Oxid měďnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid měďnatý
CopperIIoxide.jpgCupric oxide.jpgOxid měďnatý.PNG
Obecné
Systematický název Oxid měďnatý
Anglický název Copper(II) oxide
Německý název Kupfer(II)-oxid
Sumární vzorec CuO
Vzhled Černá krystalická, nebo amorfní látka
Identifikace
SMILES [Cu]=O
Číslo RTECS GL7900000
Vlastnosti
Molární hmotnost 79,545 g/mol
Teplota tání 1 336 °C
Hustota 6,31 g/cm3
Index lomu nD=2,63
nD=2,84
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
roztok amoniaku
roztok kyanidů
Součinitel tepelné vodivosti 3,35 Wm-1K-1 (15 °C)
Měrná magnetická susceptibilita 42,722·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná bazálně centrovaná
Hrana krystalové mřížky a= 468,4 pm
b= 342,5 pm
c= 512,9 pm
β= 99°28´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -157 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 468 J/g
Standardní molární entropie S° 42 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -130 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,532 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R22, R50/53
S-věty S22, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid měďnatý, vzorec CuO, je oxidem mědi, kde je měď v oxidačním čísle II . V přírodě se vyskytuje jako minerál tenorit. Je to černá pevná látka tající nad teplotou 1 200 °C, kdy dochází k rozkladu. Vzniká zahříváním mědi na vzduchu. Protože tímto způsobem vzniká zároveň i oxid měďný je lepší metodou přípravy žíhání dusičnanu měďnatého, hydroxidu měďnatého nebo uhličitanu měďnatého, např.:

CuCO3 → CuO + CO2

Oxid měďnatý se rozpouští v minerálních kyselinách za vzniku odpovídajících solí:

CuO + 2 HNO3 → Cu(NO3)2 + H2O

Vodíkem nebo oxidem uhelnatým ho lze zredukovat na měď.

H2 + CuO → Cu + H2O
CO + CuO → Cu + CO2

Látka se používá například jako pigment pro barvení skla a keramiky, leštidlo v optice, katalyzátor při výrobě hedvábí nebo jako vodič elektrického proudu. Americký výzkum ukázal při testu na ředkvičkách, že po vystavení nanočásticím oxidu měďnatého bylo vyvoláno dvakrát více lézí DNA než u rostlin vystavených větším částicím. Také buněčný příjem mědi z nanočástic byl výrazně větší než u větších částic.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠUTA, Miroslav. Nanotechnologie: Nanočástice oxidu měďnatého mohou poškozovat DNA zemědělských plodin [online]. respekt.cz, 2012-4-22, [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. (čeština)