Ostrov krále Jiřího

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ostrov krále Jiřího
King George Island (angličtina)
Mapa ostrova krále Jiřího
Mapa ostrova krále Jiřího
Orthographic projection centered over King George Island.png
Lokalizace
Ostrovní oblast
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
1384 km²
zeměpisné souřadnice: 62°2′ j. š., 58°21′ z. d.
Délka
95 km
Šířka
25 km
Počet obyvatel
neobydlen (rok 2012)

Ostrov krále Jiřího (anglicky: King George Island) je největší ostrov ze souostroví Jižní Shetlandy, které jsou součásti Britského antarktického území (BAT). Ostrov je trvale neobydlený a téměř z 80 % zaledněný.

Situace[editovat | editovat zdroj]

Leží zhruba uprostřed 540 km dlouhého řetězce ostrovů nalézajících se na západní, návětrné straně Antarktického poloostrova s kterým probíhají téměř souběžně. Ostrovy jsou od poloostrova odděleny asi 120 km širokou Bransfieldovou úžinou (Bransfield Strait) a z opačné strany jsou izolovány od Hornova mysuJižní Americe přibližně 180 km širokým Drakeovým průlivem. Souřadnice ostrova krále Jiřího jsou 58° 20' západní zeměpisné délky a 62° jižní zeměpisné šířky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za objevitele ostrova krále Jiřího se považuje britský lovec tuleňů a obchodník Wiliam Smith, který 16. října 1819 u ostrova přistál a prohlásil území za britské teritorium. Zpráva o nalezu místa s množství tuleňů se brzy mezi lovci rozšířila a tuleni byli během pár let téměř vybiti. Dne 22. ledna následného roku přistálo u ostrova britské královské loďstvo pod vedením Edwarda Bransfielda, které ostrov opět zabralo pro britskou korunu a vykonalo prvá odborná pozorování a měření. Dalšího roku bylo na ostrově přinuceno přezimovat 11 námořníků ze ztroskotané lodi, bylo to prvé přezimování v celé Antarktidě.

Při rozdělování nejjižnějšího kontinentu si sektor, ve kterém se mj. nachází ostrov krále Jiřího i celé Jižní Shetlandy, přivlastnilo Spojené království Velké Británie a Irska. Ostrov byl, jako součást Jižních Shetland, spravován od roku 1908 z Falklandských ostrovů. V roce 1940 na toto dosud britské území vznesly nárok Argentina a Chile. Nevyřešená spor byl roku 1961 zakonzervován tzv. Smlouvou o Antarktidě, ve které se účastníci dohodli dočasně neuplatňovat územní požadavky, zachovat současný stav a neuplatňovat na "svá" území vlastnické práva. Zároveň lze podle smlouvy Antarktidu využívat pouze pro vědecké účely a není možno tam provádět hospodářskou činnost.

V roce 1962 byl ostrov s celým souostrovím včleněn do nově vzniklého Britského antarktického území, které je od roku 1989 spravováno Ministerstvem zahraničíLondýně.

Krajina[editovat | editovat zdroj]

Z více než 90 % je ostrov trvale pokryt ledovcovými čapkami nebo ledovcovými splazy směřujícími do údolí a k pobřeží. Skalnaté vrcholky, ne vyšší než 600 až 700 m, většinou z ledové pokrývky vyčnívají. Maximální naměřená tloušťka ledovce činila 326 m. Větší odledněné plochy se nacházejí pouze na jižním pobřeží ostrova, v relativně hlubokých mořských zátokách, jsou to pobřežní pásy o šíři několika stovek metrů. Jinak je pobřeží členěno do mnoha hlubokých a skalnatých fjordů a zátok. Na ostrově je také spousta sladkovodních jezer po převážnou část roku pokrytých ledem o tloušťce až 1 m.

Vlastní ostrov je sopečného původu, je součásti podmořského horského hřbetu vedoucího z Jižní Ameriky až na Antarktický poloostrov. Podloží ostrova sestává ze čtyř tektonických bloků oddělených podélnými zlomy patrně z doby třetihorní. Glaciální a postglaciální sedimenty jsou čtvrtohorního původu. Na pobřežních rovinách je zřetelný ústup ledovců a rozšiřování odledněné plochy způsobené patrně globálním oteplováním.

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Rostlinstvo se vyskytuje samozřejmě jen v nezaledněných pásech a to velice střídmě. Do nadmořské výšky 60 m vyrůstají mechorosty a v příznivých oázách dvě kvetoucí rostliny tráva metlice antarktická (Deschampsia antarctica) a bylinačeledě hvozdíkovitých Colobanthus quitensis. Výše, na suchých místech a na skalách vyrůstají téměř výhradně houby a lišejníky, na místech omývaných mořskou vodou rostou řasy.

