alfonso Víctor María de Borbón y Borbón-Dos Sicilias
Tituly	Král španělský, kastilský, leónský, aragonský, obojí Sicílie (tj. neapolský a sicilský), jeruzalémský, navarrský, granadský, toledský, valencijský, galicijský, mallorský, sevilský, cerdeñský, kordobský, korsický, murcijský, menorský, jaénský, algarvský, algecirský, gibraltarský, Kanárských ostrovů, východo a západoindický a Atlantských ostrovů.
Narození	5. ledna 1938
	Řím, Itálie
Předchůdce	Diktátor Francisco Franco
Nástupce	(pravděpodobně) Filip, asturský kníže Princ Filip
Královna	Sofie Řecká
Potomci	korunní princ Filip (asturský kníže), infantka Elena, Kristýna Španělská
Rod	Bourboni
Dynastie	Bourboni
Hymna	Marcha Real (Královský pochod)
Otec	Arcivévoda Juan Bourbonský
Matka	Marie de las Mercedes Bourbonská-Obojí Sicílie
Podpis

Juan Carlos I., česky Jan Karel I., plným jménem Juan Carlos Alfonso Víctor María de Borbón y Borbón-Dos Sicilias (* 5. ledna 1938) je od roku 1975 španělským králem. Narodil se jako vnuk španělského krále Alfonse XIII.

Původ

Pochází z rodu Bourbonů, který ve Španělsku vládne od roku 1700. Jeho otcem byl Juan de Borbón, hrabě barcelonský, jeho matkou doña Marie Mercedes Bourbonská z rodu Bourbon-Orléans. Juan Carlos byl jmenován nástupcem Francisca Franca, který do něho vkládal své naděje, že bude vládnout jako absolutní monarcha. Juan Carlos však v zemi nastolil demokratické reformy.

Rodina

Osobní znak španělského krále Juana Carlose I.

Jan Karel I. měl mladšího bratra Alfonsa, jenž však zemřel na následky nešťastné náhody ještě jako dítě.

Juan Carlos I. se dne 14. května 1962 oženil s princeznou Sofií, nejstarší z dětí řeckého krále Pavla a Frederiky Brunšvické. Spolu mají tři děti: infantku Elenu, infantku Cristinu a Filipa, knížete asturského; a osm vnoučat: Felipeho Juana Froilána, Juana Valentina, Viktorii Federicu, Pabla Nicolase, Miguela, Irene, Leonor a Sofii.

Panování

Zástava krále Španělska.

Když 20. listopadu 1975 zemřel generalissimus Franco, souhlasil s dodržováním principů Národního hnutí, jež byly určeny pro situaci zachování frankismu. Nicméně mladý panovník jich využil jako opory k vyhlášení referenda o politické reformě, jež skončila drtivou podporou 94% hlasů ve prospěch reformy, čímž byly vytvořeny předpoklady přechodu k demokracii. 22. listopadu 1975 byl kortesami prohlášen králem Španělska jako Jan Karel I. Španělský (Juan Carlos I de España) a 27. listopadu v ceremoniálu svatého pomazání zvaném: «Mše Ducha Svatého (Misa de Espíritu Santo)», což je ekvivalent korunovace, která se konala ve starobylé katedrále San Jerónimo el Real v Madridu, usedl na španělský trůn.

Španělské vlády během panování Juana Carlose

• Carlos Arias Navarro (1974-1976): předsedal prvním demokratickým reformám. Jeho soustavný nesouhlas s tempem a intenzitou změn podněcovaných monarchou a jeho trvání na zachování odkazu diktátora Francisca Franca, nakonec přispěly k jeho rezignaci. 1. července 1976, po napjatém hovoru s králem, Arias Navarro nakonec předal svoji demisi.

• Adolfo Suárez (1976-1981), UCD: podporovaný skupinou politiků generace, jež různými cestami dospěla k demokratickému přesvědčení, v letech 1976 až 1979, sesadil franquistickou vládu pomocí strategie zásadních vnitropolitických reforem striktně v souladu se zněním Zákona hnutí (Leyes del Movimiento). Klíčovými mezníky jeho vlády byly schválení politické reformy a první svobodné generální volby (1977), z nichž vzešli ústavní kortesy (Cortes constituyentes) jež sepsaly a přijaly dosud platnou novou španělskou ústavu (1978). Adlofo Suárez odstoupil v roce 1981 unavený rostoucím tlakem levicových stran a napětím ve vlastní straně, UCD.

