Oxid cínatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid cínatý
bezvodý oxid cínatý hydrát oxidu cínatého
Obecné
Systematický název Oxid cínatý
Anglický název Tin(II) oxide
Německý název Zinn(II)-oxid
Sumární vzorec SnO
Vzhled Černý nebo červený prášek
bílý prášek (hydrát)
Identifikace
SMILES [Sn-]#[O+]
Číslo RTECS XQ3700000
Vlastnosti
Molární hmotnost 134,69 g/mol
Teplota tání 1 080 °C
Teplota varu 1 427 °C
Teplota rozkladu 550 °C (na vzduchu, oxidace na SnO2)
Hustota 6,446 g/cm3 (0 °C)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
Měrná magnetická susceptibilita −1,76·10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura čtverečná
kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky čtverečná
a= 379,6 pm
c= 481,6 pm
kosočtverečná
a= 500 pm
b= 572 pm
c= 1 112 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −286 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 196 J/g
Entalpie varu ΔHv 1 865 J/g
Standardní molární entropie S° 56,5 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −257 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,329 1 JK−1g−1
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty žádné nejsou
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
Teplota vzplanutí nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid cínatý (SnO) je společně s oxidem cíničitým jedním ze dvou oxidů cínu, cín je v něm přítomen v oxidačním čísle II. Vzniká mimo jiné žíháním cínu: 2 Sn + O2 → 2 SnO (touto reakcí Antoine Lavoisier dokázal platnost zákona o zachování hmotnosti).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.