Oxid měďnatý
| Oxid měďnatý | |
|---|---|
   |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid měďnatý |
| Anglický název | Copper(II) oxide |
| Německý název | Kupfer(II)-oxid |
| Sumární vzorec | CuO |
| Vzhled | Černá krystalická, nebo amorfní látka |
| Identifikace | |
| SMILES | [Cu]=O |
| Číslo RTECS | GL7900000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 79,545 g/mol |
| Teplota tání | 1 336 °C |
| Hustota | 6,31 g/cm3 |
| Index lomu | nD=2,63 nD=2,84 |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kyseliny roztok amoniaku roztok kyanidů |
| Součinitel tepelné vodivosti | 3,35 Wm-1K-1 (15 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | 42,722·10-6 cm3g-1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | jednoklonná bazálně centrovaná |
| Hrana krystalové mřížky | a= 468,4 pm b= 342,5 pm c= 512,9 pm β= 99°28´ |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -157 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 468 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 42 JK-1mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -130 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,532 JK-1g-1 |
| Bezpečnost | |
 Zdraví škodlivý (Xn)  Nebezpečný pro životní prostředí (N) |
|
| R-věty | R22, R50/53 |
| S-věty | S22, S61 |
| NFPA 704 |
 0
2
0
|
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Oxid měďnatý, vzorec CuO, je oxidem mědi, kde je měď v oxidačním čísle II . V přírodě se vyskytuje jako minerál tenorit. Je to černá pevná látka tající nad teplotou 1 200 °C, kdy dochází k rozkladu. Vzniká zahříváním mědi na vzduchu. Protože tímto způsobem vzniká zároveň i oxid měďný je lepší metodou přípravy žíhání dusičnanu měďnatého, hydroxidu měďnatého nebo uhličitanu měďnatého, např.:
- CuCO3 → CuO + CO2
Oxid měďnatý se rozpouští v minerálních kyselinách za vzniku odpovídajících solí:
- CuO + 2 HNO3 → Cu(NO3)2 + H2O
Vodíkem nebo oxidem uhelnatým ho lze zredukovat na měď.
- H2 + CuO → Cu + H2O
- CO + CuO → Cu + CO2
Látka se používá například jako pigment pro barvení skla a keramiky, leštidlo v optice, katalyzátor při výrobě hedvábí nebo jako vodič elektrického proudu. Americký výzkum ukázal při testu na ředkvičkách, že po vystavení nanočásticím oxidu měďnatého bylo vyvoláno dvakrát více lézí DNA než u rostlin vystavených větším částicím. Také buněčný příjem mědi z nanočástic byl výrazně větší než u větších částic.[1]
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Reference [editovat]
- ↑ ŠUTA, Miroslav. Nanotechnologie: Nanočástice oxidu měďnatého mohou poškozovat DNA zemědělských plodin [online]. respekt.cz, 2012-4-22, [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. (čeština)
