Jižní Shetlandy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jižní Shetlandy
South Shetland Islands (angličtina)
Mapa Jižních Shetland
Mapa Jižních Shetland
Antarctica Map.png
Lokalizace
Ostrovní oblast
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
3687 km²
Délka
540 km
Mount Irving (Clarence Island) (2300 m n. m.)
Počet obyvatel
neobydleno (rok 2012)

Jižní Shetlandy (anglicky: South Shetland Islands) jsou skupina ostrovů na severozápadě Antarktidy, mezi Antarktickým poloostrovem a Jižní Amerikou. Jsou začleněny do Britského antarktického území (BAT), nejsou trvale obydleny.

Situace[editovat | editovat zdroj]

Souostroví se skládá ze čtyř hlavních skupin tvořených 11 většími a mnoha menšími ostrovy. Jsou zhruba ohraničeny 61° až 63° jižní zeměpisné šířky a 54° až 62° západní zeměpisné délky.

Jižní Shetlandy se pokládají za součást Antarktidy. Ostrovy tvoří asi 540 km dlouhý řetězec, položený přibližně paralelně se severozápadním pobřežím Antarktického poloostrova, od kterého leží na západní, návětrné straně. Jsou od něho odděleny Bransfieldovou úžinou (Bransfield Strait) širokou okolo 120 km a na opačné straně asi 850 km širokým Drakeovým průlivem od Hornova mysu v Jižní Americe.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním prokazatelným objevitelem Jižních Shetland byl v roce 1819 britský lovec tuleňů a obchodník Wiliam Smith, který 19. února spatřil Livingstonův ostrov (Livingston Island) a při druhé plavbě již přistál 16. října u Ostrova krále Jiřího (King George Island) a prohlásil objevené území za britské teritorium. Zpráva o objevu ostrovů s množstvím tuleňů se brzy rozšířila, k ostrovům se vydalo půl stovky lodí s lovci a během tří sezon byla stáda tuleňů úplně zdecimována.

Následně připlulo britské královské loďstvo pod vedením Edwarda Bransfielda prozkoumat, zda nově objevená místa jsou součást kontinentu nebo jen řetězec ostrovů. Prováděli geografická a magnetická měření, sbírali vzorky hornin a zapisovali počasí. Dne 16. ledna. 1820 spatřil Bransfield Livingstonův ostrov a 22. ledna přistál u Ostrova krále Jiřího a opět vyhlásil toto území za součást britské koruny. Ve svém průzkumu pokračoval až do března a objevil i další ostrovy. Souostroví se nakrátko jmenovalo Nová jižní Británie, ale brzy bylo pojmenováno nynějším jménem.

Mimo lovců tuleňů a občasných pobytů lovců velryb nebývaly ostrovy obydleny. V roce 1915 na Sloním ostrově (Elephant Island) nuceně strávilo 15 ztroskotanců 135 dnů, z havarované lodi Endurance Shackletonovy výpravy, než dorazila pomoc. Dále v roce 1921 bylo přinuceno 11 námořníků ze ztroskotané lodě Lord Melville přečkat na Ostrově krále Jiřího tamní zimu, bylo to prvé přezimování v Antarktidě. V létech 1912 až 1931 byla na ostrově Deception (Deception Island) po dobu lovné sezony v provozu velrybářská stanice. Lidé začali na souostroví přebývat, aspoň přechodně, až se vznikem výzkumných polárních stanic.

Politické poměry[editovat | editovat zdroj]

Při dělení Antarktidy mezi námořní mocnosti si jako jedna z prvých nárokovalo Spojené království Velké Británie a Irska pro sebe část Antarktidy (sektor), do níž mj. spadaly Jižní Shetlandy a Jižní Orkneje, spravované od roku 1908 z Falklandských ostrovů jako jejich dependence. V roce 1940 vznesly na části britského sektoru nároky Argentina a Chile, obě země prohlásily tuto oblast za součást svého území.