Pobřeží si k hnízdění vybírají tučňáci kroužkoví, oslí a uzdíčkoví. Naopak na strmých skaliskách si svá hnízda staví buřňáci, buřňáčci, chaluhy, racci, rybáci a štítonosi. Savci na ostrově žádní trvale nežijí, zato se na jeho pobřeží pravidelně vracejí vyvést svá mláďata rypouši sloní, lachtani antarktičtí a tuleni krabožraví, leopardí a Weddellovi.

Počasí[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově je průměrná roční teplota -2,8 °C, za posledních 50 let potupně vzrostla o 1,1 °C. Průměrná teplota za 10 let dosahuje v nejchladnějším měsíci -7,1 °C (extrém -32,3 °C) a průměrná teplota v nejteplejším měsíci dosahuje +2,3 °C (extrém +16,7 °C). Kladné teplotní hodnoty bývají v prosinci, lednu a únoru, nulové v listopadu a březnu.

Je zde typicky přímořské podnebí, malý rozdíl v letních a zimních teplotách. Teplé a vlhké západní až severozápadní větry přinášejí hodně oblačnosti a srážek, často zde prší i v zimním období a naopak sněží v průběhu léta. Srážky jsou zde evidovány v 70 % dnů. Vyjasnění oblohy signalizuje příchod studeného větru a pokles teplot. Mořská hladina je mezi dubnem a prosincem zamrzlá.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Přestože ostrov krále Jiřího nemá trvalé obyvatele, je nejhustěji osídlenou částí Antarktidy. Na ostrově je mnoho polárních výzkumných stanic umístěných převážně na jižní straně ostrova, v zátokách Admiralty Bay a Maxwell Bay; v závětří pravidelně vanoucích větrů.

  • Stanice s celoročním provozem :
Artigas (Uruguay)
Bellingshausen (Rusko)
Commandante Ferraz (Brazílie)
Chang Cheng (Čína)
Henryk Arctowski (Polsko)
Jubany (Argentina)
King Sejong (Korea)
Presidente Eduardo Frei Montalva (Chile)
  • Stanice s letním provozem:
Ardley (Chile)
Juan Carlos I (Španělsko)
Macchu Picchu (Peru)

Největší stanici je chilská Presidente Eduardo Frei Montalva vedle které je od roku 1984 i malé městečko Villa Las Estrellas. Žije v něm asi 88 lidí včetně asi 24 školou povinných dětí (v roce 1999), má školu, hřiště, knihovnu, minihotel, kostel i poštu.

Kromě specifického výzkumu se tyto stanice, v souladu s požadavky Světové meteorologické organizace (WHO), zabývají sběrem dat nutných k co nejpřesnějšímu předvídání počasí. Při rychlých změnách atmosférických podmínek v Antarktidě a v okolí nejjižnější částí amerického kontinentu je poskytování přesných předpovědí počasí pro letectvo i námořní dopravu velmi důležité.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Na skále u polské antarktické stanice Henryk Arctowski je umístěno pietní dílo sochaře Otmara Olivy, náhrobek polárníků Kamila Suchánka a Miroslava Stuchlíka, kteří v roce 1993 tragicky zahynuli v polární stanici Jaroslava Pavlíčka na sousedním Nelsonově ostrově.

Zvláštnosti ostrova[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu King George Island ve Wikimedia Commons
  • King George Island, South Shetland Islands [online]. British Antarctic Survey, Cambridge, UK, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MÁČKA, Zdeněk. Geomorfologický sborník 2: Geomorfologický výzkum polární oázy ... [online]. Masarykova univerzita v Brně, PřF, Geografický ústav, Brno, rev. 2003, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (česky) 
  • FERRON, Francisco A.; SIMÕES, Jefferson C.; AQUINO, Francisco E. et all.. Pesquisa Antártica Brasileira, 4/2004: Air temperature time series for King George Island [online]. Academia Brasileira de Ciências, Rio de Janeiro, BR, rev. 04.2004, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Western shore of Admiralty Bay, King George Island [online]. Secretariat of the Antarctic Treaty, Buenos Aires, AR, rev. 2000, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  • TOLOZA. Chile News, 1/04/1999: Living in Antarctica [online]. Ministerio de Educación, Communication and Culture Secretariat, Santiago de Chile, CL, rev. 04.1999, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MORÁVEK, Antonín. Mořinský Kurýr z 8.10.2010: Vzpomínka na polárníka Mirka Stuchlíka [online]. Obecní úřad Mořina, okr. Beroun, rev. 08.10.2010, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (česky)