Jednorožec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o bájném zvířeti. O souhvězdí pojednává článek Jednorožec (souhvězdí).
Jednorožec (Aberdeenské bestiarium, Anglie, kolem 1200)

Jednorožec je bájný tvor, který je obvykle zobrazován v podobě koně či antilopy s nápadným, dlouhým a šroubovitě krouceným rohem. Od křesťanského středověku je považován za symbol síly, čistoty a panenství. Proslul zejména jako štítonoš britského státního znaku.

Starověké zmínky[editovat | editovat zdroj]

Na velmi starých pečetích z Harappy v dnešním Pákistánu (asi 2500 př. n. l.) je zobrazeno zvíře, které připomíná klasického jednorožce.[1] První, kdo se o jednorožci (řecky monokéros) výslovně zmiňuje, je řecký lékař Ktésias v 5. stol. př. n. l., který měl asi na mysli nosorožce indického, Ve svém díle ovšem popisuje hlavně jednorožcův roh a jeho údajné léčivé a magické vlastnosti. Na jeho zmínku navazuje přibližně po stu letech Aristotelés, který hovoří o dvou zvířatech s jedním rohem: o oryxovi a „tak zvaném indickém oslu“, což bude opět patrně nosorožec.[2] Podobné údaje přinášejí také Plinius Starší, Strabo a Claudius Aelianus, za jehož jednorožcem již je nosorožec vidět zřetelněji. Představa jednorožce snad vznikla spojením oryxe, nosorožce a narvala, jehož „roh“ přesněji zub, byl vyhledáván jako kuriozita,[3] u nás je ho možné spatřit např na zámku v Lednici, kde je zasazen do dřevěné atrapy jednorožčí hlavy.

Představy o jednorohých tvorech se vyskytují i mimo evropské prostředí. V mytologii starověkých Peršanů střeží bílý jednorožec podobný divokému oslu s třemi tlamami magický strom Harvisptochm (Strom všech semen), rostoucí uprostřed nebeského jezera Vourukaša. Druhý z perských jednorožců, Šadhavar, patří naopak mezi démonické bytosti, nepřátelské lidem. Má děrovaný roh, který nastavuje větru, čímž vzniká zvuk, připomínající hudbu na flétnu, lákající zvědavé tvory. Ty pak šadhavar probodne rohem a sežere. Zatímco ve starověké Indii má jednorožec vzhled jednorohého býka nebo antilopy, ve východní Asii je to zvíře podobné jelenu nebo dokonce draku. V Číně nazývané Čchi-lin a v Japonsku Kirin.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Domenichino: Panna s jednorožcem, 1604 – 1605, freska v paláci Farnese, Řím.

Slovem monokéros přeložili překladatelé řecké Bible (Septuaginty) hebrejské slovo re´em, které původně znamenalo pratura. Latinská Vulgata je přeložila jako unicornis, odtud se název i pojem jednorožce rozšířily do všech evropských jazyků. Tento „jednorožec“ je v Bibli (zejména kniha Jób) obrazem síly a nezkrotného divokého zvířete.

Ve středověku se objevují i jiné představy o jednorožci, které s Biblí nesouvisí. Tento středověký jednorožec je ušlechtilé bílé zvíře, podobné koni, avšak s rozštěpenými kopyty (tedy sudokopytník) a s hřívou nebo bradkou. Uprostřed čela má dlouhý, spirálovitě stočený roh. Ač je to divoké zvíře, ke své samičce se chová velmi něžně a dvorně. Proto se mohl stát vhodným symbolem rytířské lásky v poezii středověkých turbadúrů. Podle jiné pověsti má ve velké úctě panenství. Lze ho ulovit jen tak, že se do lesa vypraví čistá panna, jednorožec k ní přijde, složí jí hlavu do klína a může být tak chycen.

Raffael: Dáma s jednorožcem, 1505/1506, Galerie Borghese, Řím

Právě proto je ve výtvarném umění, zejména v 15. století, symbolem panenství a čisté lásky.[3] O tom svědčí i slavný Raffaelův obraz Dáma s jednorožcem.

Dlouho do novověku přežívala i jiná pověst, podle níž jednorožcův „roh“ (ve skutečnosti zub narvala nebo roh nosorožce) čistí vodu a zneškodňuje jedy, proto býval až do 19. století symbolem a ozdobou lékáren.[3] Řada lékáren se jmenovala a dodnes jmenuje „U jednorožce“. Z jednorožčího (nosorožčího nebo narvalího) rohu se rovněž vyráběly poháry, které měly chránit před jedem. Pokud do takového poháru byl nalit otrávený nápoj, začal šumět a nebo se pohár roztrhl. Tato pověra mohla mít do jisté míry reálný podklad, pokud se jednalo o pohár z rohu nosorožce. Keratin může s některými jedy (např. arzenik) chemicky reagovat, proto mohlo dojít k určitému pěnění či šumění, ojediněle snad i k puknutí poháru. U organických jedů však k podobné reakci zcela jsitě dojít nemohlo.