V roce 1962 bylo zřízeno Britské antarktické území, jehož součásti se Jižní Shetlandy staly.[1] Britské antarktické území (BAT) bylo až do roku 1989 řízeno vysokým komisařem z Falkland, pak přešlo pod přímou správu britského Ministerstva zahraničí (Foreign and Commonwealth Office) v Londýně.

Jižní Shetlandy leží jižně od 60. rovnoběžky a proto se na ně vztahuje platnost tzv. Smlouvy o Antarktidě [1] která mj. stanoví, že po dobu smlouvy bude sice platit politické rozdělení Antarktidy podle stavu z roku 1959, ale zároveň bude dočasně pozastaveno uplatňování vlastnických práv.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Většina ostrovů je sopečného původu, jsou součásti podmořského horského hřbetu spojujícího Jižní Ameriku s Antarktidou. Toto území bylo tektonicky přetvářeno od jury po paleogén, jednotlivé části se vynořovaly a postupně zase mizely pod hladinou. Na některých ostrovech jsou stále aktivní sopky, např. na Bridgeman Island, Deception Island a Penguin Island. V okolí ostrovů probíhají častá podmořská zemětřesení, poslední bylo 15. ledna 2012 s hodnotou 6,6 Richterové stupnice v hloubce 10 km.

Zajímavá situace je na ostrově Deception, více než z poloviny zaledněném, kde je zatopená kaldera (8 x 5 km veliká) spojena úžinou s volným mořem. Ze dna stále vyvěrají horké prameny a v místech míšení s mořskou vodou jsou vhodná místa ke koupání. Je to oblíbená zastávka při okružních výletních plavbách po Antarktidě. Poslední sopečná erupce tam byla v roce 1970, k vůli jejímu možnému opakování byla na ostrově zrušena i vědecká stanice.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy jsou od rovníku vzdáleny téměř stejně jako Faerské ostrovy na severní polokouli, ovšem na Jižních Shetlandách je podnebí v důsledku blízkosti antarktické konvergence a samotné Antarktidy nepoměrně chladnější. Vliv Jižního oceánu způsobuje malé rozdíly teplot mezi zimou a létem, ve srovnání s Antarktidou je tedy místní podnebí celkově mnohem mírnější. V době od dubna do října bývá moře okolo ostrovů zamrzlé a průměrná teplota na ostrovech je -5 °C a naopak v tamním létě není průměrná teplota vyšší než +1,5 °C. Počasí tam nebývá stabilní, rychle se mění, často je zataženo se sněhovými i dešťovými srážkami. Téměř po celý rok tam vanou silné západní větry.

Ostrovy jsou téměř z 80 % trvale pokryty ledovci nebo zasněžené, jejich rozsah se však důsledkem globálního oteplování měřitelně zmenšuje. Holá zůstávají převážně místa okolo mořského pobřeží[zdroj?].

Ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Ostrov krále Jiřího o výměře 1384 km² je největším ostrovem. Dále následují (ty větší):

Livingston Island – 974 km²      Low Island – 181 km²
Elephant Island – 558 km²   Greenwich Island – 174 km²
Smith Island – 206 km²   Clarence Island – 162 km²
Nelsonův ostrov – 192 km²   Snow Island – 154 km²
Robert Island – 186 km²   Deception Island – 137 km² [2]

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Tvrdé klimatické podmínky jsou pro život nepříznivé, vydrží tam přežívat jen ti nejodolnější jedinci. Na ledu prostých místech vyrůstají hlavně mechorosty (játrovky a mechy), lišejníky, řasy a houby (převážně vřeckovýtrusné). Z krytosemenných rostlin na zvlášť klimaticky příznivých oázách vyrůstá tráva metlice antarktická (Deschampsia antarctica) a bylinačeledě hvozdíkovitých Colobanthus quitensis.

