Oxid hořečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
oxid hořečnatý
Magnesium oxide.jpg
Obecné
Systematický název oxid hořečnatý
Triviální název pálená magnézie
Anglický název Magnesium oxide
Německý název Magnesiumoxid
Sumární vzorec MgO
Vzhled bílý krystalický prášek
Identifikace
SMILES [Mg](=O)
Číslo RTECS OM3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost 40,304 g/mol
Teplota tání 2 800 °C
Teplota varu 3 600 °C
Hustota 3,576 g/cm³
3,55-3,68 g/cm³ (makrokrystalický)
Index lomu nD= 1,736
Tvrdost 5,5 (makrokrystalický)
Rozpustnost ve vodě 0,000 62 g/100 ml (0 °C)
0,008 6 g/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
Relativní permitivita εr 8,2
Součinitel tepelné vodivosti 36,7 Wm-1K-1 (37,8 °C)
31,8 Wm-1K-1 (93,3 °C)
27,7 Wm-1K-1 (149 °C)
makrokrystalický
46,2 Wm-1K-1 (37,8 °C)
38,9 Wm-1K-1 (93,3 °C)
33,7 Wm-1K-1 (149 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -2,522·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura kubická plošně centrovaná (makrokrystalický)
Hrana krystalové mřížky makrokrystalický
a= 421,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -598,26 kJ/mol
-601,99 kJ/mol (makrokrystalický)
Standardní molární entropie S° 27,9 JK-1mol-1
27,0 JK-1mol-1 (makrokrystalický)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -566,24 kJ/mol
-569,71 kJ/mol (makrokrystalický)
Izobarické měrné teplo cp 0,935 JK-1g-1
0,922 JK-1g-1 (makrokrystalický)
Bezpečnost
R-věty R36, R37, R38
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid hořečnatý je bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál periklas. Jeho empirický vzorec je MgO. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý hygroskopický prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na hydroxid hořečnatý (MgO + H2O → Mg(OH)2). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se síranem barnatým látkou s nejvyšší odrazivostí (96-98%).[zdroj?]

Použití[editovat | editovat zdroj]

  • V medicíně je oxid hořečnatý používán jako antacidum při pálení žáhy a překyselení žaludku. Slouží také jako zdroj hořčíku a laxativum.
  • Je používán jako relativně účinné a velmi levné sušidlo na místech, kde je nutné zabránit zvýšené vzdušné vlhkosti.
  • Je používán jako elektrický izolant.
  • Je používám jako protipožární složka nehořlavých stavebních materiálů.
  • Je používán horolezci pro zamezení pocení rukou.[zdroj?]
  • Průmyslově se využívá při zpracovávání kůže jako zásada při činění kůží chromany.
  • Používá se pro výrobu nátěrových hmot, zejména těch s žádanou vysokou bělostí (v ČR typicky např. Prolux Arktik (Primalex Polar používá síran barnatý = BaSO4)).

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Inhalace jemného prachu oxidu hořečnatého může způsobit poškození plic.[zdroj?] Může působit dráždivě na sliznice očí a zažívacího traktu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.