• Leopoldo Calvo-Sotelo (1981-1982), UCD: nejzávažnějším rozhodnutím během jeho mandátu bylo vyjednání vstupu Španělska do NATO, proti kterému se ovšem na odpor silně stavěla opozice vedená PSOE Partido Socialista Obrero Español. Během jeho krátkého funkčního období byly definitivně zmařeny poslední neúspěšné pokusy pučistů. Rovněž se podařilo prosadit potřebného rozvodového zákona (Ley del Divorcio).

• Felipe González (1982-1996), PSOE: nejvýznamnějšími činy jeho dlouhého předsednictví byly vstup do NATO, jehož byl předtím odpůrcem, jež však bylo potvrzeno v referendum v roce 1986, vstup do Evropského hospodářského společenství (dnešní Evropská unie) a hostění Olympijských her v Barceloně v roce 1992. Jeho zásadní ekonomická, sociální a infrastrukturální modernizace, podporovaná naprostou většinou v zemi, ve svých posledních letech vyústila v hlubokou ekonomickou krizi, téměř všeobecnou korupci a do určité míry také, ač skryté, zapojení do GAL, spiknutí při státním teroru proti organizaci ETA. Jeho vztah k panovníkovi byl poměrně vřelý, ačkoli docházelo k dílčím nesrovnalostem, jako například špionážní skandál s rozličnými osobami, mezi kterými se král pohyboval.

José Luis Rodríguez Zapatero podruhé skládá přísahu do rukou španělského královského páru, Juana Carlose I. a královny Sofie.

• José María Aznar (1996-2004), PP: jeho politika je charakteristická ekonomickými úspěchy: nulový deficit, tvorba velkého množství pracovních míst, privatizace a trvalý růst ve všech okolních státech, čerpání evropských dotací, ekonomická prosperita a privatizace státních firem, což mu umožnilo dovršit kriteria konvergence s eurem. Nepodařilo se mu však dosáhnout snížení závislosti španělské ekonomiky na sektoru stavebnictví. Hlavními milníky jeho předsednictví bylo plná integrace Španělska do vojenské struktury NATO, oficiální vstup do eurozóny (2000-2002) a diplomatická podpora USA při invazi do Iráku. Pokud jde o jeho vztah s panovníkem, vnější dojem působí poměrně chladně a dosti odtažitě.

Celkově se zdá, že jak za vlády Felipe Gonzáleze a José Maríi Aznara, král z důvodu procesu Přechodu k demokracii po několik desetiletí do procesu demokratizace země příliš nezasahoval, což vedlo k zdání, že se politická role krále snižuje. Tři dny před volbami v roce 2004, ve kterých se Aznar rozhodl neucházet se o křeslo předsedy vlády, byl spáchán teroristický útok 11. března (11-M) v Madridu. Téhož dne byl vyhlášen státní smutek a král se ve svém projevu obrátil k národu a útoky na veřejnost odsoudil.

• José Luis Rodríguez Zapatero (2004-2011), PSOE.

• Mariano Rajoy (2011-dosud), PP.

Tituly, pocty a oslovení

Španělská královská rodina
JV Král JV Královna JKV asturský kníže JKV asturská kněžna JKV Infantka Leonor JKV Infantka Sofie JKV vévodkyně z Luga JKV vévodkyně z Palma de Mallorca JKV vévodkyně z Badajoz JKV vévodkyně ze Sorie JKV vévoda z Kalábrie JKV vévodkyně z Kalábrie

Španělská ústava, ve svém Článku II, odst. 56, paragraf 2, vyhrazuje titul španělského krále osobě Juana Carlose I., přičemž ten je jako panovník oprávněn užívat i další čestné tituly a hodnosti, které se obvykle vztahují k historickým územním entitám, tradičně spojených se Španělskou korunou:

• Král španělský, kastilský, leónský, aragonský, obojí Sicílie (tj. neapolský a sicilský), jeruzalémský, navarrský, granadský, toledský, valencijský, galicijský, mallorský, sevilský, cerdeñský, kordobský, korsický, murcijský, menorský, jaénský, algarvský, algecirský, gibraltarský, Kanárských ostrovů, východo a západoindický a Atlantských ostrovů. (Španělsky: Rey de España, de Castilla, de León, de Aragón, de las Dos Sicilias (referido a Nápoles y Sicilia), de Jerusalén, de Navarra, de Granada, de Toledo, de Valencia, de Galicia, de Mallorca, de Sevilla, de Cerdeña, de Córdoba, de Córcega, de Murcia, de Menorca, de Jaén, de los Algarves, de Algeciras, de Gibraltar, de las Islas Canarias, de las Indias Orientales y Occidentales y de las Islas y Tierra Firme del Mar Océano).

• Arcivévoda rakouský (Archiduque de Austria);

• Vévoda burgundský, brabantský, milánský, aténský a neopatrijský. (Duque de Borgoña, Brabante, Milán, Atenas y Neopatria).

• Hrabě habsburský, flanderský, tyrolský, rousillonský a barcelonský, (španělsky: * Conde de Habsburgo, Flandes, el Tirol, el Rosellón y Barcelona).

• Svobodný pán biskajský a molinský, (španělsky: Señor de Vizcaya y Molina.

• Etc.)

• Katolický král (Rey Católico) (též Jeho katolická Výsost / Su Católica Majestad)
• Armádní generál (Capitán General) španělských ozbrojených sil, kde zastává vrchní velení
• Nejvyšší Velmistr (Soberano Gran Maestre) slavného Řádu zlatého rouna
• Velmistr (Gran Maestre) královského a vznešeného Řádu Karla III.
• Velmistr Řádu Isabely Katolické
• Velmistr Civilního řádu za zásluhy (Orden del Mérito Civil)
• Velmistr Řádu Alfonse X. Moudrého
• Velmistr Řádu sv. Rajmunda z Peňafortu
• Velmistr vojenských řádů Monteských, Alcántarských, Calatravských a svatojakubských rytířů, jakož i dalších menších vojenských řádů a vyznamenání Španělského království.
• Rytíř Řádu sv. Xavera, Řádu Anunciáty, Podvazkového řádu a Řádu britského impéria (od roku 1988); (španělsky: Caballero de la Orden de San Javier, la Orden de la Anunciada, la Orden de la Jarretera y Orden del Imperio Británico)
• Soudní vykonavatel Velkokříže Spravedlnosti s šerpou Řádu Konstantina a Jiřího Řeckého, a Slavného a zbožného suverénního Řádu maltézských rytířů, (Španělsky Bailío Gran Cruz de Justicia con Collar de la Orden de Constantino y Jorge de Grecia, y Honor y Devoción de la Soberana Orden de Malta)
• Gran Collar královny ze Sáby a dynastie Rézá Pahlavího;
• Velkostuha Nejvyššího řádu Japonské chryzantémy;
• Velkokříž Řádu čestné legie a Řádu za zásluhy.
• Nejvyšší Bratr (Hermano Mayor) královských Maestranzas de caballería měst Ronda, Sevilla, Granada, Valencia a Zaragoza.
• Cena Félixe Houphouet-Boignyho za mírové snahy Unesco.
• Karlova cena.

Místa a objekty pojmenové po králi

Množství míst, veřejných a kulturních objektů nese jméno krále Juana Carlose I., a to jak v samotném Španělsku, tak i v dalších zemích na světě. Mezi nejvýznamnější patří například: Antarktická základna Juana Carlose I. na Ostrově Livingston (Jižní Shetlandy), el letadlová loď Juan Carlos I (patřící Španělskému námořnictvu), park Juana Carlose I. v Madridu, Universita Rey Juan Carlos v Móstoles nebo Centrum krále Juana Carlose I. Španělského (The King Juan Carlos I of Spain Center) v New Yorku (USA).

Reference

Předchůdce: Francisco Franco (caudillo)

Španělský král od 1975

Nástupce: dosud ve funkci