Otto von Guericke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otto von Guericke

Otto von Guericke (původně jen Gericke) (20. listopadu 1602, Magdeburk11. května 1686, Hamburk datum je podle Juliánského kalendáře; 30. listopadu21. května podle Gregoriánského kalendáře) byl německý fyzik, politik, vědec a vynálezce, objevitel vývěvy a vakua.

Život[editovat | editovat zdroj]

Památník v Magdeburku

Guericke studoval v letech 16171619 na univerzitě v Lipsku, později v Helmstedtu. Potom odešel do Jeny, kde v letech 16211623 studoval právo. Nakonec, v letech 1623 a 1624 v Leidenu v Holandsku studoval právo a stavbu pevností.

Po ukončení studií rok cestoval po Anglii a Francii. V listopadu 1625 se vrátil do Magdeburku. V roce 1626 si vzal za manželku Margaretu Alemann a stal se úředníkem na magistrátě.

Během třicetileté války byl na čele měšťanů při obraně města proti říšským vojskům, po porážce proto musel utéct. Po podepsání míru se však vrátil a jménem města vedl dlouhá a komplikovaná diplomatická jednání, která natolik upevnila postavení Magdeburku, že jej vděční měšťané v roce 1646 zvolili starostou města. Přibližně v té době začal výzkumy v oblasti pneumatiky, které ho později proslavily.

V roce 1652 (sedm let po smrti své první manželky) se znovu oženil s dcerou svého kolegy Štěpána Lentkeho, Dorotheou. V roce 1663 dokončil rukopis své práce Experimenta Nova (ut vocantur) Magdeburgica de Vacuo Spatio, ale tiskem byl vydán až v roce 1672 v Amsterdamu. V roce 1666 byl povýšen do šlechtického stavu, kdy si zvolil i jméno Otto von Guericke. V roce 1676 odmítl ze zdravotních důvodů znovu kandidovat na funkci starosty. V roce 1681 se přestěhoval do Hamburku, kde v roce 1686 zemřel.

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Rytina Guerickova pokusu s polokoulemi

Při svých pokusech zjistil, že při kování se dlouhé železné předměty mohou za určitých podmínek zmagnetizovat. Zkonstruoval první přístroj na získávání elektrických nábojů - byla to koule ze síry, která se při otáčení třela rukou. Sestrojil i vzdušný teploměr a objevil vodní barometr. Pozoroval dokonce i souvislost mezi údaji těchto jednoduchých přístrojů a změnami počasí.

Největší význam měly však jeho výzkumy prázdného prostoru vacua spatio. Objevil a zkonstruoval zařízení (vývěvu) na odčerpávání vzduchu z uzavřených nádob. Pozoroval, že vzduch je potřebný k hoření i pro šíření zvuku. V té době vzbudily největší ohlas jeho tzv. magdeburské pokusy. Spojil dvě kovové polokoule a odčerpal z nich vzduch. Osm párů koní je nedokázalo od sebe odtrhnou. Když však vpustil dovnitř kohoutem vzduch, koule se oddělily bez použití síly. Tyto pokusy vyvrátily Aristotelovo tvrzení, že příroda nesnáší prázdnotu, které bylo dogmatem. Ačkoliv možnost existence vakua - prázdného prostoru - byla zdánlivě mnohokrát vyvrácena v různých filosofických traktátech a scholastických disputacích, Guerickovy pokusy otevřely vědcům oči a umožnily zavrhnout Aristotelovy představy o prostoru a povšimnout si antické atomistické koncepce, ve které byla prázdnota přímo vyžadována pro pohyb hmotných atomů.

Guericke nebyl jen šikovným experimentátorem, ale byl i originálním myslitelem. Svými představami o pokusy a zkušenostmi jako jediným kritériem pravdivosti teorie se zařadil mezi přední představitele vědeckého proudu v Evropě sedmnáctého století, kteří kladli základy experimentálních věd.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto von Guericke na slovenské Wikipedii.