Jižní Orkneje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jižní Orkneje
South Orkney Islands (angličtina)
Mapa Jižních Orknejí
Mapa Jižních Orknejí
Antarctica Map.png
Lokalizace
Ostrovní oblast
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
622 km²
Délka
140 km
Mount Nivea (Coronation I.) (l266 m n. m.)
Počet obyvatel
neobydleno (rok 2012)

Jižní Orkneje (anglicky: South Orkney Islands) je skupina ostrovů na severozápadě Antarktidy, rozkládá se severně od Antarktického poloostrova. Jsou součásti Britského antarktického území (BAT), nejsou trvalé osídleny.

Situace[editovat | editovat zdroj]

Souostroví se skládá ze čtyř větších a mnoha menších ostrovů, celkem jich je okolo 70. Jsou přibližně ohraničeny 60° až 61° jižní zeměpisné šířky a 44° až 46° západní zeměpisné délky.

Ostrovy vytvářejí řetězec asi 140 km dlouhý, přibližně rovnoběžný s 60. a pultou rovnoběžkou. Z jižní strany je od Antarktidy vzdálené 600 km odděluje Weddellovo moře a ze severní strany jejich břehy omývá Skotské moře, které je již součásti Atlantského oceánu. Jižní Orkneje se považují za součást Antarktidy.

Největším ostrovem je Coronation Island s výměrou 450 km². Druhým největším je nejzápadnější Laurie Island, 12,5 km dlouhý ostrov nepravidelného tvaru. Pak podle velikosti následují Powell Island a Signy Island. Nejvýchodnějším skupinou celého souostroví jsou Inaccessible Islands.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za objevitele Orknejských ostrovů v roce 1821 se považují dva američtí lovci tuleňů Nathaniel Palmer a George Powell, od kterých získaly původní pojmenování Powell Group. V roce 1823 ostrovy navštívil anglický mořeplavec a velrybář James Weddell, který dal souostroví i několika ostrovům dnešní názvy. Důkladný průzkum ostrovů provedl až Skot Bruce William Speirs s expedici na lodi Scotia v roce 1903. Zřídil zde také prvou meteorologickou stanici, později prodanou Argentině, která je dodnes v provozu a je tak nejstarší fungující výzkumnou stanicí v Antarktidě.

Politické poměry[editovat | editovat zdroj]

V roku 1908 si oficiálně pro sebe nárokovalo Spojené království Velké Británie a Irska část Antarktidy (sektor), do které mj. spadaly Jižní Orkneje a Jižní Shetlandy spravované z Falklandských ostrovů. Roku 1940 vznesla Argentina svůj nárok na část britského sektoru a prohlásila ho za součást svého území; v nárokované části se mj. nacházejí i Jižní Orkneje. Na zbylou část britského sektoru si činí nárok Chile.

Roku 1962 byly Jižní Orkneje vřazeny do nově ustaveného Britského antarktického území, které bylo řízeno z Falkland. V roce 1989 přešlo Britské antarktické území (BAT) pod přímou správu londýnského Ministerstva zahraničí (Foreign and Commonwealth Office).

Jižní Orkneje leží, byť jen velmi těsně, jižně od 60. rovnoběžky a proto i pro ně platí tzv. Smlouva o Antarktidě [1] ve které signatáři mj. stvrdili, že po dobu účinnosti smlouvy bude sice platit politické rozdělení Antarktidy podle stavu z roku 1959 i všechny v té době vznesené nároky, ale bude pozastaveno uplatňování vlastnických práv k těmto územím.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Střední a západní ostrovy jsou součásti podmořského pokračování jihoamerických And, podmořského horského hřbetu Scotia Ridge spojujícího Jižní Ameriku s Antarktickým poloostrovem. Jeho vznik se datuje do období Alpinského vrásnění, zaledněné podloží ostrovů je převážně sopečného původů. Kolem 90 % povrchu je pokryto ledovci nebo je trvale zasněženo.