Jednorožce lze nalézt ve všech středověkých bestiářích. Zde byly rozeznávány tři druhy jednorožců. Monoceros, který je černé barvy, má ocas jako kanec, nohy jako slon a tělo jelena nebo koně, je nepřítelem slona. za tímto popisem tušíme nosoržce indického. Unicornus je "pravý" jednorožec v podobě krásného bílého koně s rohem, hřívou a sudokopytníma nohama. Třetím typem je Camphurh, připomínající kozu nebo ovci se zadníma ptačíma nohama. Všichni tři ají společný jeden roh uprostřed čela, který je nadán magickými a léčivými účinky.

Ve staročeském Lucidáři a Kronice o Bruncvíkovi je popisováno jednorohé zvíře Monetrus, které má koňké tělo a nohy, kančí ocas a lidskou hlavu se zářícím rohem uprostřed čela. Je prý útočné a nebezpečné a žije v Indii.

Jinou představu o jednorožci měli východní Slované. V ruském folklóru je jednorožec znám jako Indrik, car všech čtvernožců,žijící ve vysokých horách na konci světa. Je to obrovské zvíře, které se živí pouze vodou a neubližuje jiným živým tvorům. Má připomínat býka s jedním rohem. Jeho název vybrali ruští vědci na počátku 20. století pro třetihorního obřího nosorožce Indricotherium, největšího suchozemského savce všech dob, ač byl bezrohý.

Obří jednorohý "býk" s dlouhou srstí se objevuje i v mýtech a pohádkách původních obyvatel Sibiře, zvláště Evenků a Jakutů. Je možné, že se na vzniku této představy podíel vyhynulý nosorožec Elasmotherium.

Spory o jednorožce[editovat | editovat zdroj]

Znak města Saint-Lô (severní Francie)

Existencí jednorožců se v období renesance a baroka zabývali i přední učenci, například Leonardo da Vinci, Ulisse Aldrovandi nebo Konrad Gessner pokládali jednorožce za zcela reálné zvíře. V době objevných plaveb a cest cestovatelé opakovaně prohlašovali, že se v cizích zemích setkali s živým jednorožcem. Marco Polo se měl s jednorožcem setkat na Jávě, z jeho popisu ale vyplývá, že se jedná o nosorožce jávského. Jiní cestovatelé měli jednorožce údajně spatřili v Arábii, v tomto případě šlo patrně o oryxe. Starosta Magdeburgu a rovněž známý učenec Otto von Guericke roku 1663 dokonce sestavil z pravěkých kostí, nalezených v jeskyni v pohoří Harz, kostru „jednorožce“ a patrně ji doplnil rohem z narvala. Bylo to nicméně velmi nepravděpodobně vypadající monstrum, mělo pouze přední končetiny a namísto zadních jakési kolečko. Přesto tato rekonstrukce prý přesvědčila i jinak k jednorožci skeptického Leibnize. Ještě francouzský zoolog Georges Cuvier (1769-1832) argumentoval proti možnosti existence jednorožce anatomickými důvody.

V literatuře[editovat | editovat zdroj]

Divoženka s jednorožcem (Štrasburk, kolem 1500)

Jednorožci se často vyskytují ve fantasy literatuře. Obvykle je zachována většina jejich mýtických vlastností – vzhled včetně šroubovitého rohu, jeho rozsáhlé magické vlastnosti (především protijedové) fungující i po oddělení od jednorožce i to, jak ho přitahuje nevinnost (především pannenská). Jednorožec bývá součástí hvozdu, tedy magického lesa, často i jeho ochráncem. Jen zřídka je zachována jeho nechuť k zabíjení – jednorožec sice nepatří mezi typické zabijácké bestie, ale kromě své magie může použít k obraně i svůj roh.

Poměrně přesně jsou mytologické vlastnosti jednorožce zachovány např. v knize Poslední jednorožec, která byla i zfilmována.

Jednorožec se vyskytuje ve slavné Alence v říši divů Lewise Carrolla, kde má spíše antropomorfní vzhled a jeho mýtické vlastnosti nejsou příliš zachovány..

Jednu z hlavních rolí má jednorožec také v knižní sérii Amber. Ani zde se nejedná o „obyčejné“ bájné zvíře, ale spíše o boha nebo démona v podobě jednorožce. Zastupuje stranu řádu (druhou stranou je chaos).

Jednorožec v heraldice[editovat | editovat zdroj]

V heraldice si jednorožec získal velkou oblibu až od 15. století: roku 1480 se poprvé objevuje jako štítonoš znaku Skotska, po anexi Skotska ve znaku Velké Británie společně se lvem. Bývá zobrazen jako vzpínající se kůň, někdy se zpřetrhaným řetězem. Jednorožci se vyskytují ve znacích šlechty i měst v Německu, ve Švýcarsku a ve Francii.[3] V české heraldice se jednorožec vyskytuje ve znaku erbovních měšťanů z Vrchovišť, pánů Běškovců z Běškovic, Jeníšků z Újezda, Kamýckých z Pokratic, Kunešů z Lukavce, Lhotských z Ptení, Parishů (rod pocházejícíz Anglie), města Vamberka a velmi pozdního znaku obce Líšnice, okres Ústí nad Orlicí.

Česko[editovat | editovat zdroj]

České šlechtické rody[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Unicorns ve Wikimedia Commons

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.hermetics.org/images/aHarappaSeals.jpg
  2. Aristoteles, De part. anim. 3,2.
  3. a b c d Encyclopedia Britannica, heslo Unicorn http://www.1911encyclopedia.org/Unicorn

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Jednorožec. Sv. 13, str. 159