Oxid železnato-železitý

Oxid železnato-železitý
Obecné
Systematický název	Oxid železnato-železitý
Anglický název	Iron(II,III) oxide
Německý název	Eisen(II,III)-oxid
Sumární vzorec	Fe3O4
Vzhled	černý ferimagnetický prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	1317-61-9
PubChem	16211978
ChEBI	50821
Vlastnosti
Molární hmotnost	231,539 g/mol
Teplota tání	1 597 °C
Teplota varu	2 623 °C
Teplota změny krystalové modifikace	625 °C (α → β)
Hustota	5,195 g/cm³ (20 °C)
Index lomu	nD= 2,42
Tvrdost	6
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	kyseliny (reaguje)
Součinitel tepelné vodivosti	1,2–2,5 W m−1 K−1
Struktura
Krystalová struktura	krychlová
Hrana krystalové mřížky	a=840 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 118 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	576 J/g
Entalpie změny modifikace ΔHα→β	0 J/g
Standardní molární entropie S°	146 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 015 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,619 J K−1 g−1
Bezpečnost
R-věty	žádné nejsou
S-věty	žádné nejsou
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid železnato-železitý, chemickým vzorcem Fe₃O₄ (Fe^IIO^−II·Fe₂^IIIO₃^−II), je sloučenina železa a kyslíku. V přírodě se vyskytuje jako minerál magnetit. Je ferimagnetický do teploty 570 °C, nad touto teplotou se stává paramagnetickým.

Používá se při výrobě železa ve vysoké peci. Do horní části pece se přidají rudy železa (např. magnetit a hematit) společně s vápencem a koksem. Reakcí koksu se vzdušným kyslíkem, který je do pece přiháněn spodní částí, vznikne oxid uhelnatý, pomocí kterého probíhá nepřímá redukce rud. Dochází k reakci:

Fe₃O₄ + CO → 3 FeO + CO₂

Vznikající oxid železnatý sestupuje do nižší části vysoké pece, kde je redukován pomocí koksu na železo. Vznikající oxid uhličitý reaguje s koksem za vzniku dvou molekul oxidu uhelnatého, které dále redukují rudy železa.

Reference

↑ BLANEY, Lee. Magnetite (Fe3O4): Properties, Synthesis, and Applications [online]. 2007 [cit. 2023-10-21]. S. 77. Dostupné online.

Literatura

VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid železnato-železitý na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] BLANEY, Lee. Magnetite (Fe3O4): Properties, Synthesis, and Applications [online]. 2007 [cit. 2023-10-21]. S. 77. Dostupné online.

[1]

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.

Oxid hlinitý (Al₂O₃) • Oxid antimonitý (Sb₂O₃) • Oxid arsenitý (As₂O₃) • Oxid bismutitý (Bi₂O₃) • Oxid boritý (B₂O₃) • Oxid ceritý (Ce₂O₃) • Oxid chromitý (Cr₂O₃) • Oxid dusitý (N₂O₃) • Oxid erbitý (Er₂O₃) • Oxid gadolinitý (Gd₂O₃) • Oxid gallitý (Ga₂O₃) • Oxid holmitý (Ho₂O₃) • Oxid inditý (In₂O₃) • Oxid železitý (Fe₂O₃) • Oxid lanthanitý (La₂O₃) • Oxid lutecitý (Lu₂O₃) • Oxid měditý (Cu₂O₃) • Oxid niklitý (Ni₂O₃) • Oxid fosforitý (P₄O₆) • Oxid promethitý (Pm₂O₃) • Oxid rhoditý (Rh₂O₃) • Oxid samaritý (Sm₂O₃) • Oxid skanditý (Sc₂O₃) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO₂) • Oxid stříbřitý (Ag₂O₃) • Oxid terbitý (Tb₂O₃) • Oxid thallitý (Tl₂O₃) • Oxid thulitý (Tm₂O₃) • Oxid titanitý (Ti₂O₃) • Oxid wolframitý (W₂O₃) • Oxid vanaditý (V₂O₃) • Oxid ytterbitý (Yb₂O₃) • Oxid yttritý (Y₂O₃) • Oxid zlatitý (Au₂O₃) • Oxid chloritý (Cl₂O₃) • Oxid americitý (Am₂O₃)

Též také: Oxid železnato-železitý (Fe₃O₄) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr₆O₁₁) • Oxid měďnato-chromitý (Cu₂Cr₂O₅) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh₂Pt O₅)