Meteorologická stanice v roce 1903

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Počasí je ovlivňováno blízkosti Weddellova moře, které v tamním zimním období zamrzá a uzavírá přístup k ostrovům. Přes zamrzlé moře proniká chlad z antarktického kontinentu až ostrovům, na kterých je v tuto dobu spíše kontinentální klima. Při jasné obloze teplota klesá hodně nízko, výjimečně i pod -30 °C. V průběhu tamního krátkého léta ledové kry Weddellova moře ustupují ke kontinentu a k ostrovům pronikají časté tlakové níže provázené nízkou oblačností s mnohými přeháňkami. Počasí je v létě vlhké a poměrně teplé, průměrná teplota v malé nadmořské výšce je asi +3 °C, výjimečně vystoupí nad +15 °C a v některé dny zase poklesne pod bod mrazu.

Podnebí je větrné, vanou časté západní větry. Asi po 60 dnů v roce jsou klasifikovány jako vichřice, dosahují rychlostí blížící se k 200 km/hod. Až 280 dnů v roce sněží nebo jsou sněhové přeháňky, téměř 80 % dnů je zataženo a jen ve 14 % je slunečno.

Fauna a flora[editovat | editovat zdroj]

Na nezaledněných místech vyrůstají pouze ty nejodolnější rostliny mechorosty, lišejníky, řasy a houby. Na březích ostrovů rostou pod mořskou hladinou řasy a v okolí ostrovů obsahuje voda hodně fytoplanktonu. Z krytosemenných rostlin na zvlášť klimaticky příznivých místech vyrůstají tráva metlice antarktická (Deschampsia antarctica) a vytrvalá rostlinačeledě hvozdíkovitých Colobanthus quitensis.

Na pobřežích si pravidelně stavějí hnízda, snášejí vejce a krmí svá mláďata tučňáci kroužkoví, tučňáci oslí, tučňáci uzdičkoví a dále albatrosi, buřňáci, buřňáčci, chaluhy, kormoráni, racci, rybáci a štítonosi.

Ze savců připlouvají na ostrovy vyvádět své potomstvo tuleni krabožraví, tuleni leopardí, tuleni Weddellovi, rypouši sloní a lachtani antarktičtí. Trvale na ostrovech suchozemští savci nežijí. Ve studených oceánských vodách v blízkosti ostrovů žije mnoho krilu, korýšů, ryb a dalších mořských živočichů až po chráněné velryby.

Lidé[editovat | editovat zdroj]

Na Laurie Island je počínaje rokem 1903 v nepřetržitém provozu meteorologická stanice provozována nyní Argentinou. Na Signy Island pracuje od roku 1947 výzkumná biologická stanice Spojeného království, která je od roku 1996 obsazena pouze od listopadu do dubna.

Poštovní známky[editovat | editovat zdroj]

Pro ostrovy nechala britská poštovní správa zhotovit v roce 1944 emisi 6 známek Falklandských ostrovů s přetiskem SOUTH ORKNEYS/DEPENDENCY OF. Dva roky poté zde platily známky Falklandských dependencí a od roku 1963 poštovní známky Britského antarktického území.[1]

Několik portrétů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3.vydání. Praha : GKP, 1986. Kapitola Jižní Orkneje, s. 211.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • SAUNDRY, Peter. Encyclopedia: South Orkney Islands [online]. The Encyclopedia of Earth, rev. 25.05.2011, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Signy Station [online]. British Antarctic Survey, Cambridge, UK, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Voyage of the Scotia: South Orkney Islands [online]. Glasgow Dugital Library, University of Strathclyde, Glasgow, UK, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CORIA, Nestor R.; BLENDINGER, Pedro G.; MONTALTI, Diego. Marine Ornitology 24/1996: The breeding birds of Cape Geddes, Laurie Island, South Orkney Islands [online]. Instituto Antártico Argentino, Buenos Aires, Argentina, rev. 27. 10. 1995, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky)