Bruncvík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bruncvík na hřebenu pilíře Karlova mostu na okraji ostrova Kampa
Saský a bavorský vévoda Jindřich Lev na katedrále v Braunschweigu

Bruncvík (zvaný též Brunclík) je postava, o níž vyprávějí české báje a jejíž socha je umístěna na Karlově mostu v Praze. Tato česká legenda je pravděpodobně modifikací legendy, v níž figuroval saský a bavorský vévoda Jindřich Lev z Brunšviku (německy Braunschweig).

Legendy[editovat | editovat zdroj]

Podle legendy byl Bruncvík synem českého knížete Žibřida (podle jiné verze knížete Štylfryda), který dobyl pro zemi znak orlice. Bruncvík vládl moudře a spravedlivě a rozhodl se získat lepší erbovní znamení, proto se s početnou družinou vydal do světa, kde zažil různá dobrodružství a bojoval se všelijakými exotickými zvířaty a obludami. Mimo jiné zachránil život lvovi tím, že zabil strašného draka, a za tuto statečnost získal lva do českého erbu. Jde pravděpodobně o českou modifikaci příběhů o Sindibádovi či Odysseovi.[1]

Podle legendy získal Bruncvík na hradě krále Olibriuse zázračný meč, který na požádání srazí všem nepřátelům hlavy. Meč se po Bruncvíkově smrti ztratil, podle některých verzí je zazděn v mostním pilíři, podle jiných byl hozen do Vltavy, další legendy jej spojují s blanickými rytíři tím, že se objeví, až bude Čechům nejhůře.[1] K meči Bruncvíka se váže také legenda o Přemyslu Otakarovi II., podle níž král po vítězství nad uherským králem odhodil před zraky jásajících Pražanů svůj meč do Vltavy. Až Čechům bude nejhůře, meč pak štika vynese na hladinu a ten, kdo se jej chopí, stane se králem,D a s jeho pomocí půjde od vítězství k vítězství. Existuje totiž domněnka, že varianta Bruncvíkova jména Brunclík, by mohla pocházet z německé podoby jména Přemysl - Prunzel.[2]

Na Hradním náměstí (Burgplatz) v dolnosaském Brunšviku, jehož německý název byl nejprve Brunesguik,[3] později Brunswiek, od 16. století Braunschweig, stojí monumentální románská bronzová plastika lva z roku 1166, kterou objednal a financoval vévoda Jindřich Lev, aby tak prezentoval svou moc.[4] Podle legendy Jindřich během cesty do Jeruzaléma narazil na lva bojujícího s drakem a přidal se na stranu lva. Lev pak svého zachránce doprovázel po zbytek života. Tato legenda byla populární v Německu, Holandsku, Dánsku a Švédsku, v modifikovaných verzích i v Česku, Maďarsku a Rusku.[1] Ale ani tato legenda není původní, nýbrž pochází z francouzské pověsti o rytíři Yvainovi.[5]

Sloup na Karlově mostě[editovat | editovat zdroj]

Historici považují plastiku na pilíři Karlova mostu za Rolandův sloup, který je symbolem městských práv. Prof. Maxmilian Millauer se domníval, že se tzv. rolandovy sloupy, obvyklé v městech pod saským vlivem, mohly mít svůj název podle svitků (Rullen) symbolizujících právo nebo z označení Rugeland, tj. místa, kde se soudilo. Nynější verzi sochy, na níž rytíř je bezvousým mladíkem napřahujícím meč, vytvořil sochař Ludvík Šimek na náklady pražské obce v roce 1886. V původní podobě byl rytířem muž s plnovousem, který se o meč opíral. Za třicetileté války byla horní část sochy zničena při bojích se Švédy.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Aleš Česal: Proč zrovna Bruncvík?, Záhady.cz, 25. 4. 2001
  2. CIRKL, Jiří Královský most. Praha: Pražské nakladatelství PLUTO, 1991, s. 83
  3. Z kroniky města Brunšvik (Stadtchronik Braunschweig) [cit. 2013-04-05] Dostupné online německy
  4. Brunšvický lev (Burglöwe) [cit. 2013-04-05] Dostupné online německy
  5. SEDLÁČEK, August Historické pověsti lidu českého. Praha: Odeon, 1972, s. 69

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • O Bruncvíkovi. In: Alois Jirásek: Staré pověsti české
  • Václav Cibula: Pražské pověsti, 1. vydání, Praha, 1972

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]