Magnetické pole Země

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znázornění magnetického pole Země
(N) - severní pól
(S) - jižní pól
Polarita pole za posledních 169 miliónů let.
Polarity za posledních 5 miliónů let. Současná polarita (černě) je střídána opačnou polaritou (bíle).
Proměnlivost zemského magnetického pole v letech 1590 - 1990.
Posuv severního magnetického pólu v letech 1831 až 2007.
Schematický nákres zemské magnetosféry

Magnetické pole Země či geomagnetické pole je indukované magnetické pole v určitém prostoru okolo Země, ve kterém působí magnetická síla generovaná geodynamem uvnitř Země. Magnetické pole Země sahá až stotisíc kilometrů daleko od planety. Na přivrácené straně ke Slunci je ale vlivem slunečního větru zmáčklé a na odvrácené pro změnu protáhlé. Jde o důležitý jev pro ochranu biosféry respektive pozemského života na povrchu.

Charakter pole[editovat | editovat zdroj]

Magnetické pole Země má převážně dipólový charakter, to znamená, že rozložení siločar je podobné siločarám v okolí tyčového magnetu. Jeho osa neprochází středem Země, ale je na povrchu Země přibližně o 520 kilometrů odkloněna. Poloha magnetických pólů driftuje různou rychlostí. V posledních letech i několik desítek km za rok, což způsobuje problémy v navigaci.[1] Magnetické pole se vytváří elektrickým proudem vznikajícím třením při rotaci vnějšího polotekutého zemského jádra nacházejícího se mezi pevným vnitřním jádrem planety a zemským pláštěm. Tento proces funguje jako obrovské hydrodynamické dynamo. Geomagnetické pole je silně v čase proměnlivé a to nejen v síle, ale i v polaritě, která se v minulosti často měnila (při přepólování dipólu je dominantní slabší kvadrupólový moment). Ke změnám polarity dochází zhruba během několika desítek tisíc let[2] a to buď spontanně nebo z příčin jako je vulkanická činnost či impakty asteroidů. Podle výzkumu paleomagnetismu hornin se předpokládá existence magnetického pole už před 3,9 miliardami let. Fakt, že v určitých časových intervalech docházelo a bude docházet ke změnám polarity magnetického pole, umožnil vytvořit tzv. paleomagnetické časové škály spolehlive sahající až do období jury před 160 milióny let. Tyto metody byly jedním z důkazů pohybu kontinentů a umožnily vznik teorie deskové tektoniky.

Magnetosféra[editovat | editovat zdroj]

Magnetosféru má mnoho dalších kosmických těles jako Slunce, plynní obři, pulzary atd., ale zemská magnetosféra je vlivem své blízkosti nejlépe prozkoumaná. Její tvar je silně ovlivněn slunečním větrem, který na návětrné straně působí tlakem přibližně 1,7 nPa. Tím tlačí na magnetosféru, která ustupuje do vzdálenosti asi deseti zemských průměrů (cca 60 000 km). Na odvrácené straně je magnetosféra prodloužena do chvostu sahajícího daleko za oběžnou dráhu Měsíce. Hranice mezi magnetosférou a meziplanetárním magnetických polem se nazývá magnetopauza.

Magnetosféra Země nedovoluje elektricky nabitým částicím slunečního větru dostat se na povrch planety. Nabité částice musí při svém pohybu sledovat siločáry magnetického pole. Plní tedy ochrannou funkci, bez které by život na povrchu planety nebyl možný. Země je pouze jednou ze dvou planet s pevným povrchem, která má vlastní magnetismus. Druhou planetou je Merkur, oproti kterému je ale pozemské pole 100x silnější. Všechny obří plynné planety mají taktéž vlastní magnetismus, ostatní terestrické planety mají magnetismus pouze indukovaný.

Působením magnetického pole Země vzniká zemská magnetosféra.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.mnn.com/earth-matters/climate-weather/stories/magnetic-north-shifting-by-40-miles-a-year-might-signal-pole-r - http://www.mnn.com/earth-matters/climate-weather/stories/magnetic-north-shifting-by-40-miles-a-year-might-signal-pole-r
  2. http://www.psc.edu/science/glatzmaier.html - Magnetic Flip-Flops

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnetické pole Zeme na slovenské Wikipedii.