Ze živočichů tam žije něco málo hmyzu, většinou jen komáři, pakomáři a péřovky, věrní parazité ptáků. Na ostrovech pobývají hlavně hnízdící ptáci, kteří se vracejí do tradičních hnízdišť, mnohdy ve velkých množstvích. Jsou to: tučňáci, buřňáci, buřňáčci, chaluhy, kormoráni, ostralky, racci, rybáci a štítonosi.

Na pobřežích ostrovů znovu začínají vyvádět svá mláďata lachtani antarktičtí, tuleni krabožraví, tuleni leopardí, tuleni Rossovi, tuleni Weddellovi a rypouši sloní. Suchozemští savci tam nežijí. Okolí ostrovů je, díky velké úživnosti Jižního oceánu, bohaté na mnohé vodní živočichy, počínaje krilem a konče velrybami.

Lidé[editovat | editovat zdroj]

Přestože celé souostroví nemá trvalé obyvatele, je tam hlavně v období tamního léta, poměrně rušno. Mnoho zemí tam zbudovalo polární výzkumné stanice, např. Argentina, Bulharsko, Brazílie, Chile (3), Čína, Ekvádor, Jižní Korea, Peru, Polsko, Rusko, Španělsko (2), Uruguay, USA. Stanice jsou dostupné po moři asi jen 5 až 6 měsíců v roce, jinak lze za příhodného počasí doletět na největší ostrov King George Island z Argentiny.

Do obliby se dostalo také cestování lodí do Antarktidy, kdy se v listopadu až březnu pořádají okružní plavby spojené s pozorování tamní zvířeny a dokonce s výstupem na pevninu. Výletní lodě vyplouvají z argentinského přístavu Ushuaia na jedno až dvoutýdenní vyjížďky. V poslední době se promýšlí regulace této narůstající turistiky tak, aby nerušila zvířata při hnízdění.

Poštovní známky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1944 byla vydána jedna edice známek Falklandských ostrovů s přetiskem SOUTH SHETLANDS/DEPENDENCY OF. Od roku 1946 zde platily známky Falklandských dependencí a od roku 1963 známky Britského antarktického území.[1]

ECO-Base Station[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově Nelson je trvale obydlená soukromá polární stanice (někdy nazývána ECO-Nelson Antarktis) kterou vybudoval v roce 1988 Jaroslav Pavlíček. Stanice se nachází na závětrném nezaledněném místě vzdáleném od pobřeží cca 300 m, bývá obývána až 7 lidmi. Zabývá se studiem přežití v extrémních podmínkách a ekologií. Vybraní účastnící, nejen z České republiky, si cestu i pobyt hradí ze svého. Na stanici mj. pobyl i kytarista Lubomír Brabec, který zde provedl prvý koncert vážné hudby v Antarktidě.

Vzácné druhy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3.vydání. Praha : GKP, 1986. Kapitola Jižní Shetlandy, s. 211.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie South Shetland Islands ve Wikimedia Commons
  • SAUNDRY, Peter. Encyclopedia: South Shetland Islands [online]. The Encyclopedia of Earth, rev. 29.05.2011, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • South Shetland Islands [online]. Lonely Planet Publications, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MASTRO, Lisa; MASTRO, Jim. Antarctica: History [online]. Mastromedia, Dover, N.H., USA, rev. 29.05.2011, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KRAUS, Stefan. Magmatic dyke systems of the South Shetland Islands volcanic arc ... [online]. Ludwig-Maximilians-Universität, München, DE, rev. 05.07.2005, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • USGS: Magnitude 6.6 - South Shetland Islands [online]. U.S. Geological Survey, National Earthquake Information Center, Denver, CO, USA, rev. 15.01.2012, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Biota Australis Terrestris [online]. North Dakota State University, Fargo, N.D., USA, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • PAVLÍČEK, Jaroslav. ECO-Base Station [online]. Jaroslav Pavlíček, CS, